Pekelná Valtellina neboli Nebbiolo z vinice Inferno. Aniž bych o tom něco věděl, tipuju, že název odkazuje na heroické polohy vinic ve velkých nadmořských výškách a pekelných sklonech svahů. Po základním nerezovém Nebbiolu od Rainoldiho jsem byl naladěný na něco velkého, ale zároveň s obavou, jestli klasická Valtellina dokáže překonat překvapení z vynikajícího základního vína.

Vinařství bylo založeno roku 1925 a má dnes 11,5 hektaru (za posledních několik let přidalo dva hektary). Legendy o benediktýnech, kteří stáli u počátků vinhradnictví v regionu, i o heroických vinicích jsou asi obecně známé, takže pojďme na degustaci.

Inferno 2019 Valtellina Superiore DOCG, Aldo Rainoldi
Výborná ambaláž s panáčkem. Ve skleničce světlá rubínovka, ještě světlejší než u nerezového Nebbiola. Komplexní vůně s hutnějším projevem, višńovo-švestková, sušené bylinky a jasný vliv sudu. V závěru lehce zemité tóny. V chuti zajímavý a výrazný projev kyseliny spolu s taniny a sudovou mikrooxidací, zralé švestky až do povidel, komplexní chuť se zemitými tóny, oříšky i kabernetově paprikovými a černorybízovými tóny. Krásně strukturované, výrazné, přitom sladěné a v žádném směru nepřehnané, včetně 13,5% alkoholu.

Podle technického listu dvacet měsíců ve velkých sudech (25 a 56 hl), potom dva měsíce scelování v nerezovém tanku a šest měsíců v lahvi před prodejem. 616 Kč v La Fattoria. Žádnému Barolu ani Barbarescu jsem nikdy takhle nepropadl, ale dvě Rainoldiho Nebbiola (nebo Mazzoniho Ghemme a Franchinovu Gattinaru) bych si klidně s sebou vzal na pustý ostrov. Asi na tom Nebbiolu něco bude!