Archiv štítku: Itálie

Skvělé Vermentino od LUNAE

Kdo si počká, ten se dočká, napadlo mě (zase) při pohledu na Vermentino LUNAE na polici sámošky. Vinařství dělá nejmíň tři Vermentina: základní má bílou etiketu, prostřední šedou a nejvyšší černou. Problém je, že Černá etiketa už několik let figuruje mezi tříhvězdičkovými víny nejprestižnější italské vinařské ročenky Gambero Rosso a cena postupně rostla. V říjnu a v listopadu jsem si Vermentino za 25 EURO odpíral, ale za lednových 15,90 jsem koupil. Ehm, jen jsem s prvním nakouknutím do degustačních poznámek z listopadu 2022 zjistil, že se opakuju a tu hloupou větu, že kdo si počká…, jsem použil už tehdy.   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Vynikající Chianti Classico 2021 od Fonterutoli

Úvodem malé poučení o toskánské zimě. Mám v notebooku otevřenou předpověď a na příštích deset dní ukazuje jasno. Nejvyšší denní teploty deset až šestnáct, noční neklesají k nule. Ale nejlepší je modrá obloha a jen sem tam nějaký mráček, spousta světla! (Ráno jsem na internetech objevil článek s titulkem „Letošní toskánský leden je nejteplejší za posledních sto let,“ ale raději jsem ho nerozklikl.) Oproti prosinci se zdejší život výrazně zlepšil, protože v obci se 150 stálými obyvateli jsou v lednu otevřené tři pizzerie. Nejlepší je U Rybáře, ale otvírá jen na víkendy. Důchodkyni, která tam peče pizzu, bych pokaždé líbal ruce, pizza je senzační. Normálně večeře odbudu focacciou, sýrem a salámem, ale už se těším na pátek a pizzu.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dnes o dvou levných Chianti ze sámošky

V toskánských Macanticích je všechno při starém. A to je dobře. Jen žádné změny! Naučil jsem se přijímat jen mírný pokrok v mezích zákona. Drobné radosti, jako čerstvé ragú, které koupíte v místních sámoškách balené, 20 deka za 4 EURO. Vydá na čtyři porce pasty a nemůžu se ho nabažit. Nebo Campari, kterým si vylepšuju levné ovocné limonády. Od kamarádky z Parmy jsem dostal domácí focacciu a byla skvělá, bohužel mnohem lepší než focaccie (chleby) ze sámošky. Občas se opakují i vína, která kupuju v místních prodejnách.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dvakrát Rigoloccio z toskánské Maremmy

Na vaše četné dotazy, jestli jsem sehnal náhradní nabíječku k notebooku náhradou za tu zapomenutou doma, odpovídám, že jsem klikař a nabíječku jsem koupil. (Kecám, nikdo se neptal.) Na úvodní fotce je sobotní cesta pinetou v Macanticích, Toskánsko. Nemůžu se nabažit toho, jak je to stále stejné, mění se jen světelné variace. Ale dnes se chci věnovat posledním dvěma vínům z listopadové návštěvy vinařství Rigoloccio.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Silvestrovský pozdní sběr

Normálně bych po Vánocích měl nasysleno spoustu degustačních poznámek, ale letos byly první Vánoce bez vína. Z malého nachlazení, které se začalo projevovat v Itálii, se vyklubala parádní chřipka. Vrátil jsem se z Itálie až v pátek, takže jsem nestihl doktora, ale z okolností bylo jasné, že to je klasický Covid. Rozvinulo se to rychle, nakonec jsem ani neposílal žádná vánoční přání a padl. Po týdnu s Paralenem se mi vrací chuť na víno. Čich ani chuť nezmizely a opatrně zkouším první vína. Šťastný nový rok všem a hlavně zdraví!   Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Castello Ginori po dvanácti letech


Nedávno mi to připomněl jeden nostalgický komentář, jakože kde jsou ty (krásné) časy, kdy jsem dovážel vína Marchesi Ginori Lisci. Byly to úplné začátky mých dovozních pokusů a maličké objemy, ale jsem rád, že na to někdo ještě vzpomíná. Můj vkus se za dvanáct let posunul k lehčím vínům, ale když jsem v Toskánsku, většinou si najdu záminku zajet do Querceta a koupit si tam lahev nebo dvě. Naposledy teď v neděli.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Třikrát Rigoloccio, Maremma

Jak tady vždycky vzdychám nad červeně zbarvenou půdou ve vinicích, protože to značí výskyt kysličníků kovů a mívá to blahodárný vliv na víno, tak v okolí vinařství Rigoloccio (Maremma, Toskánsko, Itálie) se od konce devatenáctého století těžil pyrit a půda je tam hnědočervená. Je to docela nové vinařství, založené roku 2002, procházející překotnými změnami. V roce 2002 si dva kamarádi koupili 23 hektarů půdy pod Monte Calvo poblíž obce Gavorrano (provincie Grossetto, Toskánsko). Devět hektarů z toho byly vinice a oni se rozhodli vyrábět bordeauxské směsky. Pozvali si k tomu enologa Fabrizia Moltarda, který pracoval pro Marchese de‘ Frescobaldi a Angela Gaju. Až v posledních letech začali vína sami lahvovat a prodávat, v době do které spadá Covid, ruská válka proti Ukrajině a nově i palestinská válka proti Izraeli. Nic bych o tom nevěděl, kdybych v pátek večer po návratu z výletu do Castiglione della Pescaia nedostal klasický e-mail s nabídkou vzorků, jakých od Covidu chodí desítky. Obvykle zůstanou bez odpovědi, ale došlo mi, že jsem ten den jel dvakrát kolem odesilatele. Odepsal jsem, ráno jsme si zatelefonovali a odpoledne jsem tam jel na degustaci.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Lagrein

Na úvodní fotce je slavné toskánské poutní místo, Ponte del Diavolo čili Ďáblův most, dokončený asi v roce 1115. Je to hodně z ruky na severu, v provincii Lucca, takže se tam většina turistů nedostane. Legenda tvrdí, že stavitel nestíhal dokončit most v termínu a zoufal si. V noci ho navštívil ďábel a nabídl mu pomoc. Chtěl za to jen duši prvního, kdo po mostě přejde. Do rána byl most hotový a stavitel si zase zoufal. Šel se vyzpovídat místnímu faráři a ten mu poradil… a teď pozor! Turistické cedule na pravém břehu říkají, že jako první přes most poslali prase, na levém břehu zase psa. Každopádně ďábla podvedli. Ale asi je to celé blbost, protože teologové i ateisti se shodnou, že psi ani prasata duši nemají.   Číst dál →

Blog Napsat komentář

Pipirii, naturální senzace z Toskánska

Ladím formu na dlouhou cestu zpátky do Toskánska. Carmignano i další objednávky jsou rozvezené a rozeslané a Pošta už ve čtvrtek potvrdila, že je doručila. Od nového zákazníka, kterému jsem v úterý vezl hned tři bedýnky, jsem dostal dárek, toskánské naturální víno. Chtěl jsem si ho odvézt zpátky do Toskánska, ale nakonec je otvírám ještě doma. Naturální vinař Marco Tanganelli by jistě neschválil uhlíkovou stopu, která by vznikla následkem velkorysé dopravy jedné lahve do Čech a zpátky do Toskánska.   Číst dál →

Blog, Zobrazit 2 komentáře

Taurasi

Už jsem tady několikrát jásal nad bílými víny vinařství Feudi di San Gregorio a konečně přišel čas na první červené. A je to rovnou Aglianico, nejoceňovanější místní odrůda (jsme v Kampánii, kousek pod Neapolí). Dosud jsem se jí vyhýbal, protože Feudi i Mastroberardino mají Taurasi docela vysoko naceněná, a taky proto, že jsem netušil, o co jde. Už název denominace Taurasi mi zní obludně a zvířecky, a něco na tom asi bude, protože wikipedie zmiňuje, že stejného základu je severoitalské Torino (Turín). Nakonec rozhodlo okukování regálů v místním supermarketu a snesitelná cena.   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Chianti 2015 od Fontodi


Svoje první Fontodi jsem si koupil v baru v Ponteginori někdy v roce 2010 nebo 11. Stálo 18 EUR a na takové utrácení jsem tehdy vůbec nebyl připravený. Chodili jsme s dětma do baru snídat (italské bary tak fungují, teplý croissant plus cappuccino, dětem croissant a džus) a já jsem lahev Fontodi dva týdny okukoval. Vypravil jsem se pro ni až poslední večer před odjezdem, zlomenej člověk, co se na celý rok loučí s Toskánskem. Objednal si kafe, sundal Fontodi z horní police vinotéky a postavil ho před sebe na pult. Patron mi dal kafe a naúčtoval mi jen Fontodi. Nemluvil jsem italsky, tak jsem jen se zdviženým obočím ukázal na kafe a patron zavrtěl hlavou a mávl rukou, jakože kafe mám k tak velkýmu nákupu zadarmo. Do ČR to vozí Jirka Markuzzi a na jeho degustacích jsem se naučil brát základní Chi Classico každoročně jako benchmark ročníku.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář