Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero.
Malá odbočka: před rokem jsem Pinot Nero od Panizzi nepropagoval. Už nezjistím, jestli to byla moje chyba při degustaci ročníku 2018, nebo jestli byly takové rozdíly mezi ročníky, ale v listopadu 2022 jsem byl nadšený ročníkem 20. V zásadě šlo o to, že v horkém San Gimignanu (kde čtyřicítky jsou spíš pravidlem a déšť vyjímkou) enolog Walter Sovran udělal Pinot s 12,5% alkoholu, a přitom v chuti dokonale zralý. Věnoval jsem tomu jeden blog tady. Šlo jen o změny v pěstování na vinici, o jemnější úpravy zalistění vinice. (A velký dojem na mě udělalo i to, že když o rok dříve udělali Pinot s patnácti procenty alkoholu, neřekli si „ročník byl takový,“ ale naopak si řekli, tudy ne, patnáctiprocentní Pinot nechceme.) Nový ročník 2021 jsem ještě neochutnal, ale marketingová ředitelka Camelia Lazar mi napsala, že má zase 12,5% a to rozhodlo. A vrabci si cvrlikali, že se loni v létě porota Gambero Rosso nemohla shodnout, jestli Tre Bicchieri dostane Vernaccia Riserva nebo Pinot Nero 2020. Od jednoho vinařství může diplom Tre Bicchieri získat jen jedno víno, a nakonec to byla Vernaccia.
Je to první Pinot Nero v San Gimignanu a vzhledem ke zmíněnému průběhu letních teplot a srážek vypadá jeho existence nejistě, ale s trochou nadhledu je to jen potvrzení vize prvního zakladatele vinařství. I Vernaccia pro mě byla dlouho záhadou, dokud jsem nepochopil, že ty nejlepší tratě v San Gimignanu jsou na vápencovém podloží, dokonce se vinaři chlubí zkamenělinami druhohorních mořských živočichů, stejně jako v Burgundsku.
Ale nejdůležitější odrůdou v San Gimignanu je Vernaccia. První písemnou zmínku o ní najdete v Danteho Božské komedii (1321). Nedávného kulatého výročí využilo Consorzio di Vernaccia k pozvednutí prestiže odrůdy a s tím souvisejícímu pozvednutí cen (zmiňoval jsem to tady). Nejsem úplně nadšený z růstu cen, ale jak jednou řekl můj italský kamarád, someliér Fabio Z., „Nemůžeš čekat, že víno se sedmisetletou historií budeš věčně kupovat za šest EURO.“ Na druhou stranu byl růst kvality Vernaccie v posledních letech patrný. Dlouhá léta dostávalo nejvyšší hodnocení jen jedno místní vinařství (Colombaio di Santa Chiara), v posledních letech dostávají Tre Bicchieri Gambero Rosso pravidelně i Montenidoli a Panizzi, a další jim šlapou na paty (namátkou Il Palagione a La Lastra). Soukromě mě těší, že Vernaccia si stále zachovává původní podobu lehkého vína s výraznou kyselinou a minerálním projevem, bezvadně pitelného a vhodného do letních veder.
Loňské Chianti Torre Larniano se letos nebude opakovat, o hrozny se podělily základní Chianti Colli Senesi a barikované Chianti Vertunno. Nový ročník jsem jěště nechutnal, tak nemůžu doporučovat. Mně v minulosti vyhovovalo základní Chianti a Vertunno bylo dost ovlivněné barikovým sudem. Miloval jsem předchozí dva ročníky základní nerezové Vernaccie, ale dlouhodobě za jejich nejlepší Vernaccii považuju Santa Margheritu. To je nerezovka ze starých výsadeb (70+ roků). Vinice je nepodsazovaná, se spoustou chybějících keřů, ale staré keře dávají v horku velmi koncentrované a sebevědomé víno. Riserva je drahý barik (tím myslím extrémně elegantní a jemný sud), ale s doporučením nejméně pěti let archivace. Klidně bych ji archivoval deset roků, hlavně mít po celou tu dobu dost základní Vernaccie! Evoè je podle technického listu oranžové víno s šesti měsíci ležení na slupkách, ale to je údaj, který je při degustaci těžko k uvěření. Není to vůbec o barvě (Vernaccia prostě má světlou barvu), ale víno je poměrně hladké až elegantní a očekávaný kořenitý a taninový extrakt ze slupek jsem nenašel. Jestli za to může dlouhé ležení ve sklepě (aktuálně prodávají ročník 2016) nebo opatrná macerace, Bůh suď. Joško Gravner taky dokáže osmiletou archivací odbourat nepříjemné projevy dlouhé macerace, ale Vernaccia není Ribola (a naopak).
V první bedýnce jsou všechna vína (kromě Riservy), v dalších bedýnkách jsou naznačené další možné sestavy: Bedýnka A
Vernaccia di San Gimignano 2022 – 400 Kč
Vernaccia di SG Santa Margherita 2022 – 560 Kč
Evoè 2016 Vernaccia di SG IGT orange – 580 Kč
Chianti Colli Senesi 2020 – 320 Kč
Chianti Colli Senesi Riserva Vertunno 2019 – 400 Kč
Pinot Nero 2021 – 550 Kč
celkem 2 800 Kč
Bedýnka B, doporučená
2x Vernaccia di San Gimignano 2022 – 400 Kč
Vernaccia di SG Santa Margherita 2022 – 560 Kč
2x Chianti Colli Senesi 2020 – 320 Kč
Pinot Nero 2021 – 550 Kč
celkem 2 550 Kč
Bedýnka C, úsporná verze
2x Vernaccia di San Gimignano 2022 – 400 Kč
2x Chianti Colli Senesi 2020 – 320 Kč
Chianti Colli Senesi Riserva Vertunno 2019 – 400 Kč
Rosso di Montepulciano 2022, Tenuta di Gracciano – 280 Kč
celkem 2 120 Kč
Bedýnka D, nejdražší včetně barikované Riservy
Vernaccia di San Gimignano 2022 – 400 Kč
Vernaccia di SG Santa Margherita 2022 – 560 Kč
Vernaccia di SG Riserva 2018 – 900 Kč
Evoè 2016 Vernaccia di SG IGT orange – 580 Kč
Chianti Colli Senesi 2020 – 320 Kč
Pinot Nero 2021 – 550 Kč
celkem 3 300 Kč
Vlastní sestavy jsou možné a doporučené. Například před rokem jsem si pro sebe přivezl tři krabice základní Vernaccie a vůbec jsem se jí nenabažil. Ceny jsou včetně dopravy (v Praze po domluvě přivezu, mimo Prahu pošlu Českou Poštou jako Balík na Poštu), jedinou podmínkou je objednávka minimálně šesti lahví. Objednávky prosím do pátku 16. června, potom chci víno rychle přivézt, abych stihl rozesílku do konce června. Přihlásit se můžete tady.