V Toskánsku už to začalo! Na úvodní fotce sklizeň hroznů Chardonnay a Viognieru v toskánském vinařství Caiarossa. V Komunitních bedýnkách bylo několikrát jejich Sangiovese Pergolaia, a možná ještě není všem dnům konec.   Číst dál →

Kolem mě umírá i žije
celá má sladká Florencie
Kdekdo mě líbá, jen Vy ne
a to je důvod nad jiné 
Ta báseň je falsum (autentické falsum, psal jsem o tom už před pěti lety tady), ale když mě dostihne touha po Itálii, vždycky si na ni vzpomenu. Stejně jako básníkovi mi stačí málo:
není mě ani zapotřebí
jak Krista Pána přitloukati hřeby
Naposledy mi stačila zmínka dovozce vodovodních baterií, že ten halířový gumový těsnicí koužek z Itálie mi přivezou až v září, protože v srpnu je (přeci!) v Itálii celozávodní dovolená. Jako bych to nevěděl!

Už dříve jsem několikrát zatoužil po nějakém italském víně v srpnu, ale nebylo spedice, která by ho přivezla. V srpnu do Itálie nikdo nejezdí, protože tam mají dovolenou a nikdo nepracuje. Hmmm, vinař by mi víno připravil a vyexpedoval, ale jaksi není kdo by ho přivezl. Ledaže bych si pro něj zajel sám. Předpokládám, že to tak funguje i v jiných oborech, postěžoval bych si, že naše představy jsou silnější než realita, ale prakticky vzato se mi v srpnu do Itálie moc nechce. V srpnu je tam totiž strašně draho. A víte proč? Protože všichni Italové mají dovolenou :-) Nicméně dobrá červená vína mi docházejí, a jestli se pan Sklenička na webu na pár dnů odmlčí, nejpravděpodobnější vysvětlení je Itálie s dekou a bez wifi. Z Gracciana mi napsali o lahvování základního Sangiovese 2015, a to by možná za výlet stálo. Ochutnával jsem ho v červnu z tanku a bylo vynikající. Večer před pražskou degustací jsem otvíral nejlepší Orvieto z Palazzone, pro zábavu i poučení.

Campo del Guardiano 2013, Orvieto Classico Superiore DOC, Palazzone
Už jsem o něm psal tady, Orvieto Classico z nejlepších parcel vinařství. Jednotlivé odrůdy (je jich celkem pět) pěstují separátně. Zkoušeli to se smíšenou výsadbou na jednom pozemku, ale příroda se prosadila – odrůdy dozrávaly po svém, každá jindy. Tyhle společné sběry bývají pěkné divočiny, ale Campo přes jistou kultivovanost není žádná ostýchavá chudinka. Začíná to barvou, zemitě žlutou barvou oxidované citronové šťávy (první mě napadlo přirovnání ke žloutku vajíčka ze supermarketu, ale domácí vejce dokážou jít až do oranžova :-). Ve vůni zemitost, zralé ovoce a lehce oxi. Oxidativní to ale není, víno bylo v nerezu, ten sudový nos dělá devět měsíců na kvasníčních kalech. V chuti suché s pěknou a dlouhou kyselinou, chlebově kvasnicové a jablíčkové, přezrálé žlutomasé ovoce, komplexní s jemně minerálním závěrem. Svěží, proměnlivé, zábavné. Nejtěžší je trefit správnou teplotu. Podchlazené působí moc reduktivně, nechlazené zase unyle. V červnových teplotách v Orvietu to bylo snadné. Ve vzduchu 38 stupňů, ve skleničce co nejmíň! Snad to večer na degustaci trefím.