Minulý týden jsem po pěti letech zase zajel do Palazzone. Pravidelní čtenáři ví, že vinařství Palazzone je v Umbrii poblíž Orvieta a patří rodině Dubini (a měli jsme od nich už troje Komunitní bedýnky). Z předchozích setkání jsem znal enologa Giovanni Dubiniho, teď se k nám přidal i jeho syn Pietro. Na první fotce pohled na orvietské střechy od vinařství. Číst dál
To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.
Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.
Dnes to bude o Toskánsku, jak ho možná neznáte :-) Číst dál
Náhodný nákup ve vinotéce. Pamatoval jsem si, že Panizzi byli jedním ze tří držitelů Tre Bicchieri 2022 Gambero Rosso za Vernaccii, ale samozřejmě to bylo jiné víno (Riserva 2017). Jinak jsem o nich nevěděl nic. Profesionálně dokonalý web zdůrazňuje „respekt ke spotřebiteli a k přírodě,“ organickou certifikaci, až na závěr zmiňuje velikost vinic (60 hektarů). Následně jsem našel, že moje lahev je nejzákladnější základka, směs hroznů ze čtyř vinic v okolí San Gimignana (Larniano, Montagnana, Santa Margherita, Lazzeretto). Pohled na e-shop budí obavy, nové vedení Consorzio di Vernaccia se snaží odstartovat zvyšování cen. Na jednu stranu je jasné, že ceny mezi šesti a osmi EURO za víno, které před sedmi sty lety opěvoval Dante nejsou udržitelné, na druhou stranu základní Vernaccia za 13 EURO narušuje můj vnitřní mír a pocit rovnováhy vesmíru. Číst dál
Clara Stella 2020 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Cappella Santa Andrea
Jasná hvězda je základní Vernaccia z bioprodukce, pojmenovaná po dceři protagonistů vinařství (na rodinný charakter vinařství upozorňují i graficky čisté symboly na zadní etiketě, otisky dlaní všech tří :). Z ochutnávek v předchozích letech jsem si pamatoval jejich výborné Rialto, ale ze zvědavosti jsem koupil základku. Číst dál
V úvodu předchozího fotoreportu jsem zmiňoval, že vznikl díky malé zajížďce při cestě do toskánského Lajatico. Tak teď konečně Lajatico. Na první fotce historické náměstí s novým sloupem vpravo. Číst dál
Pro samé cestování nestíhám psát, návštěvu Tenuty di Gracciano della Seta a degustaci jsem odbyl jen třemi fotkami. Beru to jako dluh. Přestože jsme nedegustovali žádné nově nalahvované víno, které bych ještě neznal, jeden objev jsem tam udělal. Číst dál
Jel jsem do Lajatica a cestou jsem se stavil v Peccioli. Taky mě zklamalo nebo naštvalo několik vín, mladé Vermentino z Bolgheri bylo oxidativně vyrobené (bez varování, to je zrada :-) a Chi Classico, které se mi moc líbilo v červnu, bylo v říjnu na vylití. Za dva dny v lahvi se zvetilo, ale původní nadšení se už nedostavilo. Tak jsem utekl ke starému obrázkovému formátu. Číst dál
Začnu strašně banálně, víno jsem koupil díky úvodní fotce. Vracel jsem se v pátek kolem SanGi z jedné návštěvy, krásně vylezlo slunce a pohled na hodinky říkal, že nejlepší fotky sangimignanského panoráma budou ze Santa Lucie. Zajel jsem tam, drze odstavil auto na parkovišti vyhrazeném pro hosty místního agriturisma a fotil. Při návratu jsem si přečetl ceduli parkoviště a došlo mi, že jsem zastavil u vinařství, které jsem v minulosti marně hledal. Číst dál
Selvabianca 2020 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Il Colombaio di Santa Chiara
Úlovek z volterské vinotéky, bratru za 15 EURO. To už stojí za zmínku: na webu vinařství stojí Selvabianca 13 EURO. Nedávné CiFRA 2018 od DueMani jsem koupil ve vinotéce za 30E, na webu vinařství je za 28. Italové prostě umí obchodovat. Turistovi se nevyplatí kvůli dvěma EURO jet padesát kilometrů do vinařství a vinař dá vinotéce takovou obchodní marži, aby se jí vyplatilo prodávat víno plus minus za cenu vinařství. Spokojení jsou nakonec všichni, i já jako zákazník. Jinak je to Vernaccia z údajně nejlepšího místního vinařství. Letos dostala Tre Bicchieri Gambero Rosso Riserva Albereta z Colombaia, ale ta stojí ve vinařství 28 EURO. Číst dál
Do baru v Ponteginori chodím ze dvou důvodů. Ten praktický je, že se mi tam líbí, mají výborný kafe, snídaně i obědy. Ten druhý je nostalgický a samožerský. Když tam přijdu po delší pauze, třeba po čtyřech letech, jsem zvědavý a natěšený, jestli mě majitel ještě pozná. Maskoval jsem se rouškou, ale byl jsem tam naposledy v červnu, takže to měl lehké. Cizího by asi pozdravil buongiorno, ale na mě vypálil ciao! Revanšoval jsem se koupí vína za 30 EURO. (Na úvodním obrázku pohled z hradeb Volterry, odhadem třicet kilometrů od Riparbelly.) Číst dál
Začnu trochou zprostředkovaného poznání. Včera ve čtyřmilionovém Toskánsku vykázali 229 případů nových nákaz koronavirem, v ČR to bylo 1047 případů. Když vezmu do úvahy, že Toskánsko bylo od července do září zaplaveno turisty, jsou místní výsledky výborné. Předpokládám, že i v Itálii se najdou magoři, šílenci a blázni, ale v červnu ani teď v říjnu jsem nezaznamenal žádné excesy. Roušky se nosí všude v uzavřených prostorech, dnes jsem je viděl i venku na trhu s ovocem a zeleninou. Druhý den mi neprodali jídlo v bufetu, protože jejich mobilní aplikace nepřijala český Covid-pass. Šel jsem si postěžovat do realitky, paní mi řekla, ať jí pošlu očkovací certifikát v PDF, že ho přihlásí do italské databáze. Dnes jsem zašel ověřit úspěch do stejného bistra a už mě přečetli. Výsledkem bylo příjemné zeleninové risotto za 5,50 EURO. Italský COVID pass se může hodit – už jsem si našel víkendové enologické slavnosti v malém městě. Vstup zdarma, ale pouze s Covid passem. Dnes další víno ze supermarketu, tentokrát z té nejvyšší kategorie. Číst dál