Po dvou měsících bez vycházek mi chybí cestování a hlavně Itálie, proto hned po rozeslání a rozvezení posledních toskánských bedýnek vyhlašuju nové. Letos podruhé to bude úplná novinka, tentokrát z italského Abruzza. Ale popořadě… V listopadu jsem tady psal, že jeden ze sedmdesáti vinařů z toskánského San Gimignana prodal vinice a zařídil si důchod. Na tom by nic nebylo, kdyby to nebyl zrovna Stefano Grandi, jehož Vernacciu jsem od roku 2016 dovážel, a s prodejem vinic zaniklo i jeho vinařství Podere Canneta. Tak to chodí, smůla byla jedině v tom, že ze všech vinařů Sangi jsem si vybral právě jeho. Na jaro jsem si dal úkol odjet do San Gimignana, navštívit pár vinařů a vybrat nového dodavatele, jenže COVID. Kupovat Vernaccii naslepo nechci, ve skutečnosti je pro mě hledání nové Vernaccii tou nejlepší záminkou, abych strávil pár dní v San Gimignanu. Nevzdávám to, ale mám připravenou vynikající náhradu. Tři bílé autochtonní odrůdy z Abruzza, Passerina, Pecorino a Trebbiano za Vernaccii!
V listopadu pořádala Italská obchodní komora velkou degustaci čtyřiceti italských vinařství. V doprovodném programu byla i řízená degustace vín regionu Abruzzo. Z celé akce mě nejvíc zaujalo vinařství Barone Cornacchia (web). Původně jsem byl skeptický, protože hlavní místní odrůda Montepulciano má špatnou pověst následkem průmyslové nadprodukce levných supermarketových vín, ale ukázalo se, že při redukci úrody a precizní práci vinařů dokáže dávat i krásná a ušlechtilá vína. Italský středovýchod má navíc velkou tradici bílých vín z autochtonních odrůd. Barone Cornacchia přivezlo tři bílé odrůdy a jedno rosé, a jako na potvoru byly všechny vynikající. Pecorino a Trebbiano z Abruzza jsem měl v bedýnkách už v roce 2012 (Torre Raone), Barone Cornacchia měli výbornou i Passerinu. Růžové Cerasuolo d’Abruzzo je navíc slavné víno, italská klasika (kterou v Čechách málokdo zná, nepamatuju si, že bych to někdy dřív ochutnal), rosé z odrůdy Montepulciano.
Moje dojmy byly vynikající a ceny se zdály velmi příznivé. Všechno vypadalo až moc krásně, takže mě přepadly pochybnosti. Caterine Cornacchia (foto) je velká kočka, nepodlehl jsem spíš osobní přitažlivosti než vínům? Pochybnosti vyvrátilo nakouknutí do vinařské ročenky Gambero Rosso, kde má vinařství Barone Cornacchia vysoké hodnocení, a Luca Maroni taky hodnotil jejich vína přes 90 bodů.
Navíc mám báječnou příležitost vrátit se ke kořenům Komunitních bedýnek. Když jsem v roce 2010 poprvé přivezl víno z Toskánska, lákal jsem na „vína za ceny jako ve vinařství.“ Při letošním srovnání cen jsem zjistil, že s víny Barone Cornacchia se můžu dostat na ceny levnější než na e-shopu vinařství. Můžete si to porovnat sami, web je tady. Navíc Skleničkovské ceny jsou už deset let včetně poštovného, při šesti a více lahvích bez přirážky za poštovné nebo dopravu.
Abruzzo a vinařství Barone Cornacchia
Střední Itálie, východní pobřeží, přibližně na úrovni Říma. Od římského Lazia oddělují Abruzzo Apuánské Alpy. To podstatné je vidět na fotce, krajina otevřená směrem k blízkému moři je z druhé strany zavřená hřebenem Gran Sasso. Barone Cornacchia sídlí v Torano Nuovo a pyšní se dlouhou historií. Jejich první pozemky koupil Giovanni Cornacchia už v roce 1488. V roce 1577 jeho potomci koupili další pozemky a získali titul baronů. S výrobou vína začala rodina (až) v roce 1861, původně jen pro vlastní potřebu. Filippo Cornacchia prý tehdy prodával víno jako sudovku do Piemontu, kde ho místní vinařili míchali s vlastními víny. Po druhé světové válce nastala éra nadprodukce, ale na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už Piero Cornacchia začal exportovat víno nejen do Evropy, ale i do USA a v devadesátých letech do Japonska. Od roku 2016 patří podnik sourozencům Filippovi a Caterine Cornacchia, kteří představují pátou generaci vinařů.
Vinařství má 40 hektarů vinic a na nich čtyři odrůdy. Modré Montepulciano a tři výše zmíněné bílé odrůdy (Pecorino, Passetina a Trebbiano d’Abruzzo). Mají bio certifikát, ale pro mě je mnohem podstatnější, že pracují pouze s vlastními hrozny. Žádné nákupované hrozny. Jednotlivé vinice zpracovávají separátně, názvy vín (Vigna Le Coste, Vizarro) jsou názvy konkrétních vinic. O tom, že vinažské Abruzzo je jinej svět, nejlíp hovoří dvě čísla nalezená na webu: roční úhrn srážek je 783 mm a průměrná teplota 14 stupňů Celsia. (Pro srovnání, na Moravě spadne ročně asi o 100 až 150 mm méně, ale slunečního svitu a tepla mají v Abruzzu nesrovnatelně víc. Plus vítr od moře, žádné plísně, žádné houby. Strávil jsem v Itálii asi čtyři měsíce, vím, že se jednotlivé ročníky liší, ale se středoevropskou zkušeností je těžké pochopit, jak je to možné.) Vinice jsou vesměs vápencové a kamenité s velkou propustností vody. Sami píší, že vinná réva nechce výživné, ale chudé půdy.
Závěrečná poznámka: odrůda Pecorino nejspíš nemá nic společného se stejnojmenným ovčím sýrem, ledaže jedna z mnoha legend o odrůdě říká, že dostala pojmenování podle toho, že abruzzské ovce (pecora) chodily ožírat zralé hrozny. Samozřejmě to láká vyzkoušet kombinaci Pecorino + Pecorino (víno a sýr) a většinou to funguje dobře… navíc Pecorino 2018 od Barone Cornacchia bylo samo o sobě skvělý!
Výběr šesti lahví byl tentokrát jednoduchý. U Pecorina a obou vín z Montepulciana (Casanova a Vigna le Coste) mám z listopadové degustace shrnující poznámku SUPER, u zbylých vín DOBRÝ. Bylo to v listopadu a teď budeme mít nový ročník. Zatím nebyla šance zajet si do Abruzza na degustaci, ale vsadím na to, že v původních šesti vínech nebyl žádný slabý kus. Navic Pecorino a všechna vína z Montepulciana vysoko hodnotí i nejprestižnější italská ročenka Gambero Rosso.
Bedýnka A
Trebbiano d’Abruzzo Casanova DOC 2019 – 280 Kč (13 EURO)
Passerina Colli Aprutini Casanova 2019 IGT – 280 Kč (12,5 EURO)
Pecorino Controguerra Casanova 2019 DOC – 340 Kč (14 EURO)
Cerasuolo d’Abruzzo Casanova 2019 DOC – 280 Kč (13 EURO) rosé
Montepulciano d’Abruzzo Casanova 2019 DOC – 290 Kč (13 EURO) červené
Montepulciano d’Abruzzo 2015/6 Vigna Le Coste – 520 Kč (23 EURO) červené
celkem 1 990 Kč (Eurové ceny jsou opsané z webu vinařství, ale berte je s rezervou:).
Caterine Cornacchia přivezla do Prahy další dvě velká vína z odrůdy Montepulciano. Controguerra 2016 stojí stejně jako Vigna Le Coste, ale mám u něj poznámku DRAHÉ, což znamená, že se mi nelíbil poměr ceny a kvality. Vigna Le Coste mi v tomto ohledu přišlo zajímavější (ale třeba Luca Maroni hodnotil Controguerru hodně vysoko). Jejich nejlepší Montepulciano z vinice Vizzarro je prostě drahé, ale dobré.
Půlbedýnka B
Controguerra 2016 Colle Lupo DOC – 520 Kč (21 EURO)
Montepulciano d’Abruzzo Vizzarro 2016 Colline Teramane – 760 Kč (30 EURO)
Montepulciano d’Abruzzo Vigna Le Coste 2015/6 DOC – 520 Kč (23 EURO)
půlbedýnka za 1800 kaček. Tři ukázky špičkového Montepulciana pro nejnáročnější konzumenty (Controguerra je směs Montepulciana s 30% Cabernetu Sauvignon a 10% Merlotu. Jediné víno, které obsahuje mezinárodní odrůdy, jinak všechny odrůdy jsou místní). Odrůda Montepulciano obecně dává robustní, plná vína s vyšším alkoholem, tříslovinou i barvou, při pečlivé redukci sklizně se k plnosti přidává i ušlechtilost a elegance. Podle mých listopadových poznámek bylo Vigna Le Coste 2015 už připravené k pití, zábavné, se zajímavým slaným závěrem, ale s klidným svědomím bych doporučil archivaci na dalších 5 až 10 let.
Pravidelní čtenáři už to znají, podmínkou je odběr aspoň šesti lahví, v ceně je doručení poštou (nebo v Praze přivezu osobně). Budu potřebovat vaše přihlášky a pokud možno i platbu předem. Hlaste se a objednávejte, podmínkou pro nižší ceny je, že z vinařství odvezu hodně vína :-) Přihlášky prosím nejlépe do pátku 12. června, v pondělí poté chci víno objednat. S dopravou počítám v týdnu po 22. červnu a v pondělí 29. června chci víno rozesílat. Je to samozřejmě bez záruky, protože budu muset platit předem a doprava se může protáhnout, ale nedávno jsem dopravu z Toskánska stihl skoro o týden rychleji. Kdo se chystáte na konci června odjet na dovolenou, napište mi to do poznámek a já vám bedýnky schovám do doby, než se vrátíte. Přihlásit se můžete tady.