Už se to blíží! Stromeček mi stojí u stolu a večer si k vínu zapaluju svíčky, kvůli té vůni Vánoc. Dělám si bene a otvírám lahve, které bych v běžném provozu neotevřel. Těším se na léto a na slunce. Vymejšlím, co bych chtěl dělat v novém roce. K tomu jedno video…

Sestříhal jsem několik záběrů krajiny ze svého oblíbeného filmu. Poznáte, kde se to točilo? Země je samozřejmě Itálie, film nic moc, ale krajina tam hraje hlavní roli! Nebo aspoň jednu z hlavních, že jo. Ještě nikdy jsem v tom regionu nebyl, ale už kvůli filmu bych tam chtěl jet. Po sezóně, podobně jako byly natočený tyhle záběry. Místo toho jsem si v listopadu přivezl asi čtyři kila pasty z COOPu. Myslel jsem, že to budu muset v lednu vyhodit, ale nějakým zázrakem mi zbývá už jen půl kila. To už dám :-)

Vino Nobile di Montepulciano 2009 DOCG, Tenuta di Gracciano della Seta
Nevzpomínám si, že bych někdy měl srovnatelně staré Sangiovese. Jednak mám rád vína mladá, dokud mají sílu a svěžest. A za druhé, k tomu srovnatelně staré taky patří kategorie samotného vína. Podobně staré Sangiovese jsem už měl, ale většinou to byly mladé výsadby. Jakmile se pustíte do degustace deset, dvacet a více let starých vín, měli byste o nich vědět pár věcí. Kdo a jak je vyrobil? Kdo a jak vypěstoval hrozny? Měla vinice v roce sklizně pět let nebo padesát? Pravidelní čtenáři Skleničkova blogu už asi tuší, co chci říct: vína z mladých vinic nemá cenu archivovat. Vína, o kterých nevíte, kdo a jak vypěstoval hrozny, taky ne… nejhorší je, když vás návštěvníci komerčních degustací starých vín na Facebooku přesvědčují, že otvírat velká vína dřív než za patnáct let je blbost. OMG, to jsem ale trochu odbočil od tématu Vánoc a lásky k bližnímu :-)

Nobile z Gracciana jsem si přivezl jako dárek z listopadové návštěvy. Vozím odtud víno už několik let s možností vyptat se na podrobnosti. Osm let staré Nobile je pro mě vzácnost, k delší archivaci bych spíš doporučil Riservu. Tím větší byla zvědavost. Ambaláž je klasická, současná. Celokorek bez známek poškození. Ve velké skleničce klasická odrůdová temně rudá barva s výrazným hnědým odstínem, na okraji až do cihlově červené. Ve vůni jemné, tlumené, nazrálé v ovoci. Typické lesní plody, jehličí, dokonce hořčice, ale všechno s hodně plným a zralým projevem, přeměněné. Zemitost, ale naštěstí rozstřelená parfémovým tónem vyššího alkoholu (14%). Snažím se víno držet na nižší teplotě, i ve vůni je zajímavě proměnlivé.

V chuti středně plné, s dobrou kyselinou a ovocným projevem (lesní plody), ale už bez mladické svěžesti. Vynahrazuje to plností, zralostí ovocného projevu, jemností taninů. Slušně komplexní projev, dobrá délka a v závěru krásně minerální projev. V těle hodně zralé až do karamelových a kávových tónů, i bez zbytkového cukru působí nasládle. Když jsem víno zpočátku nechal ohřát, svěžest se vytratila bez náhrady, ale mírně ochlazené je výborné. Schová se vyšší alkohol, vrátí se svěžest a vystoupí minerální závěr.

Bodovat dnes nebudu. Při hodnocení stobodovkou v podstatě známkujete jeden (malý) vzorek vína. Pít stará vína po půldeci je pitomost. Jedna lahev (0,75 litru) je optimální velikost a nejzajímavější jsou právě proměny vína v čase, který si na lahev uděláte. Tak bych se od úvodních 84 bodů hned po otevření dostal až na 94 bodů v polovině lahve. Celý zážitek, neobratně popsaný výše, je k nezaplacení, stobodový.

A kdybych v následujících dnech do Vánoc nenašel dost vůle k ťukání do klávesnice, tak s předstihem děkuju všem čtenářům za jejich komentáře, všem bedýnkářům za důležitou podporu blogu, sdílení a soukromé vzkazy, všem přátelům a kamarádům za virtuální i skutečná setkání v roce 2017. Těším se na vás i v roce 2018. Pojďme si ho udělat ještě lepší, než byl ten předchozí!