Asi teď bude na blogu víc Beaujolais z Château de Durette. V sobotu jsem si zalajdal a otevřel Berthenetovy Perrieres 2019, ale první dojmy z fialkových Beaujolais jsou dobré. V bedýnkách je jedenáct různých vín a Marc Theissen mi navíc přibalil krabici vzorků vín, která jsem ještě neměl. Jsem trochu nespokojený s novými etiketami, ale první čtyři vína mi připomněla první degustaci s Markem Theissenem a nejdůležitější dojem: ovocný projev a čistota vín. Tehdy jsem hned tipoval, že v Durette kvasí odstopkované hrozny a pan Theissen to potvrdil (poměr odstopkovaných a neodstopkovaných kolísá, ale převažují odstopkované).

Poznáte to podle obsahu taninů: všechna vína kvasí a a vyzrávají v betonových tancích, jediným zdrojem taninů jsou slupky a třapiny. Taniny dodají vínu strukturu, bez nich nemůžete pomýšlet na delší archivaci (to je případ většiny vín z aktuální božoléské bedýnky), ale taky vás nutí odkládat konzumaci na pozdější dobu, někdy velmi neurčitou pozdější dobu. Technicky jde o dvě operace, odstopkovat / neodstopkovat hrozny před kvašením a macerovat slupky / vylisovat a nemacerovat slupky. Ze slupek se do vína kromě taninů dostane spousta dalších látek, například kořenitý závěr chuti. Jemná pepřová tečka se většinou pokládá za vítaný příznak ušlechtilosti, ale čeho je moc… doporučuju nedělat z toho záležitost principu. Paradoxně bývám svědkem toho, že se milovníkům oranžových vín líbí červená založená na kratičké maceraci a jemném projevu.

Côte de Brouilly „Les Fournelles“ 2020, Château de Durette
Régnié „Les Bruyères“ 2018, Château de Durette

Zaprvé, ta fialová barva Beaujolais mě baví. Hodně ulpívá na skleničce a připomíná mi jednu degustaci o desáté v Morgonu. V chladném únorovém ránu a ostrém nízkém slunci byla fialová barva (a fialková vůně) zvlášť nápadná. Mladé Fournelles jsou temnější, Bruyères světlejší a příjemnější. Fournelles mají na nose cassis, švestky, fialky a čený pepř, první dojem byl kompotový lák. Bruyères jsou krásně ovocné, do zralých až přezrálých švestek, kůže a pěkné harmonie. V chuti je to pokračování vůně, Fournelles působí jako švestkový lák s dobrou kyselinou a svěžm projevem, Bruyères jsou komplikovanější, harmoničtější, ale bez mladické svěžesti Fournelles. Víc se v nich prosazuje koření. Fournelles v současné podobě jsou až příliš jednoduché a nabízejí příliš málo, (za mě) potřebují nejmíň šest měsíců měsíců čekat. Régnié je už blízko ideální formy. Půl roku odkladu mu neublíží, ale dá se pít hned.