Jahody na fotce jsou sice z Billy, ale chřest je z Hostína, první letošní! Ryzlinky jsou od Skleničky, pochopitelně :-)

Tim Atkin MW dal na web slušně vyvážený (nepanikařící) text o globálním oteplování a vinohradnictví (tady). Nebo spíš o projevech toho, čemu někteří panikáři říkají globální oteplování – jako popírač GO nemohu jinak :-) Zábavné informace o tom, že díky zvyšování teploty někteří jihoafričtí vinaři sklízeli už v prosinci 2015 a potřebovali speciální povolení, aby mohli vína označit jako ročník 2016 – to je to, co dělá současnou vědu vědou, ne prognózy a závěry, protože ty budou rychle zpochybněny nebo vyvráceny v dalších publikacích.   Číst dál →

V úterý přišlo léto a pár dobrých zpráv ze světa. Začneme v Itálii, zemi mého srdce.

Italský senator Dario Stefano usoudil, že v Itálii je víc vinic než kostelů a navrhl zákon, zavádějící do škol (už od šesti let) předmět věnovaný vinné kultuře a historii. Senátor dodává, že se Italové identifikují s výrobou vína a že Itálie je v současnosti největší světový výrobce (podle OIV). Můžete si o tom myslet co chcete, ale v zemi, kde učitelky píší presidentovi, aby přestal hulit, chlastat, lhát a mluvit sprostě, bych zavedl vinnou kulturu a historii aspoň hodinu denně.   Číst dál →

Kde jsou ty časy, kdy jsem si aprílové zprávy musel vymýšlet! V samých počátcích blogu jsem nechal pana Viléma Krause zkřížit vinnou révu s dubem, abych vyřadil barikové sudy, další roky už za mě vymýšlení aprílových zpráv obstarávaly autentické zprávy Svazu Vinařů. Letos se urodilo brzy i ve světě…   Číst dál →

Kamarád mi přinesl dárek. „To jsem zvědavej, co na to řekneš!“
Hmmm… víno od zasloužilého Autentisty, vyrobené z nakoupených hroznů a s moštem doslazeným řepným cukrem. Vzpomínáte ještě na Chartu Autentistů? První, co mě napadlo, že máme víc Autentistů naž autentických, pravdivých vín.
Kamarádovi jsem řekl, že se mi víno nelíbí. Čekal to, ale zklamal jsem ho vysvětlením. Mně až tolik nevadí kupované hrozny a doslazování, ale víno nebylo dobré. Na mojí soukromé stupnici se umístilo někde mezi špatné a nepitelné, šlo do výlevky. To je pro mě důležitější než selektované kvasinky, řepný cukr nebo sterilní filtrace.

Záměrně z toho nebudu dělat obecné závěry, přestože se jich nabízí spousta. To se ani nedá vypsat na blogu, to je na dvouhodinovou přednášku.

Podobné mudrování druhých mě vždycky provokuje k posměchu ve stylu dětského Neraď, není ti šedesát, tak se aspoň vynasnažím být stručný. Do šedesáti daleko :-) ale pár vinařství jsem objel a něco jsem zažil, tak zkusím dělat chytrého a radit. Vynechám historku o ovíněném obchodníkovi, který při večeři v italském vinařství chtěl pusinkovat dceru vinaře (tehdy jsem při první příležitosti květnatě poděkoval za večeři, rozloučil se a šel spát) a zaměřím se na největší překážku porozumění při návštěvě vinařství v románských zemích, a to jsou špatné způsoby. Pan Žufánek nedávno psal o podobných věcech z domácího pohledu, tak to snad nebude úplně mimo.    Číst dál →

Ještě před rokem jsem tady sklouzl ke komentování společensky citlivých záležitostí, ale některé události minulého roku ukázaly, že média všeobecně by si měla uložit o některých věcech mlčení. Teroristické útoky v Paříži a podobné události by ztratily přitažlivost pro samotné útočníky, kdyby o nich média tak nadšeně a podrobně neinformovala. Stejně bychom mohli být ušetřeni Zemanova žvanění, které má v některých ohledech s islámským terorem leccos společného. Především to, že je konané na efekt pro média. Ještě víc než zoufalci z Paříže si je Zeman vědomý, že se chová hnusně, a čím hůř, tím líp.   Číst dál →

Dnes stručně: veselé Vánoce a bohatýho Ježíška všem !

O maconském vinařství Sangouard-Guyot snad ještě napíšu víc, dnešní vzpomínkou chci jen uvést volnou úvahu o vinařství jako oboru. Při prohlídce provozu ve Vergissonu minulý týden mi paní Catherine Sangouard řekla, že s manželem převzali vedení podniku v roce 1997, ale lahvovat vína začali až v roce 2004. Až do roku 2003 prodávali všechno víno negociantům jako sudovku. Dnes patří jejich Pouilly-Fuissé mezi špičku apelace a dokázali to za pouhých dvanáct ročníků.    Číst dál →

Ohledně Přibylových úletů v Lidovkách jsem si dal bobříka mlčení s tím, že mu nebudu zbytečně dělat reklamu, ale časová shoda jeho (zatím) posledního textu tady s Prosecco-testem Decanteru tady je k pobavení. Stejně jako otvíráky obou textů: „chvíle, kterým kdysi kralovalo šampaňské, jsou nyní chvílemi, kdy se do sklenek na krásný vinný mok s jemným perlením lije zcela nesmyslná šumivá vína typu prosecco“ (ufff, jedna gramatická a jedna pravopisná chyba!). To jsou Lidovky, Decanter otvírá článek takhle: „Prosecco has given Champagne some serious competition in the last few years, particularly at the mid and lower end of the sparkling wine market.“ (Na FB jde Decanter ještě dál: How much do you know about the favourite Christmas fizz, Prosecco?)

Věcně je to jednoduché: na svatbu dcery objednáte šampaňské, u ostatních příležitostí se rozhodnete podle vlastních příjmů a Prosecco často vyhraje. Napsal bych o tom víc, ale je to stejné jako s neslavně proslulým výrokem o tom, že víno může nakonec hodnotit jen vinař. Kdo dnes veřejně publikuje názory a texty, nemusí být nezbytně odborník v dané tématice (i když to určitě neškodí), ale musí umět formulovat srozumitelně, čtivě a přitažlivě (=zábavně). Krásně to ukazují komentáře Matta Kramera ve Wine Spectatoru – s Kramerem nás dělí celá kultura a vůbec netuším, jestli vystudoval Master Sommeliera nebo nic. Ale je inspirativní, nenudí a neprudí. Blogger nebo novinář by měl umět psát, vinař dělat víno. Nic víc v tom není :-)