Možná je to pro vás stará vesta, ale já jsem právě objevil Viktoriiny vodopády. Nebo Macochu, Pálavu. Věděl jsem, že to tady někde musí být… deset let píšu o víně, a pořád si představuju něco podobného. Směs inside information od člověka s odborným vzděláním a osobním zaujetím, okořeněná podrobnostmi z provozu. Zatím nejblíž té představě je blog Víno pro holky.
Při čtvrtku trocha obyčejné nostalgie. Bývaly časy, kdy jsem v cizích podnicích školil obchodní techniky čili soft skills, ale jsou chvíle, kdy vám není takové školení nic platné. Například když narazíte na odlišnou pracovní kulturu, jako mají na Kubě. Nebo například v Kumránu…
Doporučuju pohodlné křeslo a vychlazenou lahev moselského Rieslingu. Nejvhodnější jsou ty od Weingut Karl Erbes, Ürziger Würzgarten nebo rovnou Kranklay. Místo páně Skleničkových řečí dnes jedno video z nadhledu – po dvou červencových krátkých filmech z degustace moravských vinařů v Ürzigu a z postřiku vinice Erdener Treppchen se podíváme na sklizeň ročníku 2017 a dechberoucí svahy vinic nad Moselou. Číst dál
Nejsem necita a chápu, co vás o víkendu trápilo. Já jsem (odvolil a) odjel na krátkou výpomoc do Nelahozevsi, sbírali jsme hrozny. Bez jakékoli domluvy se řeč nesla o tom, co kdo vypil a jiných veselých kouscích. Ani slovo o volbách. Přesto teď nasypu do ran trochu soli. Číst dál
Frekvence nových textů na blogu poklesla, protože jsem seděl doma. Psát dokola jen degustační poznámky k vínům mě nebaví a chyběly nové impulsy. Teď jeden mám, jsem zase na cestě. Dnešním cílem je obec Jasanovice, proslulá hlavně Sylvánem. Taky se tu najde černý ryzlink a podle laické etymologie by se dala hledat i Frankovka (ale radši až po lahvi vína, stejně jako ty jasany).
Budu přidávat fotly z cesty. Jestli nebude pršet :-)
Takhle to dopadá, když jdu na houby :-) V hlavě si sesumíruju text o snoubení vína a pokrmů a potom ho celou neděli zkracuju, protože je příliš dlouhý a otravný. Ještě v pondělí jsem z něj vyškrtával ironické poznámky o zkušenostech s párováním získaných na různých degustacích. Samo téma mě zajímá, ale dopad vtipných poznámek do praxe je nulový nebo záporný (autor potom vypadá jako zbytečný šťoural). Nakonec z toho zbyly jen dva košíky hub, jeden recept a několik krotkých poznámek. Jak kdysi říkal Kačer Donald v Mladém Hlasateli: z vší té slávy jsou jen dva hrníčky kávy :-) Číst dál
V pondělí jsem vymýšlel a plánoval cestu do Itálie. Při tom jsem si vzpomněl na nedávný čtenářský zážitek. Abyste o nic nepřišli, dám ho i tady na blogu. Jeden z nejvlivnějších vinných kritiků současnosti tento týden zveřejnil článek o zajímavém vinařském regionu. Z textu vytrhávám jeden citát o dvou místních odrůdách: Obě odrůdy charakterizují vysoké výnosy a odolnost vůči chorobám. Proto je, logicky, pěstitelé vysazovali všude. Bohužel tyto odrůdy dávají suchá vína, která jsou přinejlepším nevýrazná a nudná, a spolu s dalšími vlivy způsobily, že tato vína měla (…) špatnou pověst.
Hádanka pro pozorné čtenáře: který region a které dvě odrůdy měl autor na mysli?
a) Burgundsko, Aligoté a Sauvignon
b) Lazio, Malvasia Puntinata a Malvasia Bianca di Candia
c) Toskánsko, Vernaccia a Trebbiano Toscano
d) Morava, Hibernal a Zweigelt
e) údolí Loiry, Côt a Melon de Bourgogne
Nehraje se o žádnou výhru, ale uvítám vaše tipy! A protože vím, že ochota publikovat veřejně mizí, můžete hlasovat anonymně tady, a po čase zveřejním výsledky.
Fakt bych chtěl umět psát. Zjistil jsem, že nejlepší na světě je modrá obloha, sem tam mráček, zapadající slunce a bzučící vosy. Moje zahrada se několikrát za odpoledne změní. Sedím na křesílku s lahví vína, neuroticky klikám na notebooku po webu. Užírám topinky a obloha nademnou triumfuje. Chtěl bych to umět sdílet, ale neumím. Šidím to tím, že píšu o víně, o lidech, o cestách. Psychiatr by řekl: stále jen o sobě. Na oblohu, mraky, zatmělé nebo naopak extrovertní světlo si netroufám. Na to by bylo dobrý haiku nebo sonety, ale to se už asi nenaučím. Dělám co můžu. Fakt se snažím!
Tři a půl měsíce poté jsem neodolal a znova vyzkoušel orvietské Campo del Guardiano 2014 z vinařství Palazzone. V paměti jsem ještě měl zavřený, nepříjemný projev z dubnové degustace, ale stýskalo se mi po Itálii. V červenci jsem musel z vážných důvodů zrušit dovolenou v orvietském Asisi, padla na to i zaplacená záloha na ubytování. V plánu byla Perugia i nedaleké Montepulciano, samozřejmě vinařství Palazzone, Perticaia a mnoho dalších. Když jsem se zotavil a vyjel, vydalo to už jen na Benátky, Luganu a Valdobbiadene. Prosecco jsem nakonec zamítl, benátské zkušenosti mě znovu utvrdily v tom, že Prosecco se má vybírat podle ceny. Čím levnější, tím lepší. Prosecco od Zonina za 3,45 EUR v toskánských supermarketech roku 2004 dodnes nic nepřekonalo, a to je prosím Zonin největší soukromé vinařství v Itálii. Číst dál
Jestli vás neotravuje, když u finále fotbalového Mistrovství světa televizní komentátor mele o Strážci Svatyně, německém Stratégovi neho o Snajprovi, co orazíkoval tyč, tak dál nečtěte. Klišé a fráze vám nevadí a nejspíš si nic lepšího ani nezasloužíte. Pro všechny ostatní jsem sepsal vlastní seznam TOP 5 nejčastějších a nejhloupějších klišé o víně.
1. Ryzlink je král vín a víno králů.
2. K ocenění naturálních (autentických a vůbec jakýchkoli) vín potřebujete mít otevřenou mysl.
3. Znalci pijí jen suchá vína.
4. Nesířená (nefiltrovaná) vína jsou lepší než vína se sírou (filtrovaná).
5. Po naturálních (biodynamických, nesířených atd.) vínech nebolí hlava.
Pokaždé, když je napíšete, Bůh zabije jedno nevinné koťátko.
Samozřejmě platí přísloví o břevně ve vlastním oku. Jestli pan Sklenička taky něco podobného používá, můžete mu to hned napálit v komentářích :-)
Za tři dny jsme s třináctiletou dcerou sjeli horní úseky Lužnice a Vltavy, na úvodní fotce Rožmberk. Město prokouklo, jez je bezpečně sjízdný. V restauraci, kam asi šest let chodíme, mají pořád stejný jídelní lístek (jen ceny průběžně rostou). Číst dál
