Středa přinesla slunce a teploty jako v Itálii, přizpůsobil jsem se a po předchozím Vermentinu přidal Pecorino z Abruzza. Vinařství Umani Ronchi má 230 hektarů vinic v Marché (a Abruzzu) a vyrábí kolem 3 milionů lahví ročně. Stále je to rodinný podnik. Dělají Rosso Connero, Montepulciano d’Abruzzo a Vedicchio dei Castelli di Jesi. Dnešní Pecorino pochází z vinice, kterou mají v Abruzzu.
Se stoupajícími teplotami u mě roste chuť na italská vína. Jel jsem do Prahy rozeslat pár krabic moselských ryzlinků a stavil jsem se v několika obchodech pro Vernacciu di San Gimignano. Leč i ty nejlepší plány se někdy zvrtnou a tak jsem se vrátil bez Vernaccie. Ve dvou velkoobchodech vínem měli několik lahví, ale jen od velkovýrobců a ročník 2017. Velkovýrobci a Vernaccia je docela dobrá kombinace, ale vždycky to musí být aktuální ročník, a to je už od dubna 2018. Do hrobu si to nevezmu a kdybyste si ze Skleničkova blogu neměli odnést nic jiného, tak tohle stojí za zapamatování!
O víkendu vypuklo letní počasí. Nedostatek peněz, nemoci ia neúspěch se snáší lépe v letním počasí s teplotami nad 30 stupňů, to je možná jeden z důvodů, proč mají Italové pořád dobrou náladu. Bohatší občané o víkendu vyvenčili kabriolety, já jsem jen ve čtvrtek nechal přifouknout klimatizaci v autě a v sobotu jsem vyrazil do Prahy na nákup. Global Wines dováží exklizivně Antinoriho (a minerálku San Pelegrino).
Toskánsko mě neomrzelo, ale už dlouho mě přitahují provincie ve středu Itálie: Abruzzo, Lazio, Umbria a Marché. Všechny mají ve světě vína pošramocenou pověst díky surové nadprodukci supermarketových lacáků, ale zároveň se v nich objevují noví vinaři, kteří přepisují mapu Itálie. Jen namátkou Valentini, Bucci nebo Masciarelli. Pěstují opovrhované odrůdy a vyrábějí z nich vína, která se stávají majáky moderního italského vinařství. Ve čtvrtek jsem se vypravil do Orvieta, do Umbrie. Na úvodní fotce pohled na historické město Orvieto. (Jako připomínku aktuální nabídky orvietských vín dávám opakování článku z června 2016.)
O vinařském regionu Carmignano a vinařství Fattoria Ambra jsem už psal tady, dnes jen otevřu dvě vína ze dvou místních významných vinic, Elzana a Montalbiolo. Ambaláž vezmu najednou, obě lahve mají (kromě podkladové barvy etikety) stejnou. Klasická bordeauxská lahev, celokorek, hodně střídmá etiketa. Žádné obrázky a jen dva fonty písma. Obě vína se téměř shodují vzhledem. Temně rudá karmínová barva s kávovým odstínem, Elzana je (možná) o čárku světlejší než Montalbiolo.
Carmignano Riserva Elzana 2015, Fattoria Ambra
Číst dál
Pamětníci vědí, že jsem vína z Orvieta doporučoval k chřestu, vatikánští papežové je zase doporučují do letních veder. V Orvietu vědí, co jsou vedra, a místní vína pěstovaná na lávových vyvřelinách výborně umí zahánět žízeň. Před rokem jsem je vynechal, ale letos se mi po nich stýská už od Vánoc. Toskánské Vino Nobile už mají bedýnkáři doma, přišel čas na italské Orvieto! Číst dál
Furt je něco poprvé. Jdete poprvé do školy, dostanete první jedničku nebo spalničky. Jdete poprvé do cirkusu nebo si poprvé zlomíte ruku. Já mám poprvé Carmignano. To je taková zatrachtilá apelace (denominace) v Toskánsku. Píšu zatrachtilá proto, že o ní už nějaký čas vím, ale vůbec nevím, co od ní čekat. Úvodní fotka je odcizená z Wikipedie.
Na Facebooku jsem u fotky pubertálně vtipkoval, že budou Tre pomodori Gambero Grosso, učitelé Italštiny ať prominou. Na Skleničkově blogu jsem to od pondělka bral postupně, Rosso, Nobile a Riservu, a bylo jasný, že po Vino Nobile 2016 to bude mít Riserva 2015 těžký.
Při ohlašování nové toskánské bedýnky jsem odkazoval na jarní reporty z Anteprimy, které vzbuzovaly velké očekávání (92 a 93 bodů ve dvou reportech pro Vino Nobile 2016). Dobrá zpráva je, že to dopadlo dobře a Nobile 2016 je skutečně vynikající! První přivonění hned po otevření lahve nabízí směs lesních plodů a hodně kultivovaného mediteránského koření, podobně noblesní je víno i v chuti. Číst dál
Zásilka z Gracciana přijela v pátek po poledni, všechno jde podle plánu a od pondělí začínám rozvážet a rozesílat nové bedýnky. Samozřejmě jsem se těšil na víno a hned v pátek večer jsem otevřel první lahev, to nejjednodušší červené z Montepulciana. Ano, vím, že je to příliš brzo a že se to nemá. Navíc si dovedu spočítat, že víno lahvovali na přelomu dubna a května, protože předchozí ročníky uvolňovali do prodeje obvykle v červnu nebo v červenci. Ale neotevřete to, že jo… Číst dál
Santini umí! Pochmurnou náladu tří ledových mužů léčím vínem a myšlenkami na Itálii. Zařizuju dovoz sangioveských bedýnek z Gracciana (dnes se mělo nakládat, ale potvrzené to ještě nemám) a otvírám staré italské lahve z dřívějších bedýnek. Od kamaráda jsem dostal vzorek nové Vernaccie di San Gimignano 2018 od Santiniho a po devíti letech mi došlo, co znamená název vinařství. Po nedávném propíjení se spoustou vápencových vín z franckého Escherndorfu mě trkla jistá podobnost projevu a zadal jsem Calcina do slovníku. A je to tak, je to vápno. Santinimu roste Vernaccia na vápencové půdě. Číst dál
Ciao ragazzi! V pondělí jsem zrušil večerní meditaci se skleničkou vína kvůli občanským povinnostem. S dcerou jsme si udělali procházku na pražský Hrad a potom šusem dolů Nerudovkou na Malostranské, na nábřeží se už nabalovaly davy a Staromák jsme naplnili úplně. Dobrá rodinná procházka (tamhle je Národní divadlo a co je tohle za kostel?) a do pondělka má dcera koupit píšťalky, nezbytné vybavení na demošky. V pondělí jdeme zase. Číst dál
