Dnes to bude výrazně samožerský příspěvek, pro odlehčení dávám i úvodní fotku s italským symbolem Sophií Loren. Degustace Terre di Toscana pořádá společnost L’Acquabuona, letos byl už sedmnáctý ročník. Asi deset let mi chodí pozvánky, ale až letos všechno klaplo a mohl jsem se zúčastnit. 133 toskánských vinařství, samá první liga, dva dny v přímořském hotelovém resortu ve Viareggiu (konkrétně v Lido di Camaiore). Číst dál
Na otázky typu Co říkáš Pomeranči na pennsylvánské třídě nebo Viděls teď Blběnu na TikToku? mám spoustu hlubokomyslných odpovědí a jsem na to patřičně pyšný. Nemůžu o tom nepřemýšlet, ale jsem rád, že se mě už na to nikdo neptá. V Toskánsku jsem se od toho odstřihl. Azurové nebe, procházka u moře, pár pinií, cypřišů a palem ve mně dokáže navodit pocit štěstí a všechny debaty a hádky s dezoláty mě z něj vytrhují. Psal jsem to už před pěti šesti lety a vidím to dnes kolem sebe. Italové jsou taky nespokojení a nadávají na domácí politiky, ale než se naučím italsky tak, abych to prožíval jako domorodec, jsem v bezpečí. Perte se a žerte se, ale mě vynechte. Číst dál
Po měsíci sladkých snídaní jsem si vzpomněl na italské hotelové snídaně a vyrazil na nákup, dvě Chianti s cenou 8 až 10 EUR byla už jen příjemný bonus. Můj nejlepší lednový tip na italské jídlo je pomalu pečený krocan (tacchino). Všechny velké supermarketové řetězce jej nabízí standardně, cena je asi 20 EUR za kilo. Bílé maso, kvalitou a strukturou srovnatelné s vepřovou panenkou, za mě je to dokonalé. Ideální s vařeným špenátem (mají to hned vedle, cca 8 EUR za kilo) a pečenými brambory. Všechno jsou to hotovky, stačí ohřát v mikrovlnce nebo v troubě. Číst dál
Šťastný nový rok všem! Dva týdny jsem si teď udělal prázdniny, přijela za mnou dcera. Nasyslil jsem i pro ni spoustu vína a ani jsme nestihli všechny lahve otevřít. Na úvodní silvestrovské fotce pózujeme na hlavním náměstí v toskánské Pienze. Když jsem doma fotku prohlížel, zaujala mě cedule vlevo nahoře, náměstí Pia druhého. Často na blogu kážu o spojení vína a kultury, a tohle spustilo podobné úvahy. Číst dál
Dnes mám jen poděkování za vaši přízeň v roce 2024 a přání klidných Vánoc a úspěšného nového roku vám i vašim blízkým. Ať vám vyjdou vaše plány, ať se vám podaří to, co sami považujete za důležité, ať se vám vyhýbají všechny maléry a katastrofy… a když tohle všechno vyjde, tak i šťastnou ruku při výběru vín.
Veselé Vánoce a dobrý rok 2025 všem.
Read My Lips: No New Wines! Víno je nudné, budoucnost patří ragú a oliváči! I Toscanacci dělají snad dvacet druhů ragú, trvanlivost tři roky. Senzační k úpravě špaget, ale já mám slabou vůli a užírám je lžičkou ze skleničky. Je to moc dobré, zleva ragú z divočáka, vepřové, zaječí, srnčí, kachní, tuňák a pražma.
Číst dál
Ve Francii začínají podzimní trhy vína, Foires aux vins, a časopis Revue du Vin de France přináší nákupní rady, seznamy vín ze dvou velkých řetězců (konkrétně Lídl a Intermarché), co se vyplatí kupovat. Ehm, nemám přístup do placené sekce a vidím jen zlomky, ale ta hodnocení mezi 88 a 91 body se mi zdají podezřelá. Ale naprosto chápu to vzrušení. V září začnou všechny supermarkety vyprodávat zásoby, kterých se vinaři chtějí s novou sklizní zbavit. Nabídka je obrovská a když jsem ještě před deseti patnácti lety víc jezdil do Francie, taky jsem jim záviděl. Nepřeberně široká nabídka a kdoví, určitě se v ní skrývají nějaké poklady. Po deseti letech Skleničkových bedýnek už mám nadhled, ale samozřejmě bedýnky i Foires aux vins mají společný kořen: chceme si vybírat z větší nabídky. Číst dál
Dnes výjimečně nebudu otravovat s Itálií a nebudu nikoho přesvědčovat, že všechno italské je lepší než cokoli neitalské. S dovolením si zanadávám na domácí poměry a popíšu, kde nechal tesař díru. Tak pojďme na to. Číst dál
V sobotu v pražské Novoměstské radnici proběhl už desátý ročník festivalu Praha pije víno. Petr Kočařík se na úvodní fotce usmívá jako sluníčko, ale jako pamětník prvního sluncem prozářeného ročníku dodám, že tentokrát bylo počasí mizerné. Pojal jsem návštěvu jako společenskou událost a podařilo se mi absolvovat ji v mezích zdravé konzumace alkoholu. Někteří vinaři mi ochotně zapózovali pro fotku, snad mi kvůli výsledku nevynadají. Kočařík má krásné aromatické Chardonnay 2022 i tradičně Pinoty. Číst dál
Dnes volné úvahy bez degustačních poznámek na odtažitá témata aneb co se mi honilo hlavou, o rozdílech mezi životem v Itálii a v Čechách. Dlouho jsem sepsání odkládal, protože vím, že většina čtenářů blogu má vyšší příjmy a výčitky svědomí si kompenzuje odpovědným přístupem k sociálně méně úspěšným spoluobčanům, což je v daném případě nejmíň devadesát procent populace. Čtěte jen na vlastní nebezpečí. Soukromě si myslím, že kdyby moje zkušenosti měly reportérky A2larmu, hned se začnou učit italsky a plánovat reportáž z práce za kasou v italském supermarketu s odhalením vykořisťovatelské praxe moderního kapitalismu. Číst dál
Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr. Číst dál
