Asi uprostřed ribeauvillské hlavní třídy je takový krámek…. (malá odbočka: už před lety jsem psal na jiném webu, jak jsou si francouzská městečka a vesnice podobné. Snad každá obec má hlavní třídu, Grand-Rue, a taky Place de l’Eglise, Náměstí u kostela. Většinou mívají taky Nádražní ulici, ale tam vinařství nebývají… konec odbočky, zpátky do Ribeauvillé.) Číst dál
Největším objevem srpnové cesty do Alsaska asi jsou biodynamická vína Fréderica Geschickta (web). Určitě jsem se do nich nezamiloval bez výhrad, ale už teď je jasné, že spousta nadějných vzorků (hlavně sektů) jiných výrobců skončila nedopita a k vlastnímu příspěvku na blogu se nepropracuje, o Geschicktových vínech by se dalo psát a přemýšlet mnoho večerů… Číst dál
Fréderic Geschickt sklízel ocenění za svoje sekty už když jsem byl v Alsasku v roce 2006 poprvé, ostatně díky tomu jsem ho tehdy v Ammerschwihru vyhledal. Letos jsem si našel hotel v Ammerschwihru kvůli návštěvám v Mittelwihru a Hunawihru, ale nějak mi to secvaklo a napsal jsem si o degustaci i Geschicktům. Číst dál
Už před dvěma roky jsem tady v desátých bedýnkách představoval Alsasko jako království šesti bílých odrůd. Co se změnilo? Všechno a nic – Alsasko zůstalo Alsaskem, ale změnil se vinař, od kterého jsem si vybral vína. Namísto velkého družstva malý nezávislý desetihektarový vinař. Namísto velkovýroby tradiční řemeslo. Na etiketách ještě najdete jméno Philippe Scheidecker, ale od ledna vede vinařství jeho syn Laurent. Číst dál
Už jsem zaparkoval doma, vynosil víno do sklepa a vyspal se. První dojmy z Alsaska? Když jsem tady psal, že to bude víc o mně než o Alsasku, bylo to trochu sebe-naplňující proroctví :o) ale bylo to rychlé, intenzivní a jinak to ani dopadnout nemohlo. Berte moje poznámky s rezervou, údaje o výměře alsaských vinic kolísají od 13 do 15 000 hektarů, ročně se tady vyrobí přes milion hektolitrů vína. Přesto se pokusím pár dojmů zapsat. Číst dál
Pozdě večer v Alsasku, totálně unavený, ale šťastný. Spokojenost s dnešním degustačním maratónem korunovala recepční hotelu, ze které jsem vymámil chladicí nádobu (čili ajs-kýbl) plnou ledu. Chtěl jsem jen vyzvědět, kde se dá led koupit, ale dostal jsem všechno najednou. A to nemluvím francouzsky, pobavilo mě, že ani v Čechách bych se v podobných případech vůbec nedomluvil :o) V ledu se chladil Riesling Rosenfeld 2012 od Scheideckera, o vinaři ještě bude řeč. Číst dál
Musím to zaklepat na dřevo – neuvěřitelné se stalo skutkem a navzdory pranostikám mého autoopraváře (ale neposlouchalo se to hezky!) jsem v Alsasku. Úvodní fotka, večerní výhled z okna hotelu na Vogézy, budiž toho důkazem. Číst dál
Až se tenhle text ráno objeví na blogu, měl bych už být na cestě do Země Čápů, Tučných Jater (husích!) a Šesti Posvátných Odrůd (a sedmé modré, neposvátné). Nenapadá mě jiná francouzská apelace, kde by odrůdy byly tak uctívané, že by se uváděly rovnou na etiketě, a která by byla členěná ne geograficky, ale jen podle odrůd. Jedu do francouzských Sudet, do Alsaska. Co vám říká Alsasko?
Deset let starý tramín jsem asi přivezl z alsaské dovolené v roce 2006. Několik návštěv v Eguisheimu byl pro mě příjemný šok, protože městečko je nejen nabité vynikajícími vinaři, ale taky malebné a výstavné – až teď jsem se na jednom cizím serveru dočetl, že ho považují za nejkrásnější město Alsaska.