Dnes to bude jen několik zpráv z webu, které mě zaujaly. Snažím se dotáhnout nákup Burgund od Berthenetů a jde to pomalu. Na dotaz jsem napsal, co si myslím o předchozím ročníku 2018 a nečekaně došlo i na rady, která vína mám koupit z 2018 a která z 2019. Nakonec bude proti původní nabídce pár změn, ale tentokrát to nebude proto, že by vinařství napsalo „posíláme co je na skladě a nazdar,“ ale po výměně názorů a na doporučení. Obvykle musím s přípravou bedýnek sledovat počasí po cestě, teď se k tomu přidaly spekulace, že Francie i Německo vyhlásí lockdown. Rád bych měl vína doma co nejdříve, vydržte!  

Něco pro skeptiky a škodolibé: když restaurace zamění dvě objednávky, Mouton Rothschild 1989 (2000 USD) a Pinot Noir (18 USD), bude vás asi zajímat, jestli záměnu poznal ten, kdo objednal Mouton… celý příběh je tady. Velké plus: alespoň podle článku se k tomu restaurace postavila velmi profesionálně.

Co bude v lockdawnu nejhorší? Jako loajální občan iniciativně dodržuju zákaz vycházení už asi měsíc, takže vidím úskalí příštích několika měsíců. Zvýšenou konzumaci alkoholu neberu jako úskalí, je to prostě přirozený následek nouzového stavu. Pokud jde o víno, mám zásobu do listopadu 2021. Největší problém budou sociální kontakty. Nejenže vypít lahev vína je zábavnější ve dvou nebo ve čtyřech a setkání s druhým člověkem se stalo mimořádně vzácnou záležitostí, ale i frekvence telefonátů poklesla na minimum. Kdybych zrušil mobilní tarif, vpodstatě by se nic nestalo. (Na horním videu úvodní árie z Verdiho Traviaty, Pozvedněte sklenky.)

Můj život se stěhuje do virtuálního světa e-mailů, Facebooku a internetu, stávám se webovým duchem. Sice je to svým způsobem odhmotnění, ale ne zduchovnění. Moje existence je přízemní, nemám obavy ze zduchovnění, ale ze zblbnutí.

Najdete mě v Nortosce Spoletino. Nedávno jsem na Facebooku sdílel článek o malé umbrijské vesnici. Nortosce leží jen kousek od toskánského Montepulciana a umbrijského Orvieta. Celý rok jsem si maloval, že zajedu do Tenuty di Gracciano a předám diplom BEST WINERY soutěže Prague Wine Trophy Juliovi Straccia. Samozřejmě to nevyšlo a v září jsem diplom pečlivě zabalil a poslal poštou. S články jako výše zmíněný o Nortosce potom podléhám sebelítosti a melancholii, jako lék používám umbrijská a toskánská vína. (Na horní fotce Andrey Miglioriniho je ale krajina u San Gimignana.)

Nejhorší havárie bývají webové zprávy o italských „domech za jedno EURO.“ Jeden z nejhorších byl na Novinkách.cz tento týden, Santo Stefano di Sessanio nabízí příspěvek 8000 EURO novým obyvatelům z Evropy :-) Výhodou je, že věkové podmínky renty mě rovnou vyřazují, největší zrada leží v zeměpise. Santo Stefano je v Abruzzu, na kraji pohoří Gran Sasso, a poblíž leží Castel del Monte. Ten Castel del Monte, kam se odchází schovat a posléze nalézt George Clooney ve filmu Američan. Pro mě hrály záběry krajiny ve filmu významnější roli, než Clooney, doporučuju. Z letního dovozu mám ve sklepě ještě několik krabic abruzského Pecorina a Montepulciana, a myslím, že tuhle zimu Američana skouknu ještě několikrát.

Lockdownovou chandru teď rozháním abruzským Trebbianem od Barone Cornacchia, domácím chlebem s olivami a čerstvými rajčaty. Bída je, že Trebbiano i ostatní základky baronů Cornacchia potřebují společnost. Nejen sýr, chleba a rajčata, ale společnost lidí. Mám o tom představu, že to jsou vína dělaná pro zemědělské dělníky na poli, jednodušší, spíš hrubá a jednostrunná, ale svým způsobem dokonalá s místními potravinami.

Casanova 2019 Trebbiano d Abruzzo Superiore DOC, Barone Cornacchia
12,5% alkoholu, ve skleničce středně plná zlatavě žlutá barva, zářivá a čirá. Na nose jednoduché, zralé žluté ovoce, zralé citrusy, lehce herbální, ale zralé jako horské seno v srpnu. V chuti dobrá kyselina a strohý projev s výraznou mineralitou (a slabým ovocem), sevřený, ale díky kyselině výrazný. Není to vino k meditaci, chybí mu ušlechtilost, ale má dost energie i čistoty. Selské víno a jiný svět než moje oblíbené Toskánsko. Chtěl jsem napsat, že mě Abruzzo stále víc láká, ale zapracoval autokorektor: ve skutečnosti bych rád jel kamkoliv, i do Caorle nebo Brixenu.