Každá změna nemusí být k horšímu, ale jako pravý Čech říkám, že může. Po několika letech jsem dnes zase zajel do San Guida v Bolgheri. V roce 2007 jsem tam byl poprvé a od té doby vždycky: ochutnat nový ročník Sassicaii. Předpokládám, že základní ponětí o Sassicaii má každý čtenář blogu. Je to největší legenda italského vinařství moderní doby, nedávno jsem tady linkoval videodegustaci k padesátému výročí počátku. V zásadě mě zajímají vína v úplně jiné cenové hladině, ale tohle byl pravidelný výstřelek, úlitba velkopanským choutkám. Decinka byla za dvacet EURO, většinou jsem to usmlouval na půldeci za deset. Povzbuzovalo mě ujištění, že každý ročník je (bez ohledu na pověst a vysokou cenu) krásně pitelný už jako mladý. (Na úvodní fotce je kaple San Guido z roku 1703, která stojí u odbočky silnice na Bolgheri.) 
Archiv štítku: Itálie
Vivo 2020, toskánské chlastací Vermentino
Na Querceto, kde sídlí vinařství Marchesi Ginori Lisci, se dívám každé ráno a večer z okna. Vzdušnou čarou to jsou asi čtyři kilometry na druhou stranu údolí Val di Cecina. Objevil jsem je asi v roce 2010 úplně náhodou, ve vinotéce v San Pietro. Prodávali tam sudovku (Vino Sfuso) a točili ji z dvěstělitrových nerezových tanků, litr za dvě nebo tři EURO. Zeptal jsem se, kdo to vyrábí a kromě jména vinařství Marchesi Ginori Lisci jsem navíc dostal i letmý nástin denominace Montescudaio. To bylo v době, kdy Svaz Vinařů rozjížděl kampaň proti sudovce s výborným argumentem, že nikde ve světe si konzument nemůže sudovku koupit, jen u nás. Ty tanky ve vinotéce stojí dodnes, jen v nich už možná je jiné víno… Číst dál
Středa v San Gimignanu
V úterý jsem zavolal Stefanu Grandimu, bývalému dodavateli Vernaccie di San Gimignano, a ve středu jsem se za ním rozjel. Vzal jsem s sebou jako dárek lahev Pouilly-Fumé, snad to bylo z vín, které mám doma, nejblíž tomu, co Stefano jako vinař dělal. Před dvěma roky prodal vinice a odešel do důchodu. Nic jsem od toho nečekal, byla to jen zdvořilostní návštěva. Stefano se ke mně vždycky choval vstřícně. Z pohledu exportéra jsem byl maličký zákazník, ale naše malé obchody vždy probíhaly velmi přátelsky. Číst dál
Dvakrát Arnolfo di Cambio
Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později. Číst dál
Vermentino 2020 z Il Palagio
Předem se omlouvám, dnes se mi na blogu objeví větší dávka planého mudrování. Tři a půl roku se mi po Toskánsku stýskalo a teď se zase sám dojímám tím, že jsem konečně tady. Objíždím známá místa a zjišťuju, jestli zůstala stejná nebo se změnila. Výsledky jsou střídavé: dětská závodní dráha v Mazzantě, kde moje děti absolvovaly první autoškolu, stále stojí. Zaplaval jsem si v moři tam, kam se chodím koupat vždycky. Zajel jsem si na snídani do baru v Ponteginori, kde jsem snídal víc než osm týdnů, a tam bylo všechno jinak. Bar nejspíš změnil majitele, kafe a croissant tam ráno zase dostanu, ale patron, co mě i po několika letech zdravil přátelským Ciao! tam už není. V některých vinařstvích se změnil ředitel a nový winemaker zabil moje oblíbené víno (k tomu se asi ještě vrátím jindy). Číst dál
Carmignano Riserva Elzana 2017
První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro. Číst dál
Vermentino Bolgheri 2020 od Antinoriho
Jedno z nejčastěji popisovaných vín na Skleničkově blogu. Tentokrát skoro povinně, Bolgheri je na dosah (při večeři vidím hřeben kopců, který se táhne k Montescudaio a hned za ním je rovina Bolgheri) a při sobotním nákupu ve volterrském COOPu jsem koukal po téhle lahvi. Měli ji za 12,50 EURO, takže splněná povinnost. Číst dál
Chianti Classico 2017, Castello di Verrazzano
Hned první večer v Toskánsku jsem využil fintu, kterou jsem se naučil od dětí. V Itálii jsem je nutil, aby se večer do pizzerie oblékly s tím, že plavky a sandály nejsou dostatečný večerní úbor. Děti začaly prosazovat pizzu da asperto, tedy abych došel nebo dojel pro pizzu do krabice neboli pizzu s sebou. Napřed jsem se je snažil zlomit, ale brzy jsem přišel na to, že tím ušetřím spoustu peněz. Navíc jsem z pizzerie nebo rosticcerie obvykle nosil základní margheritu, ale vylepšovali jsme si ji salámy, šunkami, zeleninou a ovocem. Po jedenácti stovkách kilometrů a poledních teplotách stupňů se mi nechtělo večeřet v pizzerii a pizzu jsem si přivezl. V místním supermerkáči jsem přikoupil šunku a lahev Chianti, aby se chudoba měla dobře… Číst dál
První fotky z cesty
V květnu mi to nevyšlo, ale napodruhé jsem využil příležitosti a odjel na dovolenou. Chtěl jsem si postěžovat, že to je otrava, protože se stále musím rozhodovat: doprava do Vinci nebo doleva do Carmignana? ale to by mi asi nikdo nevěřil :-) Číst dál
Vernaccia od Santiniho, 2020
Vernaccia Simona Santiniho je jedno z nejčastěji popisovaných vín na blogu (a je to taky jedna z nejlepších Vernaccií v Sangi). Objevil jsem ji někdy v letech 2009 – 2010 a v roce 2012 jsem ji dovezl ve dvanáctých bedýnkách tady. Tehdy ještě za 249 Kč. Později se ukázalo, že Santini hledá větší dovozce a jeho vína začal vozit Wine & Food Market. Napřed mě to namíchlo, ale dnes jsem rád, že zrovna Santiniho Vernaccia je v ČR běžně k dostání. Santini myslím zdražoval a současná maloochodní cena 349 Kč je asi korektní. Číst dál
Marchese di Villamarina 2015, krásný italský kabernet
Podruhé víno od největšího sardského výrobce, po včerejším supermarketovém Vermentinu naopak vlajková loď a nejprestižnější víno vinařství (dovozce LESA). Na Sardinii jsou dvě povinné odrůdy: bílé Vermentino di Sardegna a modré Cannonau, což je francouzská Grenache. Jak se mezi nejlepší sardská vína dostal Cabernet Sauvignon je zajímavá historie, ze které bohužel znám jen pár střípků. Soukromě navíc Marchese di Villamarina řadím mezi nejlepší kabernety v celé Itálii. Snad to není přehnané, když u jeho zrodu byl vinař Giacomo Tachis, kterému v Itálii přezdívali Pán Kabernetů…
Konečně léto a italské Vermentino!
V některých věcech jsem zásadově konzervativní, že by mě i kardinál Duka pochválil. Například donedávna jsem neměl platební kartu, donutily mě až plány na cesty do ciziny. Plány teď selhaly a já místo obdivování piniového háje a mořského horizontu sedím doma. Tradiční skleničkovská odbočka č.1, piniový háj :-) Číst dál