Archiv štítku: cesty

Lednový pozdní sběr

Dnešní blog by se dal zhustit do jediné otázky a ta by mohla znít, balíte na dlouhé cesty raději dlouho předem nebo na poslední chvíli a najednou? Po hojných zkušenostech (Raymond Chandler by o tom napsal povídku Cestování je můj denní chleba) jsem se rozhodl pro balení na poslední chvíli, protože balit na týdenní dovolenou u moře týden předem končilo tím, že jsem vezl desatery ponožky (s nulovým využitím) a patnáctery spoďáry (prostě jsem před odjezdem přidával do kufru protože co kdyby…). Číst dál

Silvestrovský pozdní sběr

Normálně bych po Vánocích měl nasysleno spoustu degustačních poznámek, ale letos byly první Vánoce bez vína. Z malého nachlazení, které se začalo projevovat v Itálii, se vyklubala parádní chřipka. Vrátil jsem se z Itálie až v pátek, takže jsem nestihl doktora, ale z okolností bylo jasné, že to je klasický Covid. Rozvinulo se to rychle, nakonec jsem ani neposílal žádná vánoční přání a padl. Po týdnu s Paralenem se mi vrací chuť na víno. Čich ani chuť nezmizely a opatrně zkouším první vína. Šťastný nový rok všem a hlavně zdraví!   Číst dál

Castello Ginori po dvanácti letech


Nedávno mi to připomněl jeden nostalgický komentář, jakože kde jsou ty (krásné) časy, kdy jsem dovážel vína Marchesi Ginori Lisci. Byly to úplné začátky mých dovozních pokusů a maličké objemy, ale jsem rád, že na to někdo ještě vzpomíná. Můj vkus se za dvanáct let posunul k lehčím vínům, ale když jsem v Toskánsku, většinou si najdu záminku zajet do Querceta a koupit si tam lahev nebo dvě. Naposledy teď v neděli.   Číst dál

Pár fotek z cesty, Isola Santa a Castiglione

Ještě než začnu nudit fotkama z Castiglione, jedna z Isola Santa. To je malá a špatně přístupná oblast v apuánských Alpách na severu Toskánska. Musel jsem přejet horský hřeben (1000 m.n.m.) a sjet zase pár set metrů dolů, mistrovství světa ve slalomu na serpentinách. Podle střech Isola Santa vypadá na břidlici a je to schované v hlubokém kaňonu, takže teoreticky by tady mohly být první vinice ryzlinku v Toskánsku!   Číst dál

Návštěva ve Fattoria Ambra, Carmignano


Místo reportu z návštěvy vinařství Fattoria Ambra jen poznámky ke čtyřem zásadním vínům. První dva týdny v Itálii mě bolelo koleno a vyhýbal jsem se procházkám po vinicích, tak jsem zredukoval návštěvu na degustaci. Ochutnali jsme osm nalahvovaných vín a jednu 2023 z tanku a jel jsem domů. Poznámky jsou většinou z večerního koštování doma. Číst dál

Pár fotek ze svátku vína v Montescudaio

Snad se to ještě moc neprojevuje na blogu, ale s věkem přibývají výpadky krátkodobé paměti. Pozná se to tak, že jdu k moři plavat bez ručníku, nebo že vyrazím do Montescudaio bez svačiny, bez dokladů a bez peněz. Dlouhodobá paměť zatím slouží. Když přistanu v Cecině v sobotu 30. září, hned si vzpomenu, že první říjnovou neděli bývá v Montescudaio svátek vína!

Číst dál

La vita azzurra

Začal jsem nový, modrý život. Úvodní fotka je z ranní procházky u moře v toskánské Mazzantě. Pátek a sobota byly nabité akcí, stresem, cestováním a sluncem (a měsícem, je krásný úplněk), ale užil bych si to i trochu klidnější. Nedávný úvod blogu naznačující, že končím s Itálií, byl reakcí na opakovaná selhání v jednání s italskými realitními kancelářemi. Celé léto se mi nepodařilo vyjednat ubytování, protože ceny meziročně stouply víc, než kolik jsem byl ochotný zaplatit. Nakonec jsem si našel úplně nové ubytování v Marině di Castagnetto. Když jsem namístě zjistil, že se mi nelíbí městečko, nastala krize.   Číst dál

To nejlepší z víkendu

Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál