Nebo taky Riesling, Verdejo, Frankovka a Vermentino. Prchavé vzpomínky na několik vín. Oko spočine na noblesní etiketě a prázdná lahev zapadne do popelnice podobně, jako meteor přeletí nad obzorem a zmizí ve vzdáleném, neviditelném a studeném koutě vesmíru. Radost nebo smutek, spokojenost nebo zklamání jsou už jen interpretace jeho dráhy nad naším obzorem :-) ale za obzorem už se blíží další komety.

Singerriedel Riesling Smaragd 2016, Weingut Rixinger
Dnes začnu skoro naslepo. Lahev je dárek, který byl ve sklepě několik týdnů, během kterých proběhly francké, španělské a toskánské bedýnky, takže jsem úplně zapomněl všechny okolnosti včetně dárce. Podle etikety je to ryzlink z Wachau, dál etiketa prozrazuje, že sklizeň proběhla ručně 9. listopadu 2016 a víno má 13% alkoholu.

Ve skleničce nápadně plná žlutá barva s teplým červeným odstínem, nic, co byste čekali od mladého ryzlinku. Drobné perlení na stěnách sklenky. Ve vůni hodně herbální do spadaného listí, nazrálé, s přezrálou citrusovou vůní a přezrálými blumami. V chuti drobná perlička na jazyku, hodně čistý přehledný projev s tenčím tělem a příjemnou pevnou kyselinou. Pěkný ovocný projev s hodně zralými až přezrálými citrusy, lehce navinulý závěr a stopy oxidace, které mě dost matou. Na jedné straně výrazná barva a oxidativní náznaky v chuti, ale přitom hodně reduktivní nástup chuti s dobrým ovocným projevem. Popravdě to není jen ovocný, ale hodně široký, komplexní projev včetně minerality perfektního vyvážení zbytkového cukru a kyseliny (podle přezrálého projevu tipuju, že nijak vysoké). 16 EUR ze sklepa. Zpočátku jsem byl skeptický kvůli nezvyklým přezrálým tónům, ale vlastně se mi to hodně líbí díky perfektní čistotě.

2014 Cantayano, Isaac Cantalapietra
Castilla y León, Španělsko. Bílé víno, 14% alkoholu, bio certifikát, ale odrůdu vůbec nevím. Ze zadní etikety jsem s lupou vyluštil (bez záruky) třicetileté vinice v nadmořské výšce 720 metrů. 5,85 hektaru a 19 450 lahví. Šest měsíců na kvasničních kalech a (konečně!) odrůda Verdejo. Dar od kamaráda, který často jezdí do Španělska.

Burgundská lahev a burgundsky stylizovaná etiketa. Zlatožlutá, skoro zlatá barva ve skleničce. Na nose oxidace, kůže, stará kůlna. Přezrálé a už skoro kvasící ovoce. Ehm, velmi slibné, aspoň pro jistou cílovou skupinu (ale já k ní nepatřím). V chuti středně plné, s dobrou kyselinou, přezrálým ovocem a podzimním listím, hned od počátku s pepřovou kořenitostí. Působí naoxidovaně, už od plné zlatožluté barvy. Ve vůni a v chuti nenacházím po sudu ani stopy, takže tipuju, že za zlatou barvu může delší macerace bobulí před kvašením a že oxidativní projev je spíš následek delšího ležení na kvasnicích (v nerezovém tanku). Surovina je hodně výrazná, projev čistý, ale pro mě krajně nezvyklý. Druhý den je víno ještě méně přístupné díky výraznému kořenitému závěru. Díky čistotě, preciznosti a plnosti se dá snadno obdivovat, ale pije se (mi) špatně.

Frankovka 2015 VOC Modré hory, Vinařství Halm
Několik premiér najednou, velkopavlovické Vinařství Halm ani VOC Modré hory jsem ještě (asi) nikdy neměl. Sympatických 12% alkoholu a podle průvodního slova dárce je víno lahvované zcela bez síření bez filtrace. Na etiketě nechybí údaj „Obsahuje oxid siřičitý,“ ale podle ústní informace je zcela bez přidané síry.

Ve skleničce víno vypadá neprůhledně, temně rudá barva s nahnědlým tónem kávových zrnek. Vůně je svěže ovocná, ostrá, evokuje kyselinu a červené peckovité ovoce, stopově těkavky. V chuti poměrně plné, suché s ovocnou kyselinou, koncentrované, v ovoci hodně do zralých třešní a višní. Hrubý závěr s taniny, zemitými tóny a chemickým tónem připomínající staré pražce prosáklé olejem. Popravdě by ten závěr chuti mohl naslepo vést k záměně s piemontskou odrůdou Freisa, proslulou podobnými aromaty. První dojem je v chuti hodně robustní, ale ještě ne zcela srovnaný a harmonický, tak víno brzy odpoledne odkládám na později.

Vermentino Bolgheri 2016, Tenuta Guado Al Tasso
Antinoriho Vermentino je víno, který by vydalo na samostatný článek (a že jsem jich o něm už několik napsal!) Dokonce i o tomto ročníku tady, obecně je to pro mě symbol mých toskánských dovolených. Když to jde, kupuju si ho, abych se ujistil, že důležité věci (symboly) jsou na svých místech. Jako minulý týden s COOPu v San Gimignanu, stálo baťovských 13 EUR. Vytáhl jsem ho k domácí premiéře italských oušek čili Orecchiette, protože po letech praxe vím, že k italskému jídlu prostě musíte dát italské víno.

Ve skleničce světlá citronová barva, na nose svěží citrusová vůně s travnatým základem a šardonkovitým až přezrálým tónem. V chuti lehké, citronově svěží, málo tělnaté, s výraznou mineralitou a směsí nevyzrálých a nazrálých tónů. Výrazná kyselina a nezralé meruňky. Víno zřejmě vyrobené v nerezových tancích. Luxusně dlouhé. Jsem rád za 12,5% alkoholu, to je sympaticky málo na rozpálenou toskánskou rovinu u moře. Poznámky mi trochu ztěžuje předchozí zkušenost. Vím, že ve víně je malý (15%) podíl Sauvignonu, a podvědomě se snažím přidělit vyzrálá a nevyzrálá aromata mezi obě odrůdy. Každopádně je ve víně vliv Sauvignonu trochu poznat, i když se ve vůni prosazuje střídmě. Asi by bylo zajímavé sledovat vývoj vína v čase, ale já jsem ho vždycky vypil mladé. S nadšením, spokojený, bez pochybností. Jako každý rok.

Připomínám nové vánočně-toskánské bedýnky. Vermentino v nich nenajdete, ale Vernacciu a Sangiovese ano. Podrobnosti jsou tady a přihlásit se můžete tady.