V květnu mi to nevyšlo, ale napodruhé jsem využil příležitosti a odjel na dovolenou. Chtěl jsem si postěžovat, že to je otrava, protože se stále musím rozhodovat: doprava do Vinci nebo doleva do Carmignana? ale to by mi asi nikdo nevěřil :-)  

Hlavní důvod cesty byly následky Covidu, potíže s dýcháním. Už cestou jsem si uvědomil, že Toskánsko má léčivé účinky: domácí cesty v autě s klimatizací od 200 kilometrů výš mi nastartují spoustu alergických projevů, ale dnes jsem odřídil 1100 kilometrů bez alergií. Carmignano je pár kilometrů na západ od Florencie, kopcovitá krajina je krásná až skoro kýčovitě. Do toho ještě kvetoucí Toskánsko urputně voní. Odpoledne jsem si uvědomil, že pokud jde o čich, loňský Covid na mě nezanechal trvalé následky.

Cestou jsem párkrát zastavil a vyfotil některé výrazné botanické exponáty. Chtěl jsem z toho sestavit kvíz, ale kaktus na fotce pozná každý (i když bůhví, botanické zatřídění může být všelijaké). Je to větší než já.

Tohle křovisko je ještě mladé a zelené, ale taky je větší než já. Bambus.

Tady něco kvete nebo právě odkvetlo. Kdo nepoznal, má velký minusový bod :-)

Tahle kytka má divokou a intenzivní vůni, ve které se míchají aromata nejlepších Chianti. Keře běžné dorůstaví výšky 2,5 až 3 metrů. Dlouho mě dlouho bavila, ale až v roce 2016 mi její název prozradil Giovanni Dubini. Ginestra.

To je prozatím všechno, přidám jen fotku na viničky na kraji Carmignana.