Nově dovezené moselské ryzlinky 2020 nezanedbávám, ale dnes to bude o moravském materiálu. Díky rozvozu Erbesových ryzlinků v Čechách i na Moravě jsem se po dlouhé době dostal mezi lidi, dal si v hospodě smažený sýr a tři točená piva (tyto radosti jsou přístupné pouze hotelovým hostům na služební cestě) a dostal poměrně dost dárků. Po dlouhé době zase budu mít o čem psát… Na úvodní fotce maják v Uherském Hradišti.

Začnu dvěma ryzlinky derflanského malovinaře Aloise Zatloukala a dopředu hlásím možný konflikt zájmů. S Lojzou jsem se potkával na folklórních festivalech už v osmdesátých letech, průběžně mi objasnil leccos o folklóru a lidových písničkách. Několikrát jsme spolu seděli v moravských kulturácích a sokolovnách na jarních koštech vína, v devadesátých letech mě zatáhl do Blatnice pod Svatým Antonínkem k Františku Polehňovi, jednomu z průkopníků nových vinařských směrů v devadesátkách. Degustaci jsem si zpestřil novým CD Tady néni nic Folklórního studia Buchlovice, kde zpívá.

RR Mařatice 2020 pozdní sběr, zbytkový cukr *, Alois Zatloukal
RR Mařatice 2020 pozdní sběr, zbytkový cukr **, Alois Zatloukal

Klasická bordeauxská lahev a ručně psaná etiketa. Ve skutečnosti ryzlinky ještě nejsou nalahvované. Vinař mě chtěl obdarovat vínem jiného, nejmenovaného vinaře, ale s tím jsem ho poslal do háje a řekl si o vzorky jeho nehotových vín. Ve skleničce (skleničkách) je světle žlutá citronová barva s drobným perlením na stěnách. Předpokládám, že toho má větší demižón, že víno je prakticky bez přístupu vzduchu a drobné bublinky jsou rozpuštěný kysličník uhličitý vzniklý při kvašení. První ryzlink má jemnou, málo výraznou vůni lípy a citrusů, druhý je ve vůni o chlup plnější, ale stále v kategorii „nízká intenzita.“ První je v chuti skoro suchý (s malým zbytkovým cukrem), do zralých citrusů a bílých broskví, málo až středně intenzivní, ale s pěknou čistotou. Kamenitý závěr jde až doslana. Soukromě bych čekal víc kyseliny, ale čistota to vynahrazuje, pěkně se pije. Malolaktická fermentace zřejmě proběhla už ve vinici, bylo příliš dobré počasí. Druhý ryzlink má podobně měkký nástup chuti se slabší kyselinou, plnější tělo, které působí jako „víc ovoce,“ citrusy, zralé jablko a žluté ovoce. Podle vinařova komentáře jde o jiný sběr hroznů a jiné kvašení, ale čistota jako hlavní nositel kvality je zase přítomná.

Nějaký zásadní závěr dnes neudělám. Bodovat podle zásady „čím víc intenzity, tím víc bodů,“ vyhrál by sladší ryzlink. Soukromě si myslím, že na pití je vhodnější a zábavnější první, sušší ryzlink, ale baví mě oba.