Začnu trochou zprostředkovaného poznání. Včera ve čtyřmilionovém Toskánsku vykázali 229 případů nových nákaz koronavirem, v ČR to bylo 1047 případů. Když vezmu do úvahy, že Toskánsko bylo od července do září zaplaveno turisty, jsou místní výsledky výborné. Předpokládám, že i v Itálii se najdou magoři, šílenci a blázni, ale v červnu ani teď v říjnu jsem nezaznamenal žádné excesy. Roušky se nosí všude v uzavřených prostorech, dnes jsem je viděl i venku na trhu s ovocem a zeleninou. Druhý den mi neprodali jídlo v bufetu, protože jejich mobilní aplikace nepřijala český Covid-pass. Šel jsem si postěžovat do realitky, paní mi řekla, ať jí pošlu očkovací certifikát v PDF, že ho přihlásí do italské databáze. Dnes jsem zašel ověřit úspěch do stejného bistra a už mě přečetli. Výsledkem bylo příjemné zeleninové risotto za 5,50 EURO. Italský COVID pass se může hodit – už jsem si našel víkendové enologické slavnosti v malém městě. Vstup zdarma, ale pouze s Covid passem. Dnes další víno ze supermarketu, tentokrát z té nejvyšší kategorie. Číst dál
Archiv štítku: Itálie
Další dvě vína z toskánských supermarketů
Druhý den v Toskánsku, udělal jsem velký nákup. Spoustu ovoce (od června v Itálii jsem neměl dobré broskve, tak teď hned dva druhy), rajčata, nudle, sýry, uzeniny. Odpoledne jsem začal rekondiční pobyt, byl jsem si zaplavat v moři. Není pravda, že v říjnu je moře příliš studené. Je pravda, že Hemigwayovo Old Man and the Sea má do češtiny úplně blbě přeložený název :-) A do třetice jedno víno z cecinského COOPu.
Zatímco v ráji pršelo
Jen tak tak jsem to v pondělí stihnul do realitky pro klíče před šestou večer. Poslední tři hodiny, od La Spezia až do Mazzanty lilo jako z konve. Mám pronajaté horní patro rodinného domku 500 metrů od moře na etruském pobřeží a asi vám teď nějakou dobu polezu na nervy. Když jsem za chvíli přijel k domku autem, pozdravil jsem italsky sousedku, která vystupovala z auta naproti. Odpověděla mi dokonalou češtinou. Po třinácti hodinách za volantem mi hned nedošlo, že to poznala podle SPZ. Zajel jsem do místní vyhlášené pizzerie pro pizzu da asperto, při čekání mi mladý Švýcar vypravoval, že moře je teplé a prý celé léto ani jednou nepršelo. Blesky křižovaly oblohu a za chvilku jsme promokli. Číst dál
Franchino, Gattinara
Mauro Franchino má jen tři hektary vinic a od roku 1962 z nich vyrábí špičkovou Gattinaru. Ve starém sklepě v centru Gattinary, ve stopách svého otce, s respektem k půdě a velkým vkusem. Sám říká, že díky pravěkému původu půdy (ustupující alpské ledovce sem nahrnuly směs různých hornin a zanechaly kyselou půdu s pH 4,5) vína z Gattinary zákonitě musí být jiná, než dnes slavnější vína z Langhe. Vína kvasí v betonových tancích různě dlouho, podle ročníku. Školí je minimálně tři roky ve velkých sudech ze slavonských dubů (15 až 30 hektolitrů). Nemá nic než Nebbiolo. Tady se Nebbiolu říká Spanna, dokonce i v celních dokladech k vínu Franchino píše: Nebbiolo neboli Spanna :-) Ve špatných rocích prý udělá z horších hroznů Nebbiolo Coste della Sesia, jinak jen Gattinaru. Číst dál
Dvakrát Mazzoni, Barbera a Ghemme
Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, deklarovaná jen jako stolní víno. Důvody neznám, můžu se jen domýšlet, jestli Barbera je nebo není v denominaci Ghemme povolená. Mladé vinice na vápenci a poměrně vysoké výnosy (což je pro mě soukromě důležitější než deklarované organické hospodaření). Krátká macerace (asi týden) a osmnáct měsíců ve středně velkých sudech. Teď trochu předběhnu: sudy musely být hodně vypálené, protože víno je silně nabarikované. Číst dál
Vespička
Piemontské autochtonní odrůdy Erbaluce a Vespolina tady před deseti lety propagovali vinaři sdružení kolem vinotéky Strade del Vino, potom dlouho nic. Vysvětlení přinesla první věta hesla Vespolina z anglické Wikipedie: „pěstuje se v Piemontu v okolí Gattinary a Ghemme.“ A protože Gattinara a Ghemme jsou v Čechách téměř neznámé pojmy, je to jasné :-)
Mazzoni přijel!
Upřesním: Tiziano Mazzoni nepřijel, ale přijela paleta jeho vín. Jak se dalo čekat, většina vín je v novém ročníku. Což mě trochu zlobí, ale domácí degustace bude o to zajímavější. Moje zápisky z červnové degustace můžu zahodit a začít od nuly. Paradoxně nejvíc to zpočátku vadilo u neročníkového bílého Iris. U neročníkového vína se zdá, že to je jedno, ale samozřejmě jsem Iris hned otevřel a s nelibostí konstatoval, že víno je hodně zavřené a jiné, než moje vzpomínky z června. Ale když po dvou hodinách dopíjím odloženou sklenku, vzduch vykonal svoje a Iris se blíží původnímu očekávání. Číst dál
Pet-nat jako zábavná limonáda
Dnes něco na odlehčenou, toskánský pet-nat z místní odrůdy Vermentino. Na dolní fotce je vidět, jak se kaly z druhotného kvašení v lahvi krásně usadily na dně. Chtěl jsem druhou lahev vypít „naopak,“ tedy s nerozmíchanými kaly, ale samozřejmě se to nepovedlo. Po focení jsem s lahví neodborně zakvedlal a mám zase dokonale homogenní víno s lehkým zákalem. Číst dál
Komunitní bedýnky č. 100: Ghemme
Pro někoho může být stovka příležitost k bilancování, já jsem se tentokrát nechal unést příležitostí udělat něco vyjímečného. Už jednou jsem to zkusil a měl štěstí: na podzim roku 2013 jsem jako jednadvacáté bedýnky přivezl z Loiry Cabernety Franc Bernarda Baudryho. Tehdy jsem rovnou přiznal, že si tím plním velkou ambici být první, kdo sem Baudryho, ve Francii velmi uznávaného vinaře, přiveze. Ani po osmi letech se nenašel další odvážlivec: v lednu 2020 mi Baudry psal, že má dalšího dovozce, ale myslím, že to tehdy zhatil Covid. Osm let poté mám podobné plány, tentokrát na ještě vyjímečnější víno. Jestli to vyjde, budu první, kdo sem přiveze víno z Ghemme. A vy budete první, kdo je bude moci ochutnat. Číst dál
Magnum je prostě lepší
I nejlepší předsevzetí selžou a příslovečná pevná vůle pana Skleničky zradí, když o sobotním večeru na ČT2 jdou za sebou dva úvodní díly třetí řady Babylon Berlin a hned poté francouzská Poloviční šance s Belmondem a Delonem. To by jeden musel být vegetariám a abstinent, aby odolal takovému programu a nevytáhl ze sklepa Magnum Vino Nobile z Gracciana. Číst dál
Carmignano přijelo!
Začnu vyprávěním o překonávání kulturních rozdílů. Od roku 2003 jsem v Itálii strávil postupně skoro šest měsíců, většinou v pronájmech zprostředkovaných italskými realitkami. Od začátku bylo nápadné, že když po prvním kontaktu pošlu nějaký doplňující dotaz, například jestli se někde poblíž bytu dá parkovat nebo jestli to páté patro je s výtahem nebo bez, tak nedostanu odpověď. Ital přeruší jednání a je konec. Už nikdy neodpoví. Díky tomu jsem dlouho nevěděl, na čem jsem. Číst dál
Moje láska, Trebbiano Spoletino.
V úterý odpoledne to bude nesoustředěné, roztěkané: jedním okem vyhlížím na monitoru, kdy se někdo další přihlásí o toskánskou bedýnku z Carmignana (Fattoria Ambra), před sebou mám výborné až vynikající víno z umbrijského Montefalka a v duchu přemýšlím o nejnovějším vývoji v prodeji vína. Mohl bych to zjednodušeně shrnout do věty, že velcí dovozci vín se vrhli na prodej koncovým zákazníkům, ale je to trochu složitější.