Dobré zprávy prý nejsou zprávy, ale v noci na sobotu mi přijely Sauvignony z Domaine de Villargeau a to je rozhodně dobrá zpráva. Jednak proto, že venkovní teploty na konci týdne přály převážení vína (nemrzlo) a jednak proto, že jsem k Villargeau dokázal na poslední chvíli přihodit malou zásilku Pouilly-Fumé od Sebastiena Treuilleta. Jsou to už třiadevadesáté bedýnky (slovy 93!) ale stále se mi to neomrzelo. Nadšeně vyskládám kartony s vínem v předsíni a po večerech kontroluju obsah lahví. V neděli večer jsem otevřel základní Villargeau Blanc 2019, o kterém jsem tady psal před týdnem a zarazil jsem se: na nose jasně a zřetelně křemen, střelný prach, jiskra z křesadla. Hned jsem si vzpomněl, že v týden starých degustačních poznámkách jsem to neměl. V neděli v trochu teplejším víně to bylo úplně ukázkové. Od pondělí začnu bedýnky rozesílat, přihlášení bedýnkáři si to budou moct brzy zkontrolovat sami. Já to budu dál kontrolovat průběžně. Odhadl jsem, že základní Villargeau Blanc se mi vyplatí koupit pár lahví navíc.

Pouilly-Fumé 2019, Sébastien Treuillet
Voňavé Pouilly z Loiry (narozdíl od Pouilly-Fuissé z Burgundska). Ani po osmi letech Sébastien Treuillet nezměnil původní, graficky jednoduchou až triviální etiketu (tohle víno by si zasloužilo mnohem lepší), ale jako moderní konzervativec dodávám, že je lepší, když se některé věci nemění. Konkrétně víno, jeho výroba a tak dále, a potom se snáz přijme i nemoderní etiketa.

Treuillet podniká v jiném oboru a jako koníček si pořídil vinice v kraji zaslíbeném Sauvignonu Blanc. Byl jsem u něj v únoru 2013 a degustace se mi moc líbila, s jeho vínem jsme potom dostali diplom pro nejlepší francouzský Sauvignon (!) na Prague Wine Trophy, asi v roce 2014. Asi dvakrát jsem víno dovezl v rámci Skleničkových bedýnek, ale měl jsem problém s úzkým sortimentem. Treuillet dělá ještě zajímavé Gamay, ale má ho jen pár sudů a lahvuje ho jindy než Sauvignon, takže se mi nikdy nepovedlo to spojit. Teď jsem využil příležitosti a s druhým dovozem Villargeau (cca 10 km vzdušnou čarou daleko) jsem přivezl i pár lahví od Treuilleta.

(Fotka mobilem je z chill-out degustace ve dvě ráno, příště udělám lepší.) Ve skleničce je bledá žlutá barva, s kontrastním podkladem citronová. Na nose čistá citronová vůně, po chvíli další žluté ovoce a stopově kvasniční aroma. Druhý den se přidávají medové tóny. Přesto je víno v chuti zatím nezralé: pěkná kyselina jde do málo zralých citronů, zpočátku do až travnatých tónů, už v těle je mineralita a v závěru pikantní kořeněné tóny, které přetrvají v dlouhé dochuti. Travnatým tónům se u Sauvignonu rád vyhýbám, ale tady mě baví kultivovanost až elegance. Už teď nesou vůně i chuť broskvová a meruňková aromata a pamatuju si, jak Treuilletovo Fumé po roce nazrálo, rozkošatělo a přešlo úplně do ovocných tónů. Technicky je to (částečný) barik, ale s minimem nových sudů, barik ještě poznáte ve vůni, ale neškodí v chuti. Počkám si, co udělá otevřené víno druhý den, ale už teď je komplexní, strukturované a kyselinu má na dalších 5-6 roků.