You always find something the last place you look je pravidlo, které patří do Murphyho zákonů. Chardonnay z loňských zářijových burgundských bedýnek jsem hledal už na konci června, ale marně. Loni v září jsem si pro sebe schoval tři krabice, ale do Vánoc se prodaly. Z poslední prodané krabice jsem si vyprosil tu jednu pro sebe a odložil ji do chladničky, ale objevil jsem ji až v červenci. Moje vítězně oznamovaná burgundská dovolená selhala, zklamání si kompenzuju jako žravá dáma likvidací lahví z předchozích cest do Burgundska.  

Vinařství Berthenet et Fils se hodí jako příklad nebo záminka ke spoustě úvah o současném vinařství, francouzském i česko-moravském. Nechtěl jsem to vytahovat v nedávné diskusi o Nezávislých vinařích z Moravy, ale vzorem tohoto seskupení byli nepochybně francouzští Vignerons Indépendants. Jejich „chartu“ či manifest jsem poprvé luštil právě na dveřích Berthenetovy degustační haly. Nakolik moje paměť (a francouzština) slouží, nebyly tam žádné kličky typu „zpracováváme jen vlastní hrozny ale můžeme lahvovat i vína z cizích hroznů :-)“, ale docela jasná pravidla. Žádné selektované kvasinky, jen spontánní kvašení. Žádná chemie na vinici, žádná chemie ve sklepě (s vyjímkou síry, samozřejmě). Žádné kličky, vyjímky nebo úskoky. Už nevím, jestli to bylo napsáno rovnou ve zmíněném manifestu, ale tahle organizace v PR rovině tlačí na to, abychom (na rozdíl od starých pořádků dvacátého století, kdy byly odpovědnosti ve vinařství striktně rozděleny mezi vinohradníky a sklepmistry) za vinaře považovali toho, kdo pěstuje hrozny a zpracovává je ve sklepě. To má zřejmě složitější historické a marketingové souvislosti, ale zjevně se jim to daří. Přinejmenším pan Sklenička tuhle premisu vzal za svou a dokonce by řekl, že poslední dobrá věc, která se stala v domácím vinařství bylo, když se v duchu tohoto pravidla domácí seskupení V8 rozešlo s vinařstvím Hort. Bohužel od té doby nic podstatného (a pozitivního) nezaznamenal.

Berthenetové asi nejsou typickými členy Vignerons Independents, protože v mateřské apelaci Montagny vlastní kolem dvaceti hektarů, asi pět procent rozlohy apelace. Jsou to spíš velcí hráči (v malé apelaci), kteří zásadně ovlivňují, jak vína z Montagny budou vypadat. V tom jdou zcela moderní cestou separátního zpracování hroznů z jednotlivých Premier Cru apelací. Když se ještě jednou vrátím ke srovnání s moravským vinařstvím, dalo by se namítnout, že jim ani nic jiného nezbývá – v apelaci Montagny je povolená jen jedna odrůda, Chardonnay. Berthenetovi ji zpracovávají na tucet způsobů podle jednotlivých vinic, a jen nedostatečné hrozny zpracovávají v Tête de Cuvée, základním víně, určeném pro supermarkety. Už jsem nebyl na Moravě tak dlouho, že si myslím, že nablblá praxe spojování hroznů z několika vinic (občas i několika podoblastí) do jednoho vína snad mohla vzít za své a nikdo to už tak nedělá???

Montagny Premier Cru Saint Morille 2015 AOC, Berthenet et Fils
A to prosím píšu jen o Chardonnay z Montagny, nic o domácím vinařství :-) tak pojďme konečně na to víno. Klasická tradiční burgundská ambaláž s levnou lahví umisťuje víno do nižší střední třídy. Ve skleničce plná zlatožlutá barva, čirá a jiskrná. Na nose citrusy a tropické ovoce (ananas), plné až bonbonové, nadprůměrně intenzivní. V chuti lehké, citrusové s vynikající kyselinou, krásnou čistotou odrůdového projevu, mineralitou a lehce štiplavým závěrem. Podle závěru bych naslepo tipoval na barikové sudy, ale myslím, že se neuplatnily a že jde jen o taniny ze slupek a třapin. Podle toho bych doporučil ještě aspoň půl roku archivace. Přesto víno oslňuje čistotou a plností chuti. 88 bodů / 100, ale bude se zlepšovat.