Už jsem se propil nově nalahvovanými víny vinařství Panizzi a po delší pauze konečně hlásím další bedýnku! Tématem bude Vernaccia di San Gimignano (a pár dalších vín). Pokud jde o San Gimignano, asi mi můžete důvěřovat. Přinejmenším od roku 2012, kdy jsem poprvé přivezl Vernaccii od Simona Santiniho (dnes dováží Wine & Food Market), potom jsem vozil vína Stefana Grandiho (a vozil bych dodnes, kdyby Stefano před několika lety neodešel do důchodu a neprodal vinice). Navštívil jsem tam několik dalších vinařství (dvě z nich už dnes mají českého dovozce) a probloudil se až k Panizzi. Když napíšu, že Panizzi patří do nejužší místní špičky, tak se můžete spolehnout na to, že San Gimignano docela slušně znám.
Kdo jste už v San Gimignanu byli, můžete rovnou přeskočit k objednávce. O Vernaccii jsem popsal už tuny internetového papíru, je to vděčné téma. Dokonalý příklad moderního marketingu, terroirové víno spojené s jedním místem. Už od roku 1321, kdy Dante v Božské komedii opěvoval vína z Vernaccie. V moderní době nastal reputační pokles, na začátku století bývala Vernaccia levné supermarketové víno s výrazně minerálním projevem a chřadla vysokými sklizněmi. Ale jak říkal můj italský kamarád Fabio, nemůžeš pořád kupovat víno se sedmisetletou historií za šest EURO, nové Consorzio di Vernaccia pozvedlo ceny i reputaci. Naštěstí pozvedlo i kvalitu a k vinařství Colombaio di Santa Chiara, které dlouhé roky jako jediné dostávalo diplom Tre Bicchieri vinařské ročenky Gambero Rosso, se v posledních letech přidaly další dvě, Montenidoli a Panizzi.
Samozřejmě je otázka, v čem kdo kvalitu hledá. Výsledkem rozvoje posledních let bylo, že většina výrobců začala produkovat Vernaccii ve třech kvalitativních stupních. Základní, střední a nejvyšší. Základ je jasný, to by mělo být příjemné pití s ovocným a minerálním projevem, dělané v nerezovém tanku a lahvované brzy na konci zimy nebo na začátku jara, někdy teď. Střední třída bývá sólo vinice zpracovaná separátně, nejvyšší třída je výběr z nejlepších hroznů školený v bariku a prodávaný se zpožděním. Přestože občas oceňuju separátně zpracované významné vinice nebo i bariková vína, dnes za nejlepší Vernaccii posledních dvaceti let považuju základní nerezovou Vernaccii 2021 od Panizzi. Čistý projev, hodně ovoce, struktura, mineralita dohromady stvořily klenot. Vernaccia 2022 byla mnohem tvrdší, postavená na silné kyselině, a místo toho, aby se teď v únoru zlomila, tak naopak zkrásněla. Novou Vernaccii 2023 je ještě brzo soudit, ale je podobná loňské. Zase na kyselině, jen trochu zralejší v ovoci, o stupeň plnější.
Jak Panizzi dosahuje tu nádhernou a silnou kyselinu uprostřed Toskánska s běžnými čtyřicetistupňovými teplotami a minimálními srážkami, to je záhada. Sauvignon Blanc není odpověď, ten se sice v SanGi běžně přidává, ale Panizzi uvádí stoprocentní Vernaccii. Odpovědi budou asi dvě: první je vápencové podloží. Zní to povědomě (a už je to zase tady, jako ve spoustě dalších velkých vinařských regionů), nejlepší sangimignanské vinice jsou na vápenci se spoustou druhohorních zkamenělin. A ta druhá odpověď je moderní vinohradnictví. Už dvacet let se opakuje formule „víno se dělá ve vinici,“ ale v Čechách mám stále dojem, že to zůstává nepochopené. Když mi Camelia Lazar (na horní fotce s enologem Watrem Sovranem) popisovala vznik jejich Pinotu Nero 2021 s 12,5% alkoholu v roce, kdy ve vegetačním období 83 dní v řadě nepršelo (o teplotách a slunečním svitu nemluvě), měl jsem to za instruktážní případ. (Ano, jsem zaujatý proti českým a moravským Pinotům ve Výběru z hroznů s 15% alkoholu.) O Pinotu Nero ze SanGi jsem psal už tady, teď v únoru se ukázalo, že Panizzi mají ještě pár lahví, tak ho nabízím znova.
Pokud jde o další vína, tak Vernaccia Santa Margherita 2022 je ze sedmdesátiletých vinic, formálně střední třída (viz výše) a vždycky se mi moc líbila. Obě Chianti 2021 jsem popisoval včera a obě jsou skvělá, včetně výhrady v popisu, že jsou spíš Panizzi než typické Chi Colli Senesi. Bedýnka ze tří základních vín (zelená Vernaccia + Chianti + Vertunno) je úplně super, rozšíření o Pinot Nero a Vernaccii Santa Margherita je pro zkušenější milovníky Toskánska. Nabízelo se šesté rosé, ale jednak je možné, že se v několika dnech vyprodá a nebude… a druhak, základní Chianti Colli Senesi stojí stejně a je lepší. Zvolil jsem raději sestavu pěti vín a jedno dvakrát.
Bedýnka A, úsporná
3x Chianti Colli Senesi 2021 – 340 Kč
2x Vernaccia 2023 – 420 Kč
1x Chianti Colli Senesi Riserva Vertunno 2021 – 450 Kč
celkem 2300 Kč
Bedýnka B
2x Vernaccia 2023 – 420 Kč
2x Chianti Colli Senesi 2021 – 340 Kč
2x Chianti Colli Senesi Riserva Vertunno 2021 – 450 Kč
celkem 2400 Kč
Bedýnka C, kompletní
2x Vernaccia 2023 – 420 Kč
Vernaccia Santa Margherita 2022 – 600 Kč
Chianti Colli Senesi 2021 – 340 Kč
Chianti Colli Senesi Riserva Vertunno 2021 – 450 Kč
Pinot Nero 2021 – 600 Kč
celkem 2830 Kč
Vlastní sestavy jsou možné a doporučené, až do uzávěrky. Například před rokem jsem si pro sebe přivezl pět krabic základní Vernaccie a vůbec jsem se jí nenabažil. Ceny jsou včetně dopravy (v Praze po domluvě přivezu, mimo Prahu pošlu Českou Poštou jako Balík na Poštu), jedinou podmínkou je objednávka minimálně šesti lahví. Objednávky prosím do úterý 27. února, potom chci víno rychle přivézt a rozesílat na začátku března. Přihlásit se můžete tady.