Moulin à Vent Prestige 2018, Château de Durette
Nejdražší víno z ceníku vinařství. Dostal jsem jako dárek k nákupu a ochutnávám je vůbec poprvé. Široká burgundská lahev, super celokorek, jen černou etiketu s bílým potiskem považuju za chybu. Ve skleničce je temná granátově rudá barva, na nose fialky, ostružiny a jehličnatý les po dešti – moc pěkné. V chuti středně plné, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, svěží a ovocné (ostružiny, borůvky, švestky), s ještě ne úplně ohlazenými ale už příjemnými taniny v závěru. Taninům v závěru pomáhá pikantní koření, alkohol je (alespoň podle etikety) na velmi snesitelných třinácti procentech.   Číst dál →

Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce.  Číst dál →

Régnié Exception 2019, Château de Durette
Chénas Fidelité 2018, Château de Durette

Jdeme do finále, poznámky ke dvěma papírově nejlepším vínům z aktuálních božoléských bedýnek. Expresivně zvarované tlustostěnné lahve, pevné celokorky a elegantní etikety, tak jsem natěšenej už jak tu lahev vezmu do ruky…   Číst dál →

Morgon Les Charmes 2019, Château de Durette
Zlatá medaile Gilbert & Gaillard 2020 a dočasně opouštím srovnávací degustační metodu současného otvírání dvou různých lahví. Praktické výsledky naznačují, že to v lockdownu vede k nadměrné konzumaci a ranní kocovině, ani příslovečná skleničkovská střídmost a sebeovládání nedokáže překonat celoroční lockdown. Srovnávací degustace přinesly jistou názorovou oporu v tom, že se náhodným výběrem scházela na stole vína jednoduchá a strukturovaná, lehká a tělnatá, prostě srovnání a připomínka měřítek. Dnes večer to bez srovnání vidím na remízu: 13% alkoholu a slušný kompromis mezi plností a radostí (rozuměj pitelností).   Číst dál →

Vítejte na dalším kole soukromého zkoumání přivezených Beaujolais z Château de Durette! Po celodenní šichtě za volantem při rozvozu vín po Praze jsem večer otevřel hned dvě lahve na srovnávačku. Očekával jsem, že první z nich bude kusovka a druhá za odměnu, ale důkaz je ve skleničce a nikdy nevíte předem!

Číst dál →

Třetí den zkoumání nových Beaujolais z Durette jsem musel zpomalit a otevřel jen jednu lahev. Volba padla na Morgon Hommage 2019 (česky Pocta), který podle všech příznaků patří k tomu nejlepšímu, co vinařství dělá. Ty příznaky jsou snadno čitelné: těžká a výrazně tvarovaná lahev, drahá etiketa na vroubkovaném papíře, kvalitní celokorek. A jako dovozci mi napovídá i nákupní cena :-)   Číst dál →

Asi teď bude na blogu víc Beaujolais z Château de Durette. V sobotu jsem si zalajdal a otevřel Berthenetovy Perrieres 2019, ale první dojmy z fialkových Beaujolais jsou dobré. V bedýnkách je jedenáct různých vín a Marc Theissen mi navíc přibalil krabici vzorků vín, která jsem ještě neměl. Jsem trochu nespokojený s novými etiketami, ale první čtyři vína mi připomněla první degustaci s Markem Theissenem a nejdůležitější dojem: ovocný projev a čistota vín. Tehdy jsem hned tipoval, že v Durette kvasí odstopkované hrozny a pan Theissen to potvrdil (poměr odstopkovaných a neodstopkovaných kolísá, ale převažují odstopkované).

Poznáte to podle obsahu taninů: všechna vína kvasí a a vyzrávají v betonových tancích, jediným zdrojem taninů jsou slupky a třapiny. Taniny dodají vínu strukturu, bez nich nemůžete pomýšlet na delší archivaci (to je případ většiny vín z aktuální božoléské bedýnky), ale taky vás nutí odkládat konzumaci na pozdější dobu, někdy velmi neurčitou pozdější dobu. Technicky jde o dvě operace, odstopkovat / neodstopkovat hrozny před kvašením a macerovat slupky / vylisovat a nemacerovat slupky. Ze slupek se do vína kromě taninů dostane spousta dalších látek, například kořenitý závěr chuti. Jemná pepřová tečka se většinou pokládá za vítaný příznak ušlechtilosti, ale čeho je moc… doporučuju nedělat z toho záležitost principu. Paradoxně bývám svědkem toho, že se milovníkům oranžových vín líbí červená založená na kratičké maceraci a jemném projevu.

Côte de Brouilly „Les Fournelles“ 2020, Château de Durette
Régnié „Les Bruyères“ 2018, Château de Durette

Zaprvé, ta fialová barva Beaujolais mě baví. Hodně ulpívá na skleničce a připomíná mi jednu degustaci o desáté v Morgonu. V chladném únorovém ránu a ostrém nízkém slunci byla fialová barva (a fialková vůně) zvlášť nápadná. Mladé Fournelles jsou temnější, Bruyères světlejší a příjemnější. Fournelles mají na nose cassis, švestky, fialky a čený pepř, první dojem byl kompotový lák. Bruyères jsou krásně ovocné, do zralých až přezrálých švestek, kůže a pěkné harmonie. V chuti je to pokračování vůně, Fournelles působí jako švestkový lák s dobrou kyselinou a svěžm projevem, Bruyères jsou komplikovanější, harmoničtější, ale bez mladické svěžesti Fournelles. Víc se v nich prosazuje koření. Fournelles v současné podobě jsou až příliš jednoduché a nabízejí příliš málo, (za mě) potřebují nejmíň šest měsíců měsíců čekat. Régnié je už blízko ideální formy. Půl roku odkladu mu neublíží, ale dá se pít hned.

Tradičně juchám, když mi přivezou víno. Vyskládat si v předsíni 600 lahví je velká radost, lockdown se náhle líp snáší. Tentokrát mám jeden parádní důvod navíc. Víno mi spedice nakládala ve Francii ve čtvrtek při třinácti stupních nad nulou. Vykládali jsme v pátek doma a bylo zase pěkných 13 stupňů. Ideální lednová teplota pro přepravu vína :-) Vyšlo mi i „přiložení“ stovky lahví burgundského Bertheneta, takže po novoročním výprodeji zase mám Montagny Premier Cru, tentokrát výhradně nový ročník 2019 (módní přehlídka přivezených Berthenetů je na fotce dole).  Číst dál →

Kostelík nad Fleurie (foto nahoře) přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Větrný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v zimě. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. Z degustací a hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? (opakuju text z února 2015. V souvislosti s aktuální beaujolaiskou bedýnkou se to může hodit. Vždycky mě překvapí, kolik lidí si plete klasické Beaujolais s profláknutým Beaujolais Nouveau.) Číst dál →

Vlastní zápisky na blogu ukazují, že jsou to už čtyři roky. Navnadily mě tehdy cizojazyčné blogy, na které dám, a v únoru 2017 jsem požádal o degustaci v morgonském vinařství. Skončilo to (jen) několika oslavnými zápisky, první z nich byl stručny: Viděl jsem budoucnost Beaujolais a jmenuje se Mee Godard. To je samozřejmě parafráze slavného titulku, kterým novinář Jon Landau „udělal“ Bruce Springsteena. Kromě exotické asijské vinařky mě ohromil rychlý postup od nuly do božoléské špičky.   Číst dál →