Odpočítávání začalo, přesně za 14 dní přijede moselský vinař Stefan Erbes do Prahy. Bude to už potřetí, důvodem je zase Galadegustace Prague Wine Trophy 2015, přehlídka oceněných vín minulého ročníku soutěže. Ta se koná v pátek 22. ledna od 16 do 20 hodin v Hotelu Jalta, Václavské náměstí 45. Číst dál
Šetřete duby, pijte Beaujolais! Slogan je hodně zjednodušený, i v Beaujolais najdete vinaře s barikovými sudy, ale mě to v prosinci táhlo znova za dvěma místními špičkami, které sudy téměř nepoužívají. Byl jsem u nich už v únoru, teď jsem začal už v devět ráno s Erikem Janinem (Paul Janin et Fils, web). Základní informace o vinařství a noblesním a stále dobře naloženém Eriku Janinovi byly už tady, účastníci Komunitních bedýnek znají předchozí ročník 2013. Teď v prosinci jsem byl ochutnat nový ročník 2014. To je potřeba zdůraznit, aby bylo jasné, že nejde o žádné Beaujolais Nouveau, ostatně Janin ho ani nedělá. V druhé polovině roku 2015 postupně lahvoval vína ročníku 2014, o rok později, než by bylo nezbytné pro Beaujolais Nouveau. Číst dál
Titulek mě napadl už po včerejší degustaci u Bouthenetů v Maranges, tak dobré a přitažlivé byly čerstvě nalahvované Pinoty. Jen jsem to nechtěl zakřiknout, protože dnes mě čekaly další čtyři návštěvy od Beaujolais až po Montagny. Končil jsem po páté u Maconu s Pouilly-Fuissé, takže to bylo kolečko. Jestli bylo vítězné, to ukáže až příští rok.
To se tak lehce mládí ztratí: týden před Vánocema se mi rozbila pračka, Francouzi neodpovídali na e-maily a když jsem si šel po půlroce zaběhat, vrátil jsem se domů v troskách :-) To je chvíle, kdy je úplně škoda otvírat dobrý víno… ledaže by přišla nějaká dobrá zpráva, která celej běh světa zvrátí. Číst dál
IWSP neboli International Wine Show Prague probíhá už tradičně dvakrát ročně v Hiltonu jako přehlídka (převážně zahraničních) vinařství hledajících partnery (dovozce) v Čechách. Ve čtvrtek 22. října to bylo skoro osmdesát vystavovatelů a velká návštěva domácích profesionálů. Už několikrát jsem o něm referoval odlehčeně, i letos jsem to bral hlavně jako společenskou záležitost. Potěšila mě účast francouzských vinařství. Sice byly jen dvě, ale od obou už jsem sám vína dovezl. Na úvodní fotce Julia Kalinicheva z alsaského družstva Cave de Hunawihr (Bedýnky na jaře 2012). Číst dál
Až se následující text objeví na webu, měl bych být znova na cestě do moselského Urzigu. Vypůjčil jsem si na pár dní apartmán na Moselufer s výhledem na řeku, žádná práce, ale dovolená. Srpnový příspěvek neopakuju z lenosti, ale jako přípravu na nové alsaské bedýnky. Toskánská bedýnka už je rozeslaná (kdo byste měl zájem o jednotlivá vína, od některých lahví ještě mám malou zásobu), a v listopadu se chci ještě vrátit k alsaským biodynamikům Kuentz-Bas.
Už jsem se v průběžných reportech zmiňoval o středeční návštěvě v Kuentz-Bas v alsaské vesničce Husseren-les-Chateaux. Leží na jihu alsaského regionu, u známějšího Eguisheimu, ale vysunutá nahoru do svahu Vogéz. Je to asi nejvýše položená vinařská obec v Alsasku, dnes mix základních poznámek a šťastných degustačních dojmů. Wish you were here… Číst dál
Za třetí ze zářijových Skleničkovských toskánských degustací může dávná známá z toskánského Arezza Selena. Znal jsem ji z její dřívější práce, po změnách zakotvila v Cortoně ve vinařství Baracchi. Z webu jsem se moc nedozvěděl, ale nalákaly mě dvě položky z ceníku. Pinot Nero a Syrah. Selena připravila návštěvu s italskou velkorysostí, vinařstvím nás provázel majitel Riccardo Baracchi. Číst dál
Odpolední výlet cypřišovou roklí do Bolgheri. Táhlo mě to (jako vždycky :o) do Tenuty San Guido ochutnat novou Sassicaiu. Guidalberto 2013 (druhé víno Tenuty San Guido) je slušné červené, ale s cenou 35 EUR za lahev nevidím důvod… Sassicaia 2012 je (na mě) zatím příliš silná a důrazná, plná, takže můžu jen konstatovat, že jsem se s novým ročníkem při prvním ochutnání trochu minul. Číst dál
Jejich Vino Nobile už bylo v roce 2012 v Komunitních bedýnkách, o vinařství Fattoria di Palazzo Vecchio jsem psal už jednou tady. Po třech letech jsem si zase domluvil degustaci aktuálních vín. Číst dál
Už jsem tady psal o sobotní degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci s enologem a šéfem Lorenzem Tardivo, v neděli jsme si to zopakovali i s jazzem.
Querceto je vpodstatě na samotě, osm kilometrů cesty lesem (místy pralesem), a tak vinařství pořádá celé léto sérii koncertů v hradních prostorách. Už před třema roky jsem tady byl s dětma na Verdiho opeře, letos jsem si to zařídil tak, abych stihl jazzový večer.
Ještě jeden neopominutelný detail, zvonice kostela v zapadajícím slunci. Začátek byl ohlášený na půl osmou večer, po zídce u degustační místnosti vinařství posedávalo asi dvacet lidí a tříčlenné combo (Andrea Vanni – klávesy, Leonardo Betti – basa, Filippo Todaro – bicí) začalo hrát deset minut před oficiálním začátkem. Bez oficialit, návštěvníci si posedali k šesti stolům a čtyři místní dámy začaly roznášet jídlo a víno.
Začátek se časově shodoval se soumrakem. Basista byl místní, žije v Quercetu, a bubeník s klávesistou byli přizvaní. Přihlásil jsem se na internetu už předem, ale až v sobotu mi Lorenzo řekl, že s koncertem zároveň půjde degustace čtyř vín s jídlem.
S Virgolou 2014 (Vermentino) šly toskánské crostini s rajčaty a drcenými olivami.
Druhým chodem si vůbec nejsem jistý, byly to teplé luštěniny (tipuju bílé fazole) s chlebem a kořením, a k tomu základní Merlot, Campordigno. Na rozdíl od přehnaně opulentních degustací v Čechách byla jídla hodně jednoduchá, párování bylo založené na tom, že nemá vyniknout kuchař, ale víno.
Ke kořeněnému Cabernetu Sauvignon (Macchion de Lupo) výrazně kořenité hrubozrnné salámy a sýr.
Poslední chod, Castello Ginori 2010 (Merlot) a ovčí sýr Pecorino s medem. To se nedá vymyslet, to se musí vyzkoušet :o)
Celkový dojem – perfektní večer. To nebylo jen kvůli jazzu nebo vínu, ani kvůli párování vín s jednoduchými místními pokrmy. Uvolněná atmosféra a všechyn vyjmenované složky, k tomu teplý letní večer v kulisách středověkého Querceta.
Termín cesty vyšel trochu nešťastně, v Toskánsku se právě sbírají hrozny. Přesto jsem dostal na sobotní večer pozvání k degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci v Quercetu. Naposledy jsem tady byl před třema roky s francouzským enologem Kenem Lenzim. Dnes vinařství vede Ital Lorenzo Tardivo (na fotce). Byl jsem zvědavý, jak se po dvou letech pod novým šéfem vína změnila, a změnila se k lepšímu. Ne že by se vinařství nějak radikálně změnilo, Lorenzo v něm pracoval jako agronom a enolog už dříve, ale jak vyzrávají vinice nově vysazené v roce 1999, vína se každým rokem zřetelně zlepšují. Můžu to srovnávat od roku 2010 čili od ročníku 2005, a trend od robustnosti k jemnosti a rafinovanosti je patrný. Letos přibylo rosé ze Syrahu a celkově vína překvapila jemností a minerálním projevem. Prošli jsme s Lorenzem všechna vína v aktuální nabídce s odskoky do minulosti i do budoucnosti (Castello Ginori 2012 je už nalahvované, ale ještě se neprodává) a první dojem byl, že ročník 2012 bude podobně skvělý jako 2010. Podrobnější zápisek snad dám později.
