V pátek mě honila mlsná, ale po sedmi hodinách za volantem jsem večer usoudil, že otvírat k večeři burgundské Premier Cru by bylo zbytečné plýtvání. Něco jako házení perel sviním… odnesla to lahev Aligoté.

Pří výletech do Burgundska jsem Aligoté spolucestovatelům rozmlouval a doporučoval soustředění na dvě významnější odrůdy. Degustace Aligoté končí často rozpačitě a můžou za to dvě věci. 1) Nesmiřitelná konkurence burgundských šardonek a Pinotů. 2) nepřímo i doporučení vinařů, kteří často říkají, že hlavním důvodem pěstování Aligoté je… Kir. To je koktejl složený z bílého vína a Creme de Cassis, likéru vyráběného macerací čerbého rybízu v alkoholu. Původně se jako bílé víno používalo šampaňské, ale když za druhé světové války Němci obsadili Francii, okamžitě zrekvírovali a odvezli všechno šampaňské, které našli (historky o zásobách šampaňského skrytého před Němci patří k francouzskému folklóru). Starosta burgundského Dijonu tehdy proslul tím, že šampaňské v Kiru nahradil právě Aligoté. To zřejmě nechtěli pít ani Němci obléhající Stalingrad, ale starý koktejl s novým obsahem se rozšířil a vyrozuměl jsem, že slavil úspěch mezi francouzskými důchodci. Vinaři říkají, že Aligoté dodá koktejlu kyselinu a Cassis chuť. Když máte rodinný domek na venkově, vlastní zahrádku s výsadbou černého rybízu a souseda vinaře, který vám prodá za 25 EURO desetilitrový demižon sudového Aligoté, dá se s francouzským důchodem slušně vyžít.

To jsem sice popustil uzdu fantazii, ale přinejmenším tři nebo čtyři věci z předchozího odstavce jsou pravda! Ale pojďme od pohádek zpátky do reality. Aligoté je Popelkou burgundských vinic, ale některá vína dokáží udělat radost. Několik čtenářů, kteří čtou pozorně a vnímají Skleničkovská doporučení, si objednalo 6x Aligoté nebo sestavu s třemi lahvemi Aligoté navíc, a po první degustaci si myslím, že dobře udělali.

Bourgogne Aligoté Vieilles Vignes 2019, Berthenet
Jednoduchá ambaláž, ve skleničce je světlá citronově žlutá barva. Na nose svěží citrusy a zralá jablka, závěrečný závan koření. Vůně čistotou připomíná Berthenetovy Montagny, jen… jen to není Chardonnay. V chuti moc pěkná kyselina, akurátní ovocná zralost (citrusy, jablka, žluté ovoce), závěrečná minerální stopa jako připomínka starých výsadeb z padesátých let. Všechny projevy včetně čistoty, preciznosti a minerality připomínají Berthenetovy nerezové Montagny, jen to není královská odrůda Chardonnay. Na druhou stranu má Aligoté 2019 veliké přednosti: vynikající kyselinu (kterou můžete postrádat v burgundském ročníku 2018) a v tomto případě i báječných 12% alkoholu.

Už jsem napsal, že vlastně jediná výhrada je, že to není Chardonnay, ale občas to vidím jako přednost. Když si otevřu lahev burgundského Chardonnay Premier Cru, většinou mám před očima cenovku a neubráním se úvahám, jestli to za ty peníze stálo. Tohle je přesně ta věc, kdy má Aligoté navrch. Láhev Berthenetova Aligoté dokážu vypít, radovat se a nemyslet přitom na cenu. S dvanácti procenty alkoholu mě navíc ráno určitě nebude bolet hlava. Etiketa víno imidžově umisťuje do nejnižší cenové kategorie, ale kvalitou už je mezi Premier Cru. Každoročně to bylo moje oblíbené víno, letos je skvělé.