Díky volnosti výběru vín a zájmu čtenářů si můžu do Komunitních bedýnek vybírat vína bezohledně podle svého. Tak se objevily bedýnky věnované burgundskému Chardonnay nebo moselským ryzlinkům, ale taky zcela minoritní nebo úplně neznámé odrůdy jako Trebbiano Spoletino, Grechetto nebo Vernaccia di San Gimignano. S aktuální sauerovskou bedýnkou přišla premiéra úplně neznámé odrůdy, Sylvánského modrého.  

Už podle komentářů pod nedávným článkem je to trochu záhadná odrůda. Našel jsem o ní informace jen v němčině, takže je luštím s velkou nejistotou. Podle všeho je to spontánní mutace Sylvánského zeleného, rozšířená jen v německých Frankách. Dává bobule s modrou slupkou a bezbarvou dužinou. Podle rozhovorů s několika vinaři je barvivo ve slupce slabé a dvoutýdenní macerace slupek dá nanejvýš bledé, bleďoučké rosé – takže se z odrůdy dělá jen bílé víno. V Německu je vysazeno jen asi 20 hektarů odrůdy, do odrůdové knihy byla zapsána až v roce 1984.

Dnes roztěkané poznámky o Sylvánském modrém, ale přilepím k němu poznámky z druhého otevření Sauerova základního Rieslingu. První poznámky jsem měl na začátku dubna tady. Chtěl jsem si v klidu ověřit, jak na mě působí poté, kdy rozhodnutí padlo a víno je koupené.

2018 Riesling Escherndorf  VDP.Ortswein, Horst Sauer
První dojem byl, že to bude úspěšný ryzlink, protože je úplně suchý. Popravdě na můj vkus (a na německý ryzlink) až moc suchý, projevem poplatný vápencovému podloží, které dává vínům jistou strohost. Takže citrusová a květinová vůně, v chuti citrony a zelené jablko a řízná kyselina. Vinař(ka) vzorně odolala volání po líbivosti (a nechala víno prokvasit úplně dosucha), takže dominuje kyselina, čistota a lehce kamenitá mineralita v závěru. Šťavnaté, tenké v těle, svěží a dobře pitelné (jen ta líbivost chybí :-). Poznámky se při zpětné kontrole v zásadě shodují s první lahví, jen jsem trochu kritičtější k hodně suchému projevu.

Druhý den se chuť rozvinula a ohladila, už ani nepůsobí tak tence, i vůně je hladší a příjemnější. Moje kritické komentáře padají na vrub nedávnému lahvování, vínu prospěje dekantace nebo rovnou odklad otevření.

2018 Escherndorfer Fürstenberg Blauer Silvaner S VDP.Erste Lage, Horst Sauer
Takže nejen Sylvánské modré, ale navíc z franckého vápencového Premier Cru Fürstenberg. Schválně jsem z toho udělal půlbedýnku se Scheurebe, aby si to mohli najít všichni, kdo mají rádi rarity a vzácnosti :-) Ale zpět k vínu. Tradiční francká lahev přezdívaná kozí měch (Bocksbeutel), šroubovací uzávěr a přitažlivá barevná etiketa. Vzhledem je to bílé víno s teplým načervenalým odstínem, na nose je výrazná vůně sušených bylinek s náznakem koření, slušně plná. V pozadí zralé ovoce, ale těžko zobecňovat, když jde o tropický ročník 2018. V chuti vyšší koncentrace podtržená alkoholem (13,5%), zralý ovocný projev (těžko zařaditelný, asi hrušky), pocitově suché s malým zbytkem cukru (ale může to být i úplně suché s vyšší koncentrací a alkoholem, neznám analytická data). Svěží, harmonické, s pěkným a jemným kořeněným závěrem, jen trochu neurovnané a nespojené. Díky německé čistotě a sauerovské preciznosti je to pěkné jemné víno, ale v horkém ročníku 2018 je těžké dělat nějaké závěry o odrůdě – kabinetní Blauer Silvaner ze studenějšího ročníku může vypadat úplně jinak.

Stejně jako u základního ryzlinku, třetí den se víno ohladilo a o třídu zlepšilo. Zmíněná nespojenost chutí či zrnitost zmizela, čistota a preciznost zůstaly. V ovoci se objevily čisté meruňkové a broskvové tóny, kořeněný závěr získal lahodnost. Předpokládám, že Sauerové víno lahvovali v dubnu a vyplatí se odložit degustaci na léto nebo dekantovat.