Dnes jen průlet fotkama ze středeční degustace Italsko-české obchodní komory v Paláci Žofín. Na první fotce večerní pohled ze Žofína na Národní divadlo. Že to k degustaci nepatří? Ale patří, jako střípek k téměř dokonalé organizaci. 35 vinařství ze (skoro) celé Itálie. Číst dál
Dnes jen stručný průlet fotkama z pražské degustace toskánského vinařství Palagetto. Vína prezentoval (ve skutečnosti ve chvíli, kdy to píšu, ještě stále prezentuje druhé směně návštěvníků degustace Foltýn Wine v restaurantu Nuance) Luka Pattaro, exportní manager vinařství. Číst dál
Ze včerejšího Autentikfestu jsem odešel právě včas, abych stihl noční příjezd první degustační dávky moselských ryzlinků z Urzigu. Už jsem půl hodiny spal, když mě vzbudil telefon. O půlnoci jsme v předsíni vyskládali paletu vín. Tolik o sladkém životě wine-bloggera :-) Číst dál
Fotoreport z odpoledního setkání s Autentisty v Bokovce v Dlouhé třídě. Přesněji na pavlači v prvním patře nad Bokovkou, což se ukázalo být dokonalé místo. V reliéfech nad sloupy jsem dokonce našel vinnou révu :-) Číst dál
V úterý je uzávěrka přihlášek do aktuálních italských (a levných) bedýnek z Orvieta. Kdo jste se ještě nepřihlásili a chcete se přihlásit, tak se honem přihlašte! K tomu jednu poznámku a opravu. Psal jsem tady o vinařství Palazzone a autentickém víně, které dělá Giovanni Dubini doslova ručně ve staré etruské hrobce v lese nad vinicemi. Jen jsem si to popletl a vydával ho za rukodělnou verzi jeho nejlepšího vína Campo del Guardiano. Až minulý týden přinesla naše korespondence opravu. To víno se jmenmuje Musco, je nezatříděné (nebo jen jako stolní?), pochází z jiné vinice a jiných odrůd. Na rozdíl od Campo del Guardiano obsahuje jen tři odrůdy: Procanico, Verdello a Malvasii (oproti Orvieto Classico chybí Grechetto). Giovanni vysadil jednu vinici s třemi odrůdami, vždycky co řádek, to odrůda (protože to prý byl v Orvietu tradiční způsob zakládání vinic ). Ono to totiž nakonec vždycky začíná ve vinici! Sklízí a lisuje se najednou, a všechny odrůdy kvasí společně.
Jen reduktivně stručně ze středeční degustace Hanse Czernyho v karlínském baru Veltlin. Po dlouhé době jsem vyrazil na komerční degustaci, mohly za to nejen loňské zdravotní překážky, ale i to, že zažívám stále víc soukromých degustací ve vinařstvích jeden na jednoho.
Blogovací výpadek v závěru minulého týdne jde za pracovním vytížením. Ve čtvrtek jsem provozoval živé vydání Skleničkova blogu Na Bulovce, v pátek na hradě v Litoměřicích. Jestli všechno klapne, tak v pondělí budu mít soukromou degustaci Burgund a Beaujolais v Praze.
Titulek „Viděl jsem budoucnost Beaujolais…“ je samozřejmě parafráze slavného proroctví Jona Landaua, věnovaného Springsteenovi. Vypůjčil jsem si ho záměrně, protože si se vší pokorou myslím, že by se mohl vyplnit. V sedmdesátých letech taky málokdo znal jerseyské rock’n’rollové kapely. Beaujolais je region s poničenou pověstí, takže paralela tady je. Několik návštěv a hlavně vína George Descomba, Erika Janina a Benoita Desvignes mi přerovnalo priority a přimělo mě věnovat se Beaujolais důkladněji. A jestli jsem podceňoval poznámky Bertranda Celce o morgonských vinařích, tak se omlouvám. Descombes, Desvignes, Piron, Lapierre a Godard rozhánějí všechnu skepsi. Číst dál
Minulý týden jsem blogování flákal, ale nebudu se omlouvat: ve skutečnosti jsem na něm pracoval na 200%. Jen výstupy nebyly vidět, protože to bylo hektické. Ve středu v poledne přijeli vinaři z moselského Ürzigu. Stefan Erbes mi přivezl 300 lahví vína a já jsem hned zavezl prvních 130 jedné brněnské restauraci. Neprozradím to předčasně, ale Erbesův parádní 2015 Ürziger Würzgarten kabinett bude na vinném lístku v Brně. Brňáci se můžou hádat, jestli to je nebo není nejlepší brněnský podnik, za sebe jen napíšu že je určitě jeden z nejlepších. Vlastně ani nemusím nic propagovat, můžeme z toho udělat malou soutěž: vyhraje ten, kdo na konci února jako první najde Erbesův kabinett v brněnské restauraci a napíše mi to do komentářů. Číst dál
Dnes pár fotek z večeře s moselským vinařem a jeho jedenácti víny. Už počtvrté jsem ho pozval do Prahy a potřetí jsme měli večeři v Argumentu. Zase nás bylo víc, tentokrát 28. Někteří hned po příchodu zajali Stefana a probírali ryzlinky i Moselu teoreticky, jiní prakticky se suchým sektem 2014 z Urziger Wurzgarten.
V pondělí ráno jsem zmizel do rodných Pardubic na rodinnou oslavu. Velkou radost mi udělaly objednávky moselských ryzlinků, které přišly během mé nepřítomnosti u monitoru PC. Stihl jsem sledovat jen e-maily, které by za ten den vydaly na dobrý a nabitý článek, počínaje zásadním oceněním pro alsaské vinařství Kuentz-Bas a konče článkem webového magazínu Mosel Fine Wines, věnovaném Karlu Erbesovi jako předchůdci dnešních Létajících Vinařů. Těšte se, z toho ještě budu citovat :-) Teď jen autentický komentář jeho syna Stefana Erbese k úvodní fotce, vypůjčené bez dovolení: „Na londýnské autobusy taky napřed čekáte věky a pak přijedou dva najednou. Po několika ročnících bez mrazů jsme mohli sklízet ledové víno ne jednou, ale dvakrát za sezónu. První jsme sbírali 5. prosince při minus 7 stupních, druhé 6. ledna při minus deseti.“
Číst dál
Je jen málo věcí, které mě dokáží smířit s podzimem. Jednou z nich jsou houby. Nebo novelizace Vinařského zákona zlobovaná ve prospěch velkých producentů a dovozců vína, které potom můžete lahvovat jako moravské. Houby rád sbírám a rád je jím. Letos to vypadalo na velkou prohru. Kdekdo na Facebooku postuje plné koše hub, jen já nic. Až do středy. Nálezy nic moc, ale dno košíku je pokryté a na dvě smaženice to vyjde. Karta se obrací, začínám žít!
