Ještě nedávno jsem ukazoval z auta návštěvám nejjižnější vinici mělnické vinařské oblasti, jen kilometr od našeho domu. Naposledy mě trochu mátlo, že při pohledu z auta vinici nevidím, jenže ona byla malá, snad 300 hlav, tak jsem to přešel.
Archiv štítku: jen tak
Portugalská aktualita
Není čas na psaní, namísto reportu ze včerejší průřezové degustace alsaského Cave de Ribeauvillé jen stručná aktualita :o) V poledne mi kamion složil před domem zásilku z Portugalska. Čeká mě víkend s přebalováním krabic a kompletováním bedýnek, v pondělí je povezu do Uloženky a na poštu. Kdo jste se přihlásili do portugalských komunitních bedýnek, vydržte do pondělka!
Dostal jsem taky několik poptávek po moselských ryzlincích z předchozích bedýnek, a budu muset příští týden přivézt další zásilku od Erbesů. Kdo se chcete přidat třeba s objednávkou sektů, neváhejte!
Kritici a chvaliči
Hned dva bloggeři z opačných konců spektra se o víkendu nezávisle na sobě shodli na tématu. Jamie Goode vytáhl proti abůzu stobodovky a proti Kritikům (sám hodnotí vína jako předseda komise na IWC a těžko bych vzpomínal, kdy dal supermarketovému vínu pod 90 bodů). Alfonso Cevola, básník wineblogů, to pojednal poetičtěji:
Pozdní sběr ontologický a nevážný
Už před lety jsem na starém Skleničkově blogu zmiňoval myšlenku o ontologickém dluhu, tedy že naše bytí je vždycky na úkor někoho (nebo něčeho) jiného. Nejde jen o to, že za moje bytí (a potažmo blogování:) zaplatilo životem bezpočet kuřat, kachen či prasat nebo že stromy zabírají místo jiným stromům nebo keřům. Docela názorné je to v rodinách, které mají tři a víc synů – ten poslední se musí celý život smiřovat s myšlenkou, že kdyby se nenarodil on, mohli mít rodiče vytouženou Janičku. S vínem je to samozřejmé, jestli dnes večer vypiju lahev Erbesova ryzlinku 1991 Erdener Treppchen, už ji nemůže vypít někdo jiný. Vinaři to znají: když na hektaru vinice pod lesem vysadí šardonku, tak z něj nebudou sklízet Merlot. Platí to i o lidském štěstí? Když jsem dnes večer šťastný, je to na úkor někoho jiného? Když mám radost, musí být někdo jiný smutný? Doufám, že ne! Číst dál
Listopadový pozdní sběr
Omlouvám se za povíkendové ticho. Nebylo způsobené žádným uspokojením z portugalských bedýnek vyhlášených v pondělí, ale opravou foťáku a tenisovým loktem. Všechno souvisí se vším, ale jak brání tenisový loket bloggerům v pití vína? Je to prosté, milý čtenáři: na léčbu zánětu šlachy (=tenisový loket) se používá medicína, která nadměrně zatěžuje játra. Užívat k ní jako doplňkovou léčbu alkohol se mi zdálo nevhodné :o)
Celý měsíc na Sangiovese?
Ve čtvrtek jsem už druhý den za sebou balil a rozvážel České Komunitní bedýnky – původní odhad o velkém zájmu Moravanů byl správný :o) Jen jsem si při balení vín uvědomil, že jsem dost hlasitě nezdůraznil, že vinařství Porta Bohemica vína (většinou) nefiltruje. U červených vín se to projevuje lehce zastřenou, rozostřenou barvou (odborníci říkají, že víno opalizuje), ale v bílém víně je pravda: lehký zákal a drobné kousky nečistot. Takže reklamace na vzhled vína neuznávám, takhle (zakalené a drobně nečisté) je to SPRÁVNĚ! Číst dál
Fotoreport z uplynulého týdne
Ne že by celý týden nebylo o čem psát. Dělo se toho tolik, že nebyl čas na psaní. Čtvrteční fotbal se synem, úroda hub, příprava české Komunitní bedýnky, pošírovaná hruška na brandýském zámku a další soukromé zážitky… po týdnu jsem se bál, že mám kliku, jaká v antice přivolávala závist a hněv bohů. Takže stručně: rostou! Číst dál
Vitamínová aktualita
S citrony v sámošce za 69,90 je burčák ze Školního statku Mělník asi nejlepší podzimní balení vitamínů! Burčák z millerky stojí 70 Kč za litr:o) Od té doby, co jsem ochutnával kvasící mošt z tanku, se burčáku prodávanému na ulici nebo v trafikách vyhýbám, ale dnes ráno jsem jel pro pár lahví vína a podlehl pokušení. Tak na zdraví!
O jazyku :)
Když jsem se tady v předvečer cesty do Alsaska vypisoval z oblíbené myšlenky, že psaním nastavujeme zrcadlo především sami sobě, musel jsem začít balit a myšlenku jsem bohužel (naštěstí ?) nedokončil. Pravidelné čtenáře ale o závěr nepřipravím. O samotné podstatě myšlenky jsem už psal víckrát na starém blogu („celý svět je pro nás jedním Rorschachovým testem.“) Číst dál
Co sa mně na mojej ženě lúbí?
Na horňáckou písničku z titulku si někdy vzpomenu, když se snažím slovy převyprávět víno, které mám rád. Dobře to kdysi vyřešila Alice Feiring (jinak mám sklony s ní nesouhlasit, ale tohle napsala pěkně:) Co hledám ve víně? Hledám Lva Trockého a Philipa Rothse, Chaucery a Edith Whartonové světa vín. Očekávám, že moje vína budou vyprávět dobrý příběh. Očekávám, že budou přirozená a především, stejně jako od svých přátel, očekávám, že mi budou říkat pravdu, i kdybychom se kvůli tomu měli pohádat… (ještě to pokračuje, ale přečtěte si to sami, v originále je to lepší). Číst dál
Potřetí z Alsaska
Už jsem zaparkoval doma, vynosil víno do sklepa a vyspal se. První dojmy z Alsaska? Když jsem tady psal, že to bude víc o mně než o Alsasku, bylo to trochu sebe-naplňující proroctví :o) ale bylo to rychlé, intenzivní a jinak to ani dopadnout nemohlo. Berte moje poznámky s rezervou, údaje o výměře alsaských vinic kolísají od 13 do 15 000 hektarů, ročně se tady vyrobí přes milion hektolitrů vína. Přesto se pokusím pár dojmů zapsat. Číst dál
On the road again
Až se tenhle text ráno objeví na blogu, měl bych už být na cestě do Země Čápů, Tučných Jater (husích!) a Šesti Posvátných Odrůd (a sedmé modré, neposvátné). Nenapadá mě jiná francouzská apelace, kde by odrůdy byly tak uctívané, že by se uváděly rovnou na etiketě, a která by byla členěná ne geograficky, ale jen podle odrůd. Jedu do francouzských Sudet, do Alsaska. Co vám říká Alsasko?
