Léta s sebou tahám do Toskánska tenkou knížku básní renesančního toskánského básníka. Už jsem o ní kdysi psal a datování 2009 není překlep, ale pobídka ke gůglování. Čistě náhodou jsem autora poznal v osmdesátých letech, teď vozím knížku s sebou kvůli příležitostně dávkovaným toskánským reáliím a při cucání Sangiovese na balkoně se chechtám nad jeho verši:
Trápit se umím to je očividné
stačí jen nalézt pohnutku
slzy se řinou krev mi v žilách stydne
když si dám povel k zármutku Číst dál