Skoro týden po příjezdu otvírám darovaný vzorek Riservy 2017 z Gracciana. Četl jsem se na italských blozích hodnocení v přehledech nastupujícího ročníku, tak jsem využil příležitosti a s objednanou paletou Vina Nobile si napsal o vzorek. Podle denominačních pravidel by se snad už Riserva 2017 směla prodávat, ale vinařství to komentovalo tak, že až v létě. Upřímně, vždycky mě bavilo být první, ale s komplexními Riservami z Montepulciana mám trochu rozporné zkušenosti. Bavila mě mladá (asi jako 2017 na konci dubna 2021), ale potom se často dostala do stavu, kdy dominovala robustnost, taniny, přehnaná plnost a koření. Za dalších 6-8 let zjemnila výraz a odlehčila se, ale toho se málokdo dočká… nic pro konzumenta, který má šest lahví.   Číst dál →

Utkvělé myšlenky jsou ty, co se jako červená niť vinou dějinami antického dramatu nebo Van Goghovými malbami… nebo někdy taky jen hlouposti uklizené ve sklepě pod hromadou harampádí, které se občas dostanou na světlo a potom zlobí :-) Jedna z mých utkělých myšlenek je, že by vinaři vlastně neměli zatěžovat zákazníky archivací a měli by víno prodávat teprve tehdy, když je připravené k otevření. Není to populární myšlenka, spousta lidí pravidelně vyměňuje možnost archivovat několik let neznámá vína za dvacetiprocentní slevu a obecně se považuje odhad správného času k otevření lahve za jednu ze základních kvalifikací vinného konzumenta. Vždycky jsem oceňoval italské denominační předpisy, které poměrně volně stanovují sklepní procedury, ale striktně říkají, že některá vína se nesmí prodávat dříve než 24 nebo 36 měsíců po sklizni. A ano, všichni závidíme le vinařům, kteří mohou prodávat čerstvě nalahvovaná vína za 100+ EURO už rok po vykvašení…   Číst dál →

Jak shrnout první dojem z ochutnávky nového Carmignana? Podruhý už to není překvapení, což je jen variace na známou pijáckou průpovídku (není nad první napití). V porovnání s loňským prvním dovozem se zdá, že ročník 2015 byl i v Carmignanu vyjímečný, ale základní dojmy a vlastnosti zůstávají beze změny.

Číst dál →

Dostal jsem dárek. Před lety jsem prodal kamarádovi lahev a teď mi ji vrátil jako dar. Když někdo po letech napíše poznámky o víně, které jsem kdysi dovezl, často závidím, protože dotyčné víno už nemám. Většinou se všechno rozprodá během několika měsíců. Když musím řešit, jestli prodat nebo zapřít lahve, které jsem si schoval pro sebe, většinou je prodám s tím, že aspoň budu mít důvod přivézt nové. Potom někdy trpím nad chválou, když někdo otevře deset let staré víno a píše nadšené zprávy.   Číst dál →