Saint-Véran La Grande Vigne 2015 AOC, Domaine Chêne
Pěkná komerce, i když výrobce patří do spolku Vignerons Independant, francouzského sdružení nezávislých vinařů. Poprvé jsem je potkal v dubnu 2015 na známém mâconském salonu, podruhé na červencové dovolené 2015. V Mâconu mě nezaujali, celý ročník 2014 mi přišel jako obyčejné a málo zajímavé šardonky. Potom v červenci jsem zjistil, že mají sídlo pár stovek metrů od stodoly, kterou jsem si pronajal na pracovní dovolenou. Takže jsem si zopakoval degustaci na stojáka ve vinařství a koupil pár lahví. V klidu u večeře se mi některé líbily a vína z maličké apelace Milly Lamartine se mi líbila hodně. Vyrazil jsem k nim na námluvy, ale nic z toho nebylo – Milly Lamartine neexportují, mají jich málo a všechno se prodá ve vinařství. Číst dál
Archiv štítku: Chardonnay
První fotky z cesty
Dnes se budu opakovat a estéti mi to (zase) vyčtou. Tak do toho, první fotka je fousatá jako starý vtipy, ale ještě mě to neomrzelo. Prodám zahradní domek na samotě, dobrá lokalita. Bez vody a bez elektriky. Realitky nevolat! Číst dál
Chardonnay z Burgundska nebo z Beaujolais, jak chcete
Beaujolais přijelo, třetí božoléské bedýnky jsou na světě! Už dva týdny urputně sleduju předpovědi počasí a přelévání mrazů na mapě Německa a Francie. V úterý před polednem mi volal kamarád špeditér, že se ve středu nasune krátká obleva. „Buď to naložíme ve středu, nebo pak zas až za čtrnáct dnů!“ Když jsem ve čtvrtek vyložil paletu, ukazoval teploměr osm nad nulou. Večer přinesl klasické vraždění neviňátek. První otevřená lahev bylo Chardonnay.
Argiles 2015 Beaujolais Villages Blanc, Domaine Paul Janin et Fils
Už jsem o víně psal tady, že by se jako Macon Villages asi líp prodávalo, ale Eric Janin je patriot (a v Beaujolais absolutní špička), takže si ze dvou možností vybral Beaujolais. Prodá ho stejně, má ho každý rok jen kolem dvou tisíc lahví. Letos změnil etiketu i název vína na Argiles. Dnes jen hodně stručný nástřel, víno se hodně liší od minulého ročníku a bude lepší se k němu vráti v červenci.
Ve skleničce hodně teplá, vyzrálá barva. Jantar to ještě není, ale nápadné ano. Na nose zralé citrusy až do sladkého tropického a žlutomasého ovoce (blumy). Vůně mi napoprvé připomněla červencová vedra v Beaujolais, ostatně jsem s dětma strávil týden v červenci u Maconu, sotva dvacet kilometrů od Janinů. Horko pokračuje i v chuti, hodně zralé ovoce (přiznám se, že se v chuti připomněly i sušené švestky a napadlo mě, jestli ve víně neskončily i nějaké modré hrozny :-) Jen 13% alkoholu. Víno má dobrou kyselinu, ale díky vysoké koncentraci (typické pro Janina) a plnosti působí sladce. Podtrhuje to zatím hodně výrazný barikový sud. Předchozí ročník přichází do příjemné pitelnosti právě teď, ročník 2015 by měl počkat, až se barikový sud vstřebá a zharmonizuje. Nebude to žádný nerovný boj, víno má spoustu ovoce, ale potřebuje trochu odlehčit od sudu a plnosti :-) Už teď je to hodně zajímavé.
Jednu nebo dvě beaujolaiské bedýnky pro opozdilce ještě sestavím a připomínám živé vydání Skleničkova blogu v podobě únorové degustační večeře s moselským vinařem Stefanem Erbesem a jeho víny! Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.
O burgundské šardonce a evoluci druhů
Ještě že ten blog mám! Dovím se z něj nejen kdy jsem měl Chassagne od Moreyho naposledy (asi 6. prosince 2009) a jak mi chutnalo, ale i všelijaké další životní okolnosti. Dnešní zápisek asi nejvíc ze všeho dosvědčí, jak se změnily moje chutě a preference za sedm roků od posledního setkání. Ze zápisků se nedá úplně odvodit, že by se změnilo samotné víno, ale už při prvním ochutnání jsem měl dojem, že všechno je jinak. Číst dál
Dvě Chardonnay k vánočnímu krbu
Už jsem se na blogu zmiňoval o jednom trendu, který se šíří hlavně francouzským vinařstvím: za vinaře se nově nepovažuje ten, kdo víno ve sklepě vyrobí, ale ten, kdo vypěstuje hrozny a potom z nich ve sklepě vyrobí víno. Malí vinaři se tak distancují od družstev a negociantů, kteří vyrábí víno z nakoupených hroznů, moštů nebo i vín. Mnozí obchodníci to umně maskují a jestli jsem někdy pomluvil některého vinaře-negocianta ve stylu, že nemůžeme vědět, odkud pochází jeho víno a už vůbec ne odkud bude pocházet příští ročník, tak se mi to hned teď vrátí. Dnešní Chassagne bude zvláštní, skoro hraniční příklad vína od négocianta. Číst dál
Volby a sekt, povolební kocovina
Ostýchal jsem se dát dnešní příspěvek hned v pondělí, aby to nevypadalo, že jsem o volebním víkendu slavil. Ne že by nebylo co zapíjet, volební výsledek hatemana Haška povzbuzoval k otevření dobrého šampaňského, a neuvěřitelný senátorský kandidát Stanislav Huml u nás ve středních Čechách taky neprošel. Přes tyhle klady, kdyby se našel kupec na můj dům u Prahy, hned bych někam odjel. Číst dál
Pozdní osvícení aneb jak je to s mineralitou
Ještě si vzpomínám, jak jsem si při prvním setkání lámal hlavu s moselským kabinetním ryzlinkem Dr. Hermanna z vinice Erdener Treppchen. Když shrnu ve zkratce svoje tehdejší poznámky k vůni, byl to vychladlej popelník s cigaretovejma špačkama a rozpálené živičné povrchy silnic. Kdyby to nebyl ryzlink, zapsal bych si bez váhání barikovej sud, ale ryzlink nikdo nedává do bariku. Teď jsem se s podobným dilematem setkal u burgundské šardonky. Před rokem jsem si vybíral z Berthenetových Montagny Premier Cru Les Platières a Mont Cuchot a vybral jsem Les Platières. Dostal jsem k tomu vysvětlení o podílu barikových sudů, ale to teď nechci zpochybňovat – rozdíl mezi deseti a dvaceti procenty sudu je pro mě na hranici rozpoznatelnosti.
Složitá Harmonie
Podruhý to už není překvapení. Když jsem před rokem našel v Montagny u mistra čistých šardonek oxidativně postavený sekt, byl jsem u vytržení. Dodatečně jsem si ověřil, že podobně působil i na některé bedýnkáře, kteří se v oxidativních, autentických až naturálních vínech rochní jako hroši v bahně. Navíc to byl senzační ročník 2010 s kyselinou, která by unesla i zmiňovaného hrocha. S dalším ročníkem jsem byl opatrný a objednal jsem si jeden karton.
Harmonie 2011 Brut, Crémant de Bourgogne, Berthenet et Fils
Číst dál
Kurz Jancis Robinson veřejně
Pozdě v noci jsem dorazil domů z degustace Branka Černého a patnácti vín z letošního ročníku soutěže Král Vín. Našel jsem si tam několik vín, o kterých bych rád napsal podrobněji, ale místo přepisování zápisků z degustace o půlnoci čučím na jednadvacet let stará videa. Nenechte si to ujít!
Pětihodinový kurz Jancis Robinson z roku 1995 je k vidění na youtube.com. Seznam všech dílů je tady, sám jsem v noci skouknul druhý díl (Chardonnay) a byl jsem nadšený (na obrázku Jancis R. a mladý Dominique Lafon). Chardonnay moc doporučuju všem čtenářům, účastníkům burgundské bedýnky z Montagny rovnou jako povinnou četbu. Kontrolní otázka: jak se liší přístup australských a burgundských vinařů k Chardonnay? Je důležitější odrůda nebo místo?
Už asi vím, co budu dělat o víkendu!
Montagny jako reklama na Chardonnay
Čtvrteční večer doma jsem režíroval jako rozloučení s létem, jen pravidelné odpolední plavání v písáku jsem nestihl. S dcerou jsme grilovali klobásy, vepřovou panenku a papriky, zajídali jsme to čerstvě ustřiženými hrozny Modrého Portugalu, okurkami a rajčaty. Nerad se loučím se zářijovými vedry, spíš vymýšlím, jak si léto prodloužit. Číst dál
Meursault 2013 AOC, De Sousa-Bouley
Čtrnáct měsíců po nákupu zkouším druhou láhev a první dojmy jsou uspokojivé. Plnější zlatožlutá barva, na nose typické burgundské Chardonnay ze staršího sudu, poměrně otevřené s vyzrálým tropickým ovocem a zřetelným vlivem barikového sudu (toast, máslo, trochu jablíčka). V chuti silnější kyselina, hodně svěží a úplně suché. Tropické ovoce, máslo, zralá jablka, v závěru hořký mandlový tón a kouřová mineralita. Štiplavě taninový závěr. Je tam všechno, co bych od Meursaultu čekal, ale zdaleka ještě ne vše ohlazené a harmonické. Celkový dojem je zatím spíš síla než harmonie, víno má nakročeno k eleganci, ale některé tóny jsou ještě hrubé a nesladěné.
I přes úvodní poznámku o uspokojivých dojmech se mi vrací vzpomínky na nedávno popisované Montagny od Bertheneta. Stejný ročník, stejná odrůda, taky barik. Navíc střídmější až skromnější projev, ale mnohem harmoničtější a v tuto chvíli i zábavnější. Obecně se Meursault považuje za lepší místo, ale v tomto případě by u mě vyhrálo Montagny. Vůbec v poslední době tíhnu k Chardonnay z Chalonu a Maconu víc než ke Côte-d-Or. Před deseti lety to byla volba podle peněženky. I dnes jsou ceny maconských a chalonských vín významně nižší, ale jejich kvalita stoupá a už to není jen volba z nouze.
Montagny a dilema nedělního odpoledne
Co dělat, když prší a do večerního fotbalu daleko? Dcera peče kokosky, já jsem vyřešil dilema otevřením lahve Chardonnay. Dal jsem jí přivonět: To bych mohla používat jako parfém! Je mi to jasný, bude z ní someliérka…