Odpoledne před svatým Martinem prší. Vzpomínám na domov a Svatomartinská vína a otvírám supermarketový úlovek, sardské Cannonau. Nic jsem od toho nečekal a nechal se zlákat cenou (6,40 EURO, nekupte to!) Z vína se vyklubalo perfektní Svatomartinské, lehká ovocitá nerezovka ve stylu trochu hustšího, koncentrovanějšího Vavřince, a zároveň příjemná zábava. Číst dál
Dnes dva náhodné úlovky z hypermarketu, dvakrát kampánská Falaghina od vinařství Mastroberardino a Feudi di San Gregorio. Obě se řadí do italské špičky, ale to samozřejmě nic nevypovídá o dnešních dvou vínech: obě vinařství dostávají vysoká hodnocení za Taurasi a Cru Falanghiny, ale já jsem koupil v CONADu laciné supermarketovky. Už v září jsem tady psal o osmieurovém Greco di Tufo 2021 od Mastroberardino a dost se mi líbilo, tak jsem tentokrát zkusil Falanghinu. Pro mě je to exotická odrůda, proto jsem si vzal na srovnání Falanghinu of Feudi di San Gregorio. Soukromě si vína od italských špiček v hypermarketech vysvětluju jako prodej přebytků – etikety špičkových producentů vypadají velmi lákavě a vinařství odprodá část vín, pro které nemá předem nasmlouvaný odbyt. Číst dál
V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín. Číst dál
První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť. Číst dál
Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál
V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie. Číst dál
Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili. Číst dál
Titulek klame. Až tohle vyjde, budu na cestě domů s autem narvaným toskánským Carmignanem. Dnes Fontanafredda podruhé. I dalšího dne jsem se vydal pro rajčata a prosciutellu, ale vrátil jsem se s muškátovými hrozny a Barolem. Po předchozí zkušenosti se základním Nebbiolem mě Barolo lákalo. Vinařství Fontanafredda je považované za piemontskou špičku a v COOPu měli slevu. Barolo od Fontanafredda za 400 kaček, tomu se nedá odolat. Číst dál
Dnes ještě trochu rejpání o cenách. K tradičně výborné Vernacciii od La Lastra jsem ve vinotéce přikoupil i nové Chianti Colli Senesi. Před rokem mě červená z Lastry zanechala chladným, ale tentokrát mělo Chianti ve vinotéce cenovku 10 EUR. Před rokem jsem zvažoval dovoz, ale Chianti i Vernaccii jsem podle ceníku zkalkuloval na 400 Kč a vzdal to. Za 250 až 300 kaček bych vůbec neváhal. Ve vinařství 12 EUR, ve vinotéce za deset. Vítejte v Itálii. Číst dál
Chianti Classico DOCG 2018, Villa Cafaggio
Vinařství v Panzano s historií od roku 1408, od roku 2016 ho vlastní finanční instituce ISA SpA (což může znamenat cokoli :-) Mají asi třicet hektarů vinic a tři hektary olivovníků, vyrábí několik vín Chianti Classico plus Merlot a Cabernet Sauvignon. Chianti Classico je vyrábějí ročně asi 270 tisíc lahví a je to průmyslová produkce se vším všudy, včetně selektovaných kvasinek a jejich výživy. Kvašení včetně malolaktického ve velkých nerezových nádobách, následně 12 měsíců v dubových sudech. Číst dál
Ve skutečnosti to byla ověřovací degustace :-) V neděli a v pondělí jsem s majitelem vinařství a enologem Giuseppem Rigolim domluvil možnost dovozu. V pondělí jsem napsal text na blog a vzpomněl si, že v nedaleké vinotéce v květnu prodávali Carmignano z Fattoria Ambra. Večer jsem tam zajel a ukořistil Carmignano, které mám dlouhodobě nejradši, Svatou Krystýnu.Měl jsem plnou hlavu rozpočtů a kalkulací, tak mě pobavila cena ve vinotéce, 16 EUR. Číst dál
Dnes malý výlet na italský jih, mimo mou obvyklou a komfortní zónu, s překvapením, že některé technické jistoty právě mimo obvyklou zónu neplatí. Ale postupně… Mastroberardino je podle vinařských ročenek výrobce z nejužší italské špičky. Vinařství založili v roce 1878 (ale rodina prý pracovala s vínem od počátku 19. století), takže slušně dlouhá historie. Číst dál