Největším objevem srpnové cesty do Alsaska asi jsou biodynamická vína Fréderica Geschickta (web). Určitě jsem se do nich nezamiloval bez výhrad, ale už teď je jasné, že spousta nadějných vzorků (hlavně sektů) jiných výrobců skončila nedopita a k vlastnímu příspěvku na blogu se nepropracuje, o Geschicktových vínech by se dalo psát a přemýšlet mnoho večerů… Číst dál
Musím to zaklepat na dřevo – neuvěřitelné se stalo skutkem a navzdory pranostikám mého autoopraváře (ale neposlouchalo se to hezky!) jsem v Alsasku. Úvodní fotka, večerní výhled z okna hotelu na Vogézy, budiž toho důkazem. Číst dál
Cestou domů z Prahy jsem v úterý vzpomínal na vína, která si schovávám až moc dlouho. Kdepak, nemám na mysli 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese ani Sassicaiu 2004 :o) Možná napíšu seriál o vinných mýtech a první díl bude o vínech předčasně vypitých – tohle nebezpečí se 99% vín vůbec netýká. Mnohem víc nám hrozí nebezpečí, že vína vypijeme příliš pozdě.
Dárek od Matěje Lavrenčiče i doma potvrdil původní nadšení z červnové veřejné degustace slovinských vín z vipavského údolí. Obvykle na blog nepřepisuju co jsem vygůgloval na cizích webech, ale se slovinskou bouří Burjou udělám vyjímku, protože ta stála za trochu hledání a nechci ji odbýt jen degustačními poznámkami. Za skouknutí stojí web i jedno video tady, importovat ho do WordPressu se mi nepodařilo.
Tentokrát Pergolaia 2009 nepřekvapila žádným umístěním nebo hodnocením 90+ na mezinárodní soutěži, ale jen tak ve středu večer doma, u televizního semifinále Holandsko – Argentina. Číst dál
Burgundská lahev s klasickým korkem, zalitým ochrannou slupkou z parafinu, kterou nejde sloupnout, protože se blbě drolí :o) Ale potom už to jde jako po másle…
Nejlepší a nejdražší Zweigeltrebe od biodynamického vinařství Judith Beck je jakostka, navíc místo spisovného názvu odrůdy má na jednoduché etiketě jen domácké Zweigelt. Asi jako když doma nalévám vynikající víno návštěvě a záměrně ho shazuju, a potom čekám na tu chvíli, kdy na to hosté přijdou :o)
Jsou vína, která je dobré vypít zamlada. Základní veltlíny školené v nerezu třeba, pro ty je mladistvá lehkost a svěžest důležitá. Už před rokem jsem propadl trojici základních vín, která vinařství Sepp Moser dělá z kamenitých terasovitých vinic u Dunaje, tedy veltlínu, ryzlinku a Sauvignonu. Sauvignon na lahvování ještě čeká, ale veltlín a ryzlink jsem si už minulý týden z Rohrendorfu přivezl, oba s myšlenkou na blížící se chřestovou sezónu.
Přeruším investigativní sérii textů o nových Veltlínech z rakouského Intersparu propagační odbočkou o pondělní cestě do Rohrensdorfu. Už jsem tady avizoval, že chci do jarních biodynamických bedýnek Muskat Ottonel nebo GruVe, a vyhrál zase Muškát. Že Muškát není radno podceňovat, o tom se přesvědčili někteří účastníci loňských rakouských bedýnek – jeden mi napřed napsal, ať Muškát pro něj nahradím čímkoli jiným, a nakonec dokoupil celou krabici :o)
Až se tenhle text zobrazí na webu, budu na cestě do Rakouska k Moserům, pro víno do aktuálních biodynamických bedýnek. Dnes jen nakousnu téma, které se mně honilo hlavou o víkendu.
Je známá pravda, že jedna vlaštovka jaro nedělá. V minulosti jsem už několik biodynamických a autentických vín (nezaměňovat!) do Komunitních Bedýnek propašoval, ale celou šestku jsem ještě nikdy nedal. Až teď :o) První biodynamická Komunitní Bedýnka, s.r.o.
Bílé víno v titulku je s malým otazníkem. Technicky vzato jde o bílé víno, ale vyrobené postupem, který se označuje jako oranžové víno. Tedy s delší macerací na slupkách včetně stopek. Z pohledu konzumenta mainstreamových vín tady výrobní postup ovlivňuje výsledek výrazněji než použité odrůdy.
