Všichni tady znáte ten pocit, když vytáhnete z chladničky deset let starou lahev, vezmete si čistou košili a pozvete kamaráda nebo dva, naleštíte sklenice. Potom lahev otevřete, nalijete do skleničky a ochutnáte. A je to zklamání. A je jedno, jestli je to korková vada, nebo je víno zoxidované, nebo třeba prošlo změnami teplot a je utahané a bez chuti, bez očekávaných typických projevů regionu a vinaře. Ještě víc než peníze je to zmařená citová investice. Existuje i opačný případ, kdy otvíráte lahev bez velkých očekávání a ona překvapí. Teď vynechám případy typu velké očekávání = velké zklamání a malé očekávání = příjemné překvapení. Mám na mysli ten vzácný případ, kdy jste před deseti lety koupili pěkné víno a spíš ho zapomněli ve sklepě. A za deset let zjistíte, že to bylo velké víno. Nebudeme si to kazit poznámkama, že takovou lahev po deseti letech obvykle míváme jen jednu, žejo… tak včera jsem ji otevřel. Malý pozůstatek pátých Skleničkovských bedýnek z roku 2012. 

Zlatavá žlutá s teplým (červeným) odstínem, podle kořeněné vůně se to zdá být jasná rulanda šedá, ale aromatika je hodně výrazná, medová a pampelišková, a v těch dávných slepých bedýnkách byla i jedna aromatická odrůda. V chuti se to zpočátku obrací do Tramínu / Pálavy, s pěknou kyselinou a vyšším cukrem. Žluté ovoce, sušené bylinky a vůbec dobře sladěný herbální projev. Krásně naleželé a přitom díky kyselině i svěží, s hezkým nahořklým tónem jako u pampeliškového medu, s dávno ohazenou botrytidou, lehké, chuťově pestré a jaksi moravsky domácí. Hned po otevření bych se nechal zviklat, ale jakmile se víno trochu nadýchne vzduchu, je to ve vůni a po chvíli i v chuti jasná rulanda šedá. (Když dojde na slepou degustaci a hádám podle vzhledu a vůně jednu odrůdu, nikdy se nesmím nechat zviklat a změnit názor. Několikrát jsem to udělal a vždycky to byla chyba!)

Ročník samozřejmě vůbec netipuju, ale starý blog napoví: Rulandské šedé 2007 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. Tak především smekám pomyslný klobouk, třináctiletý šeďák z Moravy je ve skvělé formě. Jasně, už tam není tolik ovoce a převládají herbální tóny, ale projev je bezvadně čistý a odrůdový. Samozřejmě jsem byl v duchu připravený to vzdát a víno vylít s omluvou, že poloviční lahev (0,375 litru) deset let nepřežila. Přežila ve skvělé formě, úplně jsem se dojal.

Víno jsem měl na začátku roku 2012 ve slepých bedýnkách, proto je bez etikety a proto jsem si taky zpočátku nebyl jistý odrůdou. Rád bych teď napsal, jak jsem víno geniálně vybral a že kdo si kupuje Skleničkovy bedýnky, jako by si kupoval ve Sportce tikety, co furt vyhrávají. Teď právě by se taková reklama hodila… ale po dvou skleničkách sladkou šedou od Tichého odkládám do chladničky a otvírám Berthenetovo Montagny Vieilles Vignes 2014. Jestli to bude některá z mnoha vadných možností, určitě o tom zítra nebudu nic psát.

Připomínám aktuální nabídku Skleničkových bedýnek č.90, burgundské Chardonnay z Montagny. Podrobnosti jsou tady, přihláška je tady.