Panoráma San Gimignana focené ze stejného místa jsem tady měl dvacetkrát, ale vždycky focené v květnu, červnu, červenci, září nebo říjnu. Tohle je z patnáctého února. Každý velký umělec vám řekne, že nejdůležitější je načasování 🙂 Patnáctý únor bylo dobré načasování, protože týden předtím Panizzi nalahvovali Vernaccii 2023. Jel jsem si pro vzorky. Číst dál
Vypomůžu si fotkou florentské krajiny, kterou jsem už použil v říjnu. Mám za to, že cestou z degustace ve Fattoria Ambra jsem zabloudil i k Tenutě Artimino, ale fotku jsem nenašel. Ale kdo ví, jak to bylo – florentské kopce lákají k bloudění a pokaždé, i napočtvrté jsem si cestou do Ambry nebo zpátky pobloudil. Dnes po mnoha letech poprvé otvírám Carmignano jiného výrobce než je Ambra. Není na tom nic divného, protože celá denominace Carmignano má jen málo přes sto hektarů. Číst dál
Dneska si budu muset úvod strašně vymejšlet: víkend podle očekávání propršel. Zrušil jsem původní plán, Anteprimu v Montepulcianu, protože jsem nechtěl zdegustovaný v dešti bloudit po Montepulcianu. Náhradní plán byly karnevaly v blízkých obcích. Masopustní slavnosti se v Itálii velkolepě dodržují, o benátském karnevalu jste asi četli všichni. Tady na venkově se karnevaly drží hlavně pro děti a v dešti se bez dalšího ruší. Takže mám pro vás jen úvodní fotlu z cesty na karneval v Montecatini VC. Ten se sice nekonal, ale kousek před cílem jsem narazil na tohle agriturismo. Bylo to jako skok strojem času a cinefilové jistě vědí, na co narážím. Večer doma jsem si to našel na Bookingu a podle ceny se bohužel zdálo, že snídaně servíruje sám Russel C. Číst dál
Začnu fotkou oblíbeného poutního místa na pláži Gorette. Při pěkném počasí mi supluje čítárnu, chodím si tam sednout s knížkou. Monotónní hučení vln bezvadně izoluje a umožňuje soustředění. Při chladnějším počasí slouží jako cíl procházky, u kterého se otáčím domů. Dnes stručné degustační poznámky o dvou vínech. Číst dál
Dnes odpoledne na pisánském venkově, vicino Sasso Pisano. Jaro je tady a zima snad ani nebyla tak dlouhá! Číst dál
Rosso di Montalcino 2020 DOC, Col d’Orcia
Asi 600 tisíc lahví ročně a soukromý majitel, vinařství se mi stále připomíná, když jezdím z Montalcina domů přes Grosseto. Dlouho jsem si myslel, že to je družstvo a odolával jsem, až jsem nakonec koupil několik polovičních lahví v největší montalcinské vinotéce Bruno Dalmazio. Má ohromný výběr vín z Itálie i Francie a poměrně nízké ceny místních vín. Ze zmíněného objemu výroby vinařství Col d’Orcia je 240 tisíc lahví Brunella a dalších 240 tisíc Rossa. Číst dál
Člověk se pořád učí! Například Bolgheri. Vína z Bolgheri zná každý, stejně je to se starým městem. Znalci znají cypřiši lemovanou silnici do Bolgheri a vědí, že se jí říká Viale dei Cipressi. Jezdím sem od roku 2003 a už jsem tady strávil třináct měsíců, ale až do ledna jsem nevěděl, že v Bolgheri mají i nádraží. To koukáte, co :-) Číst dál
Kdo si počká, ten se dočká, napadlo mě (zase) při pohledu na Vermentino LUNAE na polici sámošky. Vinařství dělá nejmíň tři Vermentina: základní má bílou etiketu, prostřední šedou a nejvyšší černou. Problém je, že Černá etiketa už několik let figuruje mezi tříhvězdičkovými víny nejprestižnější italské vinařské ročenky Gambero Rosso a cena postupně rostla. V říjnu a v listopadu jsem si Vermentino za 25 EURO odpíral, ale za lednových 15,90 jsem koupil. Ehm, jen jsem s prvním nakouknutím do degustačních poznámek z listopadu 2022 zjistil, že se opakuju a tu hloupou větu, že kdo si počká…, jsem použil už tehdy. Číst dál
Úvodem malé poučení o toskánské zimě. Mám v notebooku otevřenou předpověď a na příštích deset dní ukazuje jasno. Nejvyšší denní teploty deset až šestnáct, noční neklesají k nule. Ale nejlepší je modrá obloha a jen sem tam nějaký mráček, spousta světla! (Ráno jsem na internetech objevil článek s titulkem „Letošní toskánský leden je nejteplejší za posledních sto let,“ ale raději jsem ho nerozklikl.) Oproti prosinci se zdejší život výrazně zlepšil, protože v obci se 150 stálými obyvateli jsou v lednu otevřené tři pizzerie. Nejlepší je U Rybáře, ale otvírá jen na víkendy. Důchodkyni, která tam peče pizzu, bych pokaždé líbal ruce, pizza je senzační. Normálně večeře odbudu focacciou, sýrem a salámem, ale už se těším na pátek a pizzu. Číst dál
V toskánských Macanticích je všechno při starém. A to je dobře. Jen žádné změny! Naučil jsem se přijímat jen mírný pokrok v mezích zákona. Drobné radosti, jako čerstvé ragú, které koupíte v místních sámoškách balené, 20 deka za 4 EURO. Vydá na čtyři porce pasty a nemůžu se ho nabažit. Nebo Campari, kterým si vylepšuju levné ovocné limonády. Od kamarádky z Parmy jsem dostal domácí focacciu a byla skvělá, bohužel mnohem lepší než focaccie (chleby) ze sámošky. Občas se opakují i vína, která kupuju v místních prodejnách. Číst dál
Na vaše četné dotazy, jestli jsem sehnal náhradní nabíječku k notebooku náhradou za tu zapomenutou doma, odpovídám, že jsem klikař a nabíječku jsem koupil. (Kecám, nikdo se neptal.) Na úvodní fotce je sobotní cesta pinetou v Macanticích, Toskánsko. Nemůžu se nabažit toho, jak je to stále stejné, mění se jen světelné variace. Ale dnes se chci věnovat posledním dvěma vínům z listopadové návštěvy vinařství Rigoloccio. Číst dál
Normálně bych po Vánocích měl nasysleno spoustu degustačních poznámek, ale letos byly první Vánoce bez vína. Z malého nachlazení, které se začalo projevovat v Itálii, se vyklubala parádní chřipka. Vrátil jsem se z Itálie až v pátek, takže jsem nestihl doktora, ale z okolností bylo jasné, že to je klasický Covid. Rozvinulo se to rychle, nakonec jsem ani neposílal žádná vánoční přání a padl. Po týdnu s Paralenem se mi vrací chuť na víno. Čich ani chuť nezmizely a opatrně zkouším první vína. Šťastný nový rok všem a hlavně zdraví! Číst dál