Kávu si osladím o trochu víc
Svý banjo naladím a jinak nic
Oslavím sám vánoční svátky a na jaře si vrásky spočítám!
Nevím, jestli psát degustační poznámky den po odchodu Karla Gotta není faux pas. Na Facebooku hoří pavlačové vády o to, komu vlastně Gott patřil a všechno směřuje k vyhlášení státního smutku. V den smutku dozajista nebudu moct zveřejňovat lehkomyslené a prostořeké poznámky o vínech, tak raději hned!
2017er Silvaner Thüngersheimer Johannisberg Alte Reben Spätlese trocken, DIVINO
Na webu jsem nenašel žádné použitelné informace, přesto si myslím, že výrobce je družstvo se sídlem ve franckém Nordheimu. To je na rovině u řeky (Mainz) přímo naproti přes řeku od Escherndorfu. Pamatuju si nádhernou výstavnou prezentační prodejnu v Nordheimu, před kterou moje čtrnáctiletá dcera na prvního máje 2018 dělala stojky. Tehdy dělala stojky všude, na čarodějnice před ešerndorfským kostelem. Myslím, že mám někde fotky (těch stojek), ale dnes by se jí to asi nelíbilo, takže bez fotky.
Láhev je klasický francký Bocksbeutel ale pozor, s faceliftem! Ostrými hranami a moderně stylizovanými linkami připomíná doslova facelift automobilu, když automobilka po dvou letech modernizuje image. Když už to komentuju, tak bych se spíš přimlouval za modernizaci etikety, barvy a fonty by potřebovaly facelift víc než klasická francká lahev :-)
Ve skleničce světlá citronová barva, na nose zralé herbální až travnaté vůně se zralými citrusy, kouřový minerální tón. V chuti zrale ovocný citrusový nástup s dobrou kyselinou a žlutým ovocem, hodně plné a ne moc lehkonohé, lehce medové, koncentrované s podezřením na to, že extrakt pocitově navyšuje pár gramů zbytkového cukru. Výrazný kořenitý závěr s kamenitou mineralitou, na Silvaner hodně plné a až trochu utahané. Vlastně to ilustruje celkový dojem, který jsem z Nordheimu měl – typická blahobytná francká vesnice (nebo městečko) se spíš rovinatými vinicemi, krásné místo k životu. Ale opravdové vzrušení je za řekou, na strmých svazích Vogelsburgu a Ešerndorfského Lumpa!
Müller-Thurgau 2016 jakostní, Žernosecké vinařství
Česká klasika na druhou, tradiční odrůda a tradiční výrobce. Lahev přišla darem a přes příležitostné pochvalné poznámky o odrůdě na blogu jsem se při pohledu na skladováním oleželou etiketu neubránil drobné skepsi. Nebyla namístě, v Žernosekách milerku umí! Na horní fotce z roku 2011 František Kupsa ve dveřích do vinařství.
Ve skleničce je světloučká citronově žlutá barva, na nose typické citrusy s lehounkým dotekem muškátového oříšku, hodně lehká a jemná vůně. V chuti citrusový a jablíčkový nástup (bez oxidace, spíš vyváženost), časem zkrocená kyselina, lehká zemitost a kořenitost a celkově lehký projev. Svěžest už je z části pryč, víno je nazrálé a ohlazené, pěkně pitelné. Za mě je přesně tohle cesta pro české vinařství, počínaje podceňovanou odrůdou.