Už jsem se na blogu zmiňoval o jednom trendu, který se šíří hlavně francouzským vinařstvím: za vinaře se nově nepovažuje ten, kdo víno ve sklepě vyrobí, ale ten, kdo vypěstuje hrozny a potom z nich ve sklepě vyrobí víno. Malí vinaři se tak distancují od družstev a negociantů, kteří vyrábí víno z nakoupených hroznů, moštů nebo i vín. Mnozí obchodníci to umně maskují a jestli jsem někdy pomluvil některého vinaře-negocianta ve stylu, že nemůžeme vědět, odkud pochází jeho víno a už vůbec ne odkud bude pocházet příští ročník, tak se mi to hned teď vrátí. Dnešní Chassagne bude zvláštní, skoro hraniční příklad vína od négocianta.   Číst dál →

Ještě si vzpomínám, jak jsem si při prvním setkání lámal hlavu s moselským kabinetním ryzlinkem Dr. Hermanna z vinice Erdener Treppchen. Když shrnu ve zkratce svoje tehdejší poznámky k vůni, byl to vychladlej popelník s cigaretovejma špačkama a rozpálené živičné povrchy silnic.  Kdyby to nebyl ryzlink, zapsal bych si bez váhání barikovej sud, ale ryzlink nikdo nedává do bariku. Teď jsem se s podobným dilematem setkal u burgundské šardonky. Před rokem jsem si vybíral z Berthenetových Montagny Premier Cru Les Platières a Mont Cuchot a vybral jsem Les Platières. Dostal jsem k tomu vysvětlení o podílu barikových sudů, ale to teď nechci zpochybňovat – rozdíl mezi deseti a dvaceti procenty sudu je pro mě na hranici rozpoznatelnosti.

Číst dál →

Čtvrteční večer doma jsem režíroval jako rozloučení s létem, jen pravidelné odpolední plavání v písáku jsem nestihl. S dcerou jsme grilovali klobásy, vepřovou panenku a papriky, zajídali jsme to čerstvě ustřiženými hrozny Modrého Portugalu, okurkami a rajčaty. Nerad se loučím se zářijovými vedry, spíš vymýšlím, jak si léto prodloužit.   Číst dál →

Co dělat, když prší a do večerního fotbalu daleko? Dcera peče kokosky, já jsem vyřešil dilema otevřením lahve Chardonnay. Dal jsem jí přivonět: To bych mohla používat jako parfém! Je mi to jasný, bude z ní someliérka…

Číst dál →