Vermentino Aia Vecchia 2024 IGT Toscana
Po zamračeném týdnu máme v Toskánsku zase slunečno, asi 16 stupňů odpoledne. Ze zpráv z domova na mě padla depka, tak jsem si udělal výlet do sámošky. To na chvíli pomůže. I dnes jsem našel cestu ven, objevil jsem několik nově nalahvovaných vín ročníku 2024 a začal se těšit na to, že teď jich bude víc a budu moct ochutnávat nové ročníky svých dávných oblíbenců. Aia Vecchia neznám, ale na etiketě je sídlo v Castagnetto Carducci, tak jsem usoudil, že Bolgheri. Těsně vedle, vinice jsou o kus jižněji v Orbetello (Maremma Toscana), je to zřejmě Vermentino s malou příměsí Viognieru. Kvasilo asi tři týdny v nerezu s chlazením, vyzrávalo tři měsíce v nerezovém tanku, měsíc v lahvi a šup s ním do sámošky. Číst dál
Archiv štítku: Itálie
Pieve Gracciano 2021
Od začátku ledna by se (teoreticky) mohla prodávat nová kategorie toskánského Vino Nobile di Montepulciano, Pieve. V praxi se asi začne prodávat až na jaře, po únorové Anteprimě, ale vyhlížím to s velkým očekáváním. Pro nás Čechy je to zajímavé v tom, že ve vinařsky vyspělých evropských zemích vinaři běžně dělí produkci do třech kvalitativních tříd (zjednodušeně základní řada, vybraná vyjímečná vinice a to nejlepší – výběr z nejlepších hroznů a sudů). V Montepulcianu to tak fungovalo už dlouho (Rosso di Montepulciano, Vino Nobile di Montepulciano a Riserva) a po dlouhých přípravách se místní Consorzio shodlo na čtvrté kategorii, Pieve. (Na úvodní fotce je fotogenická Cappella della Madonna di Vitaleta ve Val d’Orcia, což není úplně Montepulciano. Na Silvestra mělo být jasno, ale jak vidíte, předpověď zklamala a bylo zataženo.) Číst dál
Novoroční pozdní sběr a jedno Pecorino
Šťastný nový rok všem! Dva týdny jsem si teď udělal prázdniny, přijela za mnou dcera. Nasyslil jsem i pro ni spoustu vína a ani jsme nestihli všechny lahve otevřít. Na úvodní silvestrovské fotce pózujeme na hlavním náměstí v toskánské Pienze. Když jsem doma fotku prohlížel, zaujala mě cedule vlevo nahoře, náměstí Pia druhého. Často na blogu kážu o spojení vína a kultury, a tohle spustilo podobné úvahy. Číst dál
Zpátky v Quercetu, Marchesi Ginori Lisci
Když přeskočím patnáct let zpátky, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska přivezl. Tehdy ve sklepě vládl Ken Lenzi, bývalý assistant winemaker Tenuta Ornelaia, a změnil složení vín k obrazu místní apelace Montescudaio DOC. V mých očích jasně táhl vinařství vzhůru. Číst dál
Dvě červená, Bolgheri a Chianti Classico
Pokusím se nenudit vlastními názory na region Bolgheri a psát striktně k věci: na Arundineto mám příjemnou vzpomínku někdy z roku 2013. V září mi kamarád řekl, že chce vidět Tenutu San Guido. Byli jsme asi 15 kilometrů daleko v Cecině, tak jsme tam jeli. Bylo září, těsně po sezóně, a stánky se zeleninou, ovocem a vínem podle silnic byly ještě otevřené. U jednoho jsme zastavili, zrovna u Arundineta, a koupili pár lahví. Večer na balkoně jsme je otevřeli. Číst dál
Růžové bubliny z Itálie
Po týdnu zdravím zase z Toskánska. Za osm dní jsem přivezl druhou zásilku Carmignana z Fattoria Ambra, rozvezl víno asi patnácti zákazníkům, a když mi v pátek odpoledne Pošta ohlásila, že úspěšně doručila poslední zásilku vína, rychle jsem se sbalil a v sobotu se vrátil do Itálie. Počasí mi dalo zapravdu, viz úvodní fotka: v neděli jsem si užil víc slunce než za celý týden v Čechách. Po šedém týdnu budu mít azurový. Číst dál
Zizzolo 2023 Vermentino Bolgheri, Fornacelle
A jsme v Bolgheri, přímořské placce 50 metrů nadmořské výšky, kousek od Castagnetto Carducci. Na toskánském pobřeží bylo zataženo a větrno, až tak, že kvůli větru zavřely školy, a já jsem hledal a nenašel jednoho producenta olivového oleje, ale cestou zpátky jsem v místním supermarketu koupil dvě vína. Zizzolo se ukázalo jako docela dobrá volba. Číst dál
Chianti Classico 2021, Castello di Verrazzano
Úvodní obrázek z minulého týdne ukazuje pinie a azzurro v zálivu Baratti, což není Chianti, ale etruské pobřeží a Maremma. Leč pojďme na Chianti z titulku. Jako blogger tohle víno miluju, dobře se o něm píše. Má snad všechny marketingové atributy pro blog: vinařství patří mezi toskánskou špičku, víno má nepřehlédnutelnou etiketu, je běžně dostupné a není drahé (konkrétně 16 E plus nějaké drobné), nese si s sebou legendu o kormidelníkovi Kolumbovy flotily (už ani nevím, nakolik je to označení přesné)… a navíc k němu mám soukromý vztah daný tím, že když jsem v červnu 2021 po dlouhé době po kovidu atd. přijel do Toskánska a ubytoval se v laciném penzionu někde mezi Vinci a Florencií, cestou pro pizzu jsem se zastavil v supermarketu a koupil tam právě Verrazzano 2017. A jak jsem byl usoužený steskem po Itálii a kovidovým strachem ze zavřených hranic, Verrazzano byl úplný zázrak. Vystřelilo mě to z bot, v poznámkách jsem měl krásných 93 bodů /100. Bylo to hodnocení poplatné podmínkám a radosti z návratu do Toskánska? Asi ano, ale když po sobě čtu poznámky, tak se mi nezdá, že bych tehdy přestřelil. Dodnes si pamatuju tu radost z červnového azzurra, pizzy a Chianti, a stále ji mám spojenou s Verrazzanem. Číst dál
Sedm Sluncí a sicilské bílé za pět EURO podruhé
Omlouvám se všem, kdo čekali ušlechtilá a drahá vína, ale prokličkoval jsem mezi Baroly a Bolgheri jako Maradona obranou a zavěsil další supermarketovku. Nedávno jsem tady psal o Grillu a už nedopsal, že druhý den v rozpité lahvi mě bavilo ještě víc, ale při dnešní procházce oddělením vína v CONADu jsem si na to vzpomněl. Číst dál
Pár fotek z Riparbelly a dvakrát Prosecco
Na první fotce z nedělní Riparbelly je menu slavnosti Sagra del Cinghiale neboli Festival Divočáků. Bohužel není vidět fronta asi dvou až tří stovek lidí před pokladnou ani dva obří stany, ve kterých se jedlo. Parkovalo se na silnici snad dvě stě metrů před cedulí Riparbella, nával jako hrom. Nejspíš to není nic zvláštního, během roku každé toskánské městečko pořádá svoje Slavnosti kaštanů, ryb a kdečeho co je k jídlu. Číst dál
Planeta a Sedm Sluncí, dvě bílá ze Sicílie
Zvolna už končí další léto (fotka je z dnešního plážování), teploty na toskánském pobřeží ještě vyšplhají k jednadvaceti stupňům, ale už se udrží jen krátce a slunce už tolik nepálí. Odložil jsem ambiciózní plány na cesty a výlety a užívám posledních slunečných dnů. Dvakrát denně plavu v moři a připravuju se na zimu. Nedávno mi místní kamarádka vysvětlovala, že základní sazba DPH je v Itálii sice vyšší než v ČR (22%), ale existuje něco jako seznam základních potřeb, na které je sazba snížená na pouhá čtyři procenta. Moc jsem jí to nevěřil, ale dnes jsem koupil neuvěřitelně krásné mandarinky a večer koukám na účet ze sámošky: na mandarinkách jsou 4% DPH. Na broskvovém džemu 10%. Kromě mandarinek jsem přinesl i dvě sicilská vína s 22% DPH, ovšem s pohledem na účet je to velmi přijatelné. Grillo bylo za 3,99 EURO, směs La Segreta za 6,99 EURO. Vždycky, když se s Italy nebo s Čechy bavíme o Sicílii, skončíme u toho, že Sicílie je krásná… a levná. Číst dál
Valtellina ze sámošky
Sassella Valtellina Superiore 2021, Rainoldi
Občas si stěžuju na selhávající paměť, ale jsou témata, kterých se počínající výpadky krátkodobé paměti netýkají. Když jsem uviděl v supermarketu lahev s panáčkem, kterého používá jako logo vinařství Rainoldi, hned jsem si vzpomněl, že jsem Rainoldiho měl už v ČR a byl spokojený. Gůglování na vlastním blogu přineslo dva výsledky, tady a tady. Byl to šťastný den, jednak víno stálo asi 18 EUR (před dvěma roky v Praze podobné za 600+ Kč, což by dnes bylo fajn) a jednak je popis Superiore laskavý k mým preferencím: víno má jen 13% alkoholu. Narazit na dobré víno v italském supermarketu není nic vzácného, ale Valtellina je malá a vyhraněná oblast na severu a v supermarketu je to vyjímečný nález. Číst dál