Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že pan Sklenička je po téměř čtyřech měsících zpátky. Únorová zlomenina ruky a následné komplikace ho zabrzdily, ale nezastavily. Naději mi dávají hlavně dvě degustace Erbesových ryzlinků na firemní objednávku, odvedené minulý týden na Moravě. Ještě před měsícem jsem pochyboval, že to zvládnu, a v sobotu jsem jel zpátky a bylo to zvládnutý :-)     Číst dál →

Já vím, že po předminulé Babylonské věži bych měl dát moravskému vinařství zase na rok pokoj, ale podněty jsou otravně nutkavé. Nejmenovaná agentura mi tvrdošíjně posílá naprosto nezajímavé tiskové zprávy a já nemám odvahu k tomu, abych s nimi něco dělal ani abych jim napsal, že houby. V pondělí se sešly dvě zprávy, které ilustrovaly dvě možné cesty domácího vinařství ke světovosti.

Číst dál →

Zase se mi nahromadilo několik historek a donutilo mě hledat, co mají společného. Kamarád malovinař, co chtěl koupit suchej moselskej ryzlink, další chtěl moselskou biodynamiku a jeden, co po mně chtěl oranžádu z vyhlášené francouzské apelace. Proč tak často chceme to co není? Zajímalo by mě, jestli se to tak často vyskytuje u jiných národů, nebo jestli to je dané jen zgruntu špatným založením domácího vinařství.

Číst dál →

Středeční pozdní sběr nebo taky jen takové plácání. Na úvodní fotce je jeden dobrý důvod, proč vypadnout z Prahy a pořídit si dům za městem. Původně jsem to před čtrnácti lety udělal kvůli dětem. Jak děti odrůstají, těším se na to, až vytáhnu večer víno na zahradu. Slunce se mi bude opírat do zad a v trávě mě budou zábst nohy… Číst dál →

Na prvního máje blbli extrémisti všech barev. Pana Skleničku sužovala zablokovaná záda, s tím se moc zábavy neužije. Bohatě mu to vynahrazovaly zprávy z domova i ze světa. Pan Sklenička totiž přemýšlí o tom, co čte a slyší, a proto má taky stále dobrou náladu:-)

Rozcvička před degustací. Velmi příjemné … :-)   Číst dál →

Vztah alkoholu a zdraví je téma, o kterém tady píšu s velkou opatrností. Nesdílím katastrofické názory na zdravotní účinky alkoholu a zastávám se umírněné a pravidelné konzumace. Problém je stanovení hranice umírněnosti – moderní léky mají tu vlastnost, že v malém množství léčí a ve větším škodí. I velký propagátor rozumného pití profesor Šamánek sděluje, že ta zdraví prospěšná substance ve víně je vlastně alkohol. Už jsem tady jednou citoval genetika Stevea Jonese: „Výška každého náhrobku (na glasgowském hřbitově) odráží situaci člověka spočívajícího v hrobě. Čím bohatší byl, tím větší je jeho náhrobek a – podle údajů z epitafu – tím déle žil.“ Matně si vzpomínám, že to Jones dával do souvislosti s (tehdejší) skotskou zálibou ve whisky: ti chudší popíjeli podomácku pálenou lavorovici, bohatší pili dobrou značkovou whisky. Nechci zúžit vliv sociálních rozdílů na pouhou kvalitu alkoholu, ale zdá se, že pijáci dobrého vína žijí lépe a déle, než konzumenti krabicových vín nebo abstinenti.

V pátek ráno mi nabrali krev a v sobotu jsem dostal SMS od lékaře: Tak alespoň nějaké dobré zprávy: výsledky krve až na vyšší tuky v pořádku, játra i ledviny ve velmi dobré kondici. Po tolika letech pití vína ze Skleničkových bedýnek není divu! :-)

Nedobrovolná rekonvalescence zlomené ruky si v mém případě vynutila i abtinenci, což se dá vykládat jako argument pro celostní medicínu. Přesto je obtížné zbavit se úplně myšlenek na víno. Například párování neboli snoubení pokrmů s vínem – sice se mu nemůžu věnovat aktivně, ale o to víc si s každým jídlem představuju, jaké víno by se k němu hodilo. A těším se, že uzdravení oslavím úplně opačně – otevřu si dobré víno a k němu si uvařím jídlo.   Číst dál →