První den v Toskánsku. Ráno jsem se rychle vykopal z 2+kk s výhledem na moře a vyrazil do vnitrozemí. Do San Gimi je to 75 kilometrů, cestou jsem se stavil na snídani v Ponteginori. Těsně před odjezdem mi doktor zakázal kafe (mimo jiné), ale typické snídani italských pracujících nejde odolat: capuccino a croissant senza niente. Večer mě patron v mazzantském lahůdkářství zdravil vřelým a hlasitým Ciao!, ale ráno v baru měla službu servírka, kterou sice znám už 14 roků, ale Ciao mě stále nezdraví. Na chodníku jsem si vzpomněl na pekařství, které je za rohem, tak jsem tam zašel pro čerstvé měkké cantuccini. Pekařství změnilo majitele a rozšířilo nabídku o malé, ručně dělané dortíky. Hned jsem se ujistil, že otvírají i v sobotu, abych mohl koupit pytel dobrot na cestu a pro dceru.
V San Gimignanu napřed do vinařství Colombaio di Santa Chiara. S Alessiem Iogi přechutnáme tři Vernaccie (a přeskočíme červené). Alessio se pochlubil, že Robert Parker hodnotil jeho poslední Vernaccie 92 a 93 body, došlo i na to, kdo z Prahy čte Gambero Rosso a Cernilliho a stihl už dojet do Colombaia. Je to mladé vinařství o dvaceti hektarech, ale už má pověst nejlepšího výrobce Vernaccie a Daniele Cernilli ho před Vinitaly velmi důrazně doporučoval. Takže jsem dojel až jako třetí a klobouček dovozce nejlepší Vernaccie z Colombaia asi získá Giorgio Markuzzi :-) Což bude pro vinařství i Markuzziho správná volba, protože s maloobchodní cenou přes 500 kaček to nebude pro běžné konzumenty, ale spíš pro restaurace, které si mohou dovolit účtovat 1200 kaček za Vernacciu, před 14 lety ještě pětieurové pití pro obyčejné lidi.
Vernaccia z Colombaia ale není vůbec obyčejná, je vynikající a navíc Alessio říká, že má vyprodáno ještě před uvedením nového ročníku na trh, takže není důvod držet ceny nízko. Základní Vernaccia (8 EUR) je slušně plná v těle, ale jinak klasika. Další dvě vína byly separátně zpracované hrozny ze dvou vynikajících vinic. Campo della Pieve 2014 je dělaná čistě jen v betonových tancích (24 měsíců na kvasničních kalech). Živé, vibrantní víno a pro mě velké překvapení (cena asi 15 EUR). L’Albereta Riserva 2014 (cena asi 18 EUR) by se dalo popsat podobně, měl bych problém si vybrat. Cernilli doporučoval Campo della Pieve, já bych po první degustaci asi volil Alberetu.
Ještě počkám na vyžádaný ceník, ale cenové odhady asi nebudou úplně mimo. Držím palce všem, kdo usilují o nejvyšší možnou kvalitu, a to je evidentně případ Colombaie, ale v mém věku se už nezbavím nostalgických vzpomínek na litry levné Vernaccie, kterými jsem splachoval do krku kůrky od pizzy, propašované v ubrousku z toskánských pizzerií a blaženě dožíraných na balkóně za letního soumraku. Kdo to nevyzkoušel, ten ví prd o snoubení pokrmů s vínem! Colombaio je místní špička, ale budu hledat dál Vernacciu s nižším rozpočtem na pokud možno každodenní pití.
A potom tradá do Santa Lucia za Stefanem Grandim. Stefano je sympatický vysoký hubeňour kolem šedesátky, v jehož tváři se mísí rysy zemědělce a šlechtice. Vypadá jako upracovaný sedlák, ale jistá noblesa v chování i vyjadřování se nedá přehlédnout. Domlouvali jsme se na návštěvě od prosince, ale odkládal jsem ji, protože mi pokaždé napsal, že má na prodej jen dvě vína. Až teď se to sešlo s dalšími návštěvami a vyrazil jsem za ním. Vinařství Podere Canneta sídlí v malém údolí v dokonalé izolaci, asi kilometr prašné cesty od asfaltové okresky, s jedním parádním hrbem, na kterém pokaždé spolehlivě odřete spodek auta. Staré vinice, vysazené v sedmdesátých letech, má všechny poblíž domu. Zavedl mě do malé haly, jejíž čtvrtinu zabíral obrovský krb, a ochutnávali jsme pět vín.
Stornello 2016 IGT Toscana. Vernaccia a Trebbiano. Jednoduché víno, překvapivě bez jakýchkoli nedostatků a chyb, s úžasně nízkou cenou, ale taky bez velkých předností. V Čechách by mohlo stát asi 135 Kč, ale nakonec jsem ho zamítl. Chci čistou Vernacciu!
Vernaccia di San Gimignano 2016 DOCG. Kupoval jsem předchotí 3-4 ročníky u Baldiserotta v Castel San Gimi a pokaždé mě bavila. Byla poměrně jednoduchá ale ne triviální, ovocitá, dobře pitelná. Nový ročník jako by přitlačil na ovoci a kyselině, je na Vernacciu slušně plný. Když jsem včera spekuloval o přídavku Sauvignonu, Stefano to dnes potvrdil – asi deset procent Sauvignonu. Prostě je to ještě typická Vernaccia, ale díky ovocnému projevu by mohla být přitažlivá i pro ty, kdo nebyli v Toskánsku a nemilují pohled na hradby a věže San Gimi.
La Luna e Torri 2015. Dospělá Vernaccia školená v sudu na kvasničních kalech, takže s kompletně odbouranou kyselinou jablečnou. Kovově žlutá barva, kompaktní vůně a plná chuť, která působí až nasládle, přestože víno je suché. Z minerálních tónů zbyla jen slaná složka chuti, na vyšší koncentraci se podílí zralejší hrozny i delší ležení na kvasničních kalech. Moc se mi líbila, tohle jsem potřeboval, abych se mohl rozhodnout, že Cannetu chci dovézt.
Fiore Rosa 2015, plnější růžové. Docela seriózní, ale ne moc zábavné. Většina Čechů (včetně mě) věří, že nejlepší rosé se dělá na Moravě, takže jsem Fiore zavrhl.
Zenit 2015 IGT Toscana. Charakterem lehké nepřezrálé víno s ovocným projevem, Merlot se 40% Sangiovese. Pro mě další důvod začít s dovozem, přestože jsem chvíli řešil cenu.
Už dlouho přemýšlím o bedýnce věnované San Gimignanu a Vernaccii. Jednak je to parádní příklad spojení odrůdy, regionu a marketingu, a jednak mám soukromou slabost pro Vernacciu, San Gimignano (a marketing). Mám Vernacciu rád. Stefano Grandi z Podere Canneta má vína, která jsou současně poměrně typická a kvalitou lehce nadprůměrná, takže bych je rád dovezl. Stay tuned!