Dnes poslední díl seriálu, degustační poznámky posledních dvou vín z aktuální nabídky orvietského vinařství Palazzone. Říjnová degustace ve vinařství a následné přechutnání lahví „doma“ v toskánské Mazzantě. Na úvodní ilustrační fotce je umbrijská krajina kousek od Palazzone, v dálce město Orvieto. Číst dál
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016, Panizzi
Další Vernaccia od Panizzi, tentokrát jejich vlajková loď neboli Big Manifesto, jak říká obchodní ředitelka Camelia Lazar (na úvodní fotce s enologem Walterem Sovranem). Velký manifest to je, ve všech ohledech. Ročník 2017 má diplom Tre Bicchieri Gambero Rosso pro rok 2022, ale ještě se neprodává. Teprve teď v listopadu Panizzi uvolnili do prodeje ročník 2016. Číst dál
Obliba ani hlubší znalost nějakého regionu, odrůdy nebo konkrétního vinaře nás nechrání před omyly. Vína Panizzi jsem ochutnával s obchodní ředitelkou vinařství a následně ještě „doma“ v Mazzantě celé lahve, takže bych si měl být jistý. Když jsem před týdnem přivezl malou bedýnkovou dodávku a otvíral lahve doma, pod šedivou oblohou a v úplně jiné atmosféře, byl jsem napjatý. I letos jsem si doma některé volby vyčítal a divil se, ale s Panizzi ne. Naopak dvě vína se mi doma zdála mnohem lepší než při dvou toskánských degustacích. Prvním z nich je Vernaccia Vigna Santa Margherita 2020 DOCG. Číst dál
RBB1961 Chianti Classico 2017 DOCG, Cantina Colline del Chianti
Náhodný nákup ve vinotéce Cantina Sociale Certaldo. Zlákala mě cena pod deset EUROkaček a značka Chianti Classico. Jinak o obou Cantinách nevím vůbec nic, náhodnější náhoda už ani nemůže být! Ve skleničce je temně rudá barva, akurátně odpovídající Chianti. Na nose především kořenité, kmínové, anýzové, s decentním dotekem dřeva, červeným ovocem. V chuti úplně suché s lehkými tříslovinami, které spolu s kyselinou vysušují pusu, višňové, ohlazené časem. Vínu už chybí mladické ostří, ale vynahrazuje to hladkostí. 13% alkoholu vítám (není to moc a mám pocit, že část z toho je glycerol). Pro mě je to selské, vesnické Chianti, chybí mu elegance velkých vín, ale s cenou do deseti EUROkaček nemůžu mít všechno. Poměr kvalita / cena dobrý. Číst dál
Vernaccia Tradizionale 2020 DOCG, Montenidoli
„Jdeme zpátky ke staré Vernaccii, v minulosti vinifikované jako červené víno. V minulosti jste museli čekat s otevřením lahve až na podzim, a když víno nebylo dost žluté, přidali jste do něj karamel, aby mělo lepší barvu. I dnes je to bohaté, energické a příjemné bílé víno.“ Tolik komentář vinařství jako varování, protože opis „bílé víno vinifikované jako červené“ je definice oranžového. Vzhled vína skutečně připomíná oxidaci nebo delší maceraci slupek, ale je to stále poctivá žlutá a ne oranžová. Můj toskánský consiglieri Fabio řadí Montenidoli a Panizzi k sangimignanské špičce, tak jsem neodolal. Číst dál
Le Macchiole 2019 Bolgheri Rosso DOC, Le Macchiole
Poměrně mladé víno, poprvé na trhu v roce 2004. Minimalistická etiketa se mi líbí, ale cenově (22 EURO) víno patří do segmentu, který kupuju jen zřídka. Podle technického listu směs Merlotu, obou kabernetů a Syrahu. Mladé vinice (ale v Bolgheri snad staré ani nejsou :-) a malý výnos (podle webu 1 kg na keř). Kvasí v nerezových tancích asi dva týdny a školí se 10 měsíců většinou ve starších barikových sudech. Výrobce dokonce udává datum lahvování, 11. prosinec 2020. Číst dál
Castello del Terriccio leží u Vady, na severu apelace Montescudaio. Montescudaio nikdo nezná a Toscana je výborná značka, takže Terriccio zatřiďuje vína jako IGT Toscana. Nedosti na tom, jejich vína jsou tak dobrá, že je český dovozce propaguje jako Bolgheri DOC. Už dlouho vyhlížím příležitost k ochutnání, ale… Terriccio je drahé a tak jsem zatím žádnou příležitost nevyužil. Vždycky to bylo ve vinotéce v půli července (40 stupňů) a podobně, vína za 30 – 60 EURO nechcete kupovat někde, kde si nejste jistí, jak byla skladovaná. Nakonec jsem koupil v supermarketu CONAD. V San Pietro u Ceciny právě otevřeli obrovský nákupní park s hypermarketem, tak jsem si vsadil na to, že vína tam budou nová. Aspoň některá! Číst dál
V prvním díle toskánského fotoseriálu jsem odbyl Colle di Val d’Elsa čtyřmi fotkami a to byla škoda. Je to moje poutní místo, úvodní fotka pro mě symbolizuje letní Toskánsko. Tentokrát stejný pohled z půlky října. Číst dál
Dnešní příspěvek bude jen vedlejším účinkem jednoho vaření. Začnu zeširoka: v pondělí odpoledne jsem zaplatil fakturu Panizzi za vína do aktuální toskánské bedýnky. Potom jsem podlehl lázeňské atmosféře a lenosti. Nechtělo se mi ani sprchovat a místo toho jsem se šel vykoupat do moře. Vzduch měl 18 stupňů a bylo zataženo, ale dvě stě metrů jsem dal. Tím byla daná omluva za nicnedělání (ale byl jsem si zaplavat!) a bylo nutné vyřešit jídlo. To jsem vymyslel při odpolední kávě v místním baru. Zajel jsem do sámošky pro salsicciu s tím, že budou klasické tagliatelle. Nakupování v Itálii je rozkoš. K salsiccii jsem přikoupil půl kila hroznů, čtvrt kila gorgonzoly s mascarpone a čtvrt kila křupavých chlebových placek s kurkumou a bylinkami (senzační k vínu!). Číst dál
Dnes degustační poznámky o dvou červených z vinařství Panizzi, San Gimignano. První dojem a srovnání bylo, že základní Chianti je vyrobené v nerezovém tanku, je měkké, hladké a projevem až ženské, zatímco Riserva je školená v barikových sudech (nebo středně velkých vypalovaných sudech) a je robustnější, zrnitější… a pro ty zvyklé myslet v protikladech se nabízí popsat ji jako mužské či rytířské Chianti. Na úvodní fotce výhled na San Gimignano z vinice Santa Margherita u vinařství Panizzi. Číst dál
I Pán Bůh sedmý den odpočíval po té robotě… a pan Sklenička si potřeboval rozmyslet, jak s bedýnkami dál. Ne že by rozmýšlení pomohlo, ale odjet na čtyři týdny do Toskánska vždycky pomůže, a narazit na vynikající a neznámá vína pomůže dvojnásob! Jako obvykle přitom pomohly i v září vyhlašované výsledky dvou hlavních itaských vinařských ročenek. Letos k jediné pravidelně oceňované Vernaccii z Il Colombaio di Santa Chiara přibyly dvě, od Montenidoli a Panizzi. Můj italský consiglieri Fabio tvrdí, že všechna tři vinařství patří do úzké sangimignanské špičky. Číst dál
