Čtvrteční dlouhé čekání na náklaďák se zásilkou vín mi vynahradily první zprávy, přišel jsem o stresy spojené se sledováním hokeje. První prohlídka odhalila nevídanou věc, letošné rosé ze Sangiovese čili Rosato di Toscana má pouhých 11,5% alkoholu. Jsem zvědavý, ale první den otvírám základní Rosso di Montepulciano. Obvykle do něj jdou hrozny z mladých vinic, které se ještě nekvalifikují na Vino Nobile. V roce 2015 pro mě bylo Rosso rozhodující při úvahách o dovozu, po degustaci asi desítky vinařství jsem usoudil, že Rosso z Gracciana je nejlepší nebo alespoň nejlíp pitelné a nejvíc se blíží úrovni Vino Nobile. Přesto jsou kvalitativní (i cenové) úrovně poměrně jasně dané a kdo z účastníků aktuální toskánské bedýnky si otevře současně trojici Rosso – Vino Nobile – Riserva, ten dostane jasný příklad toho, co jsem tady nedávno psal o tom, že v celé Evropě už vinaři jasně definují kvalitu ve třech krocích.  

Rosso di Montepulciano 2022, Tenuta di Gracciano della Seta
Ambaláž je společná pro všechny tři vína z Gracciana, etikety se liší jen názvem vína (Riserva má navíc zlatý rámeček) a dokonce i Rosso dostalo slušný celokorek. Ve skleničce je středně temná rubínově rudá barva s fialovým odstínem. Ve vůni převládá zralé červené ovoce a lesní plody, v chuti podobně: červené ovoce, zralé višně, tak akorát kyseliny a jen málo taninů. Podle degustace je to jasně z nerezového tanku (technické info mluví o patnáctidenní spontánní fermentaci) a podle malého podílu taninů bych hádal i na většinově odstopkované hrozny. Sangiovese s deseti procenty Merlotu. Lehké, málo až středně plné, úplně suché, svůdně pitelné, perfektně zralé v ovoci, ale v zásadě jednoduché. 13,5% alkoholu. Po několika hodinách se zjemňuje a není to už jen hodně jednoduché pití, slibuje dva roky zlepšování, ale víc času bych mu nedával. Pro mě je to víno určené k jídlu.