V listopadu 2017 jsem se ptal vinaře Stefana Grandiho, jestli v San Gimignanu v zimě taky sněží. „My známe sníh,“ zamyslel se, „ale nesněží tady každý rok.“ Tak letos si sněhu v Toskánsku užijí, facebookové skupiny jsou plné fotek v neznámých barvách. Úvodní fotka je od Davida Pistolesiho.  

Massa Marittima. Můj táta byl v prosince 1968 v Itálii. Rád vyprávěl o tom, jak přes noc napadl sníh. Do devíti ráno všechen roztál, ale Italové týden nosili kožichy, Italky navíc kozačky a všichni se přehnaně klepali zimou. Letos si toho užijí doopravdy.

Volterra v sobotu. 11 pod nulou, ale modrá obloha jako vždycky!

Tohle už není Toskánsko, ale Burgundsko. Zasněžená vinice Les Croux pod Roche Vergisson, Pouilly-Fuissé. Večery trávím s automapou Itálie na italských realitních serverech. Pro školní děti musí být roční lockdown mučení a odpovídajícím trestem pro odpovědné vládní funkcionáře by mohlo být doživotní vězení. Abych si zachoval duševní zdraví, nesleduju proslule dementní vládní tiskovky, a je mi jasné, že do ciziny se příštích několik měsíců nepodívám. Všechny po večerech nalezené toskánské pronájmy za 150 až 250 EURO měsíčně zůstanou nevyužité. Rozhodování o dovozu nových vín bez možnosti vyjet za hranice je těžké, ale dnes by mi měla přijet první krabice vzorků z Francie.

Už je to tady! Vzorky z Domaine de Villargeau, čerstvě nalahvované Sauvignony z Loiry z ročníku 2019 (ano, Marc Thibault právě teď nalahvoval první vína 2019, nikoli 2020). Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale 21. březen se blíží… dilema otevřít víno hned po příjezdu nebo nechat odpočívat vyřeším s typickou skleničkovskou zdrženlivostí a trpělivostí. Degustační poznámky hned v příštím blogu!