Nouzový stav pokračuje a lidem zavřeným doma hrabe. Zkouším pít víno a ještě několik dalších věcí, které si raději nechám pro sebe. Banksy pracuje doma (a jeho manželka to nesnáší). Někdo si dělá pořádek v knihovně (Roztřídil jsem si knihy na ty, které jsem nikdy nečetl, ty, které nikdy číst nebudu a ty, které bych býval raději nečetl, Beck). Číst dál
Předem veliký dík účastníkům aktuální francké koronavirové bedýnky! Bral jsem to od počátku jako soukromou vzpouru proti karanténě, zákazu vycházení a blbým kecům o hranicích zavřených na dva roky (pan prezident teď doporučil jen rok, děkujeme!). Můj dopravce mi rozmlouval víno z Itálie, ale přimlouval se za Německo (žádný problém!), což se dokonale potvrdilo. Až při psaní textu jsem si vzpomněl na starý spirituál We Shall Overcome, ze kterého (zřejmě) i naše věrchuška odvodila hashtag #spolecnetodokazeme nebotaknějak. Zkušenost posledních čtyř týdnů učí, že společně to dokážeme, ale jedině jaksi… vládě navzdory, včetně kurzovního lístku jako na houpačce. Číst dál
Už v pondělí jsem zmiňoval randersackerského vinaře Martina Schmitta, který chválil Hofmannova červená vína. Röttingenští Hofmanné (abych použil moravské skloňování, na horní fotce Hofmannovi v Praze) jsou vyhlášení pěstováním autochtonní odrůdy Tauberschwarz, mají asi 15% z celkové rozlohy výsadeb. Tauberschwarz je odrůda téměř neznámá a spojená striktně s říčkou Tauber, která se klikatí Frankonií kousek pod Würzburgem. Zájem o podobné extravagance je druhou stranou mince, která má na líci právě velké, klasické odrůdy a jejich typické regiony. Číst dál
V srpnu 2018 jsme s německým vinařem Jürgenem Hofmannem dělali v Praze degustaci jeho vín. Na závěr se mě jeden z účastníků zeptal, která z dvanácti vzorků pokládám za nejlepší. Řekl jsem, že (samozřejmě…) oba kabinety, Silvaner a Riesling, a tazatel se zatvářil zklamaně. Dodal jsem na usmířenou, že to může mít každej jinak. Když jsem potom v listopadu byl u Hofmannů a znovu jsme chutnávali všechna vína, zase jsem si ověřil, že pro mě jsou nejlepší sylvánský a ryzlinkový kabinet. Čistotou, typickou precizností, ale taky vyjímečným charakterem, který je daný atypickým půdním složením. Oba jsou )plně suché, jak se říká v Německu: suché jako Franky. Na úvodní fotce mi sice Jurgen pózuje u barikových sudů, ale já mám nejraději jeho jiskrné, čisté a báječně pitelné kabinety. Číst dál
Pinot Blanc escherndorfského vinaře Egona Schäffera (Franky, Německo) jsem otvíral s napětím. Jednak to byla poslední lahev z dovozu v listopadu 2018 a jednak při soukromé předvánoční degustaci padlo na jiné starší Schäfferovo víno podezření z přehnaného použití síry. Podezření jsme zapovídali s další otevřenou lahví, o měsíc později otvíraný Pinot byl v pořádku. Číst dál
Když jsem před lety poprvé četl o snižování uhlíkové stopy ve vinařství, nechalo mě to chladným. Dopady na životní prostředí se vyjadřují jako množství vyprodukovaného CO2, což mi vždycky připomene rovnici alkoholového kvašení. Teď čtu od Daniela Cernilliho, že Champagne byla prvním regionem, který si nechal přesně spočítat karbonovou stopu už v roce 2003 a zavázal se snížit ji do roku 2050 o 75%. A ne, nemyslí tím, že sníží obsah bublinek v lahvích na čtvrtinu! První ohlášený výsledek byl, že po 15 letech snížili karbonovou stopu o 20%. Podíl na tom má snížení váhy lahví o 7%, které snižuje dopravní náklady (a emise) asi jako byste škrtli z provozu 4 tisíce náklaďáků. Číst dál
2014er Riesling Escherndorf Ortswein, Egon Schäffer
Ještě se dobře pamatuju, že jsem byl původně z vína rozpačitý. Líbila se mi čistota, ale neskousl jsem oxidativní projev. Úplně jsem nedokázal poznat, jestli je to oxidativně postavené (udělané, imho není) nebo naoxidované v lahvi (taky ne). Nejspíš víno vznikalo ve velkém sudu s delším ležením na kvasničních kalech, ty kvasnicové projevy se snadno zamění za oxidaci. Podle 18 měsíců starých poznámek se trochu posunulo, oxidativní projevy se prohloubily, a nejspíš jsem k nim náhle tolerantnější.
O víkendu jsem řešil cestu do Německa. Objednávky moselských ryzlinků se sešly a bylo jasné, že pojedu. Kdo byste se chtěli ještě přidat s objednávkou ryzlinků na Vánoce, a speciálně doporučuju 2018 Urziger Wurzgarten Spatlese co leželo 11 měsíců v sudu na kvasnicích, nabídka je tady a tady. V pátek na to padla jedna z posledních lahví moselského ryzlinkového sektu 2015, v sobotu jsem šel do Franků.
2017er Escherndorfer Lump Riesling S. trocken, Horst Sauer
Číst dál
Jak řekli, tak udělali: Začnu z druhého konce, návratem ke Komunitní bedýnce z Carmignana. Doporučoval jsem bedýnku s tím, že základní Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 dostalo nejprestižnější italské vinařské ocenění, Tre Bicchieri Gambero Rosso 2019. A sliboval jsem, že Tři Skleničky Červeného Raka pro rok 2020 dostane další víno z bedýnky. Co se slíbí, to se splní, říkaly malé děti. Už je to tady.
Kávu si osladím o trochu víc
Svý banjo naladím a jinak nic
Oslavím sám vánoční svátky a na jaře si vrásky spočítám!
Nevím, jestli psát degustační poznámky den po odchodu Karla Gotta není faux pas. Na Facebooku hoří pavlačové vády o to, komu vlastně Gott patřil a všechno směřuje k vyhlášení státního smutku. V den smutku dozajista nebudu moct zveřejňovat lehkomyslené a prostořeké poznámky o vínech, tak raději hned!
2017er Silvaner Thüngersheimer Johannisberg Alte Reben Spätlese trocken, DIVINO
Číst dál
Jen zpaměti lovím, že vinice Premier Cru tvoří asi polovinu celé rozlohy apelace Maranges (to je hodně, jinak Maranges AOC má jen 156 hektarů). K vínu i k vinařství mám velkou náklonnost, ve vinařství jsem byl poprvé v roce 2007 a byla to pro mě důležitá návštěva. Poprvé ještě s Markem Bouthenetem, po čase v roce 2015 jsem s jeho synem Antoinem degustoval La Fussière a bylo úplně jiné než ve letech 2007 a 2009. Tipoval jsem, že Antoine změnil výrobní postup a nechal odstopkovat hrozny, a uhodl jsem. Antoine převzal vedení podniku a přinejmenším u La Fussière nechává kvasit odstopkované bobule. První dojem v roce 2015 byl přitažlivě ovocný, v dalších letech se vlivem ročníku víno měnilo. Číst dál
Zanedbávám své Rieslingy! I dnešní víno jsem otevřel s převládajícím pocitem rezignace. Být čínským básníkem, mohl bych ted veršovat o nočním dešti a ochlazení, o slunci a ranní mlze. V lese žádné houby, zklamání a zmar, a navíc státní úředník Šaroch se rozhodl nepřejít po mostě, ale přebrodit pěšky pod mostem, jak říká starý ruský vtip. Potěžkal jsem v ruce několik ryzlinků z dob, kdy se svět ještě zdál být v pořádku, a vrátil je do chladničky. Pohladil jsem krásný Silvaner a nechal jej ležet v polici. Oko spočinulo na burgundském Pinotu z let, kdy jsem neuměl rozlišovat mezi šardonkou a barikovým sudem… ani písně mého mládí mi nezněly tak jiskřivě jako dříve, tak jsem z krabice ve sklepě vylovil skromný Riesling a usedl s ním na zahradě. Číst dál