Letošní hlavní svátek, osmé výročí Skleničkova blogu, připadá na tuto sobotu. Bylo by stylové vás všechny pozvat a oslavit to společně, ale místo toho pojedu slavit do světa. Sláva Skleničkova blogu přesáhla hranice (aspoň některé :o) a tak když (po roce) přišlo znova pozvání k degustacím na Sicílii, neodolal jsem.  

Nejenže jsem neodolal: napsal jsem odpověď tak rychle, že kdyby tam stálo, že berou jen toho, kdo odpoví první, nemohlo to být rychlejší! Masochisticky jsem si představoval degustací s třiceti vinaři ve dvou dnech, ale když dnes přišel program, vypadá to spíš na incentivní kongresovou turistiku. Nejdůležitější vybavení na cestu zřejmě nebude tlustej blok na degustační poznámky, ale plavky a opalovací krém :-) Kdo platí, ten poroučí, jen kdybych to věděl dříve, mohl jsem s sebou pozvat nějakou sekretářku nebo tajemnici, která ocení čtyřhvězdičkový hotel s vlastním bazénem na střeše víc než pan Sklenička. Ten je z cest do Francie s Komunitními bedýnkami zvyklý na mnohem horší špeluňky.

Rozhodl jsem se trochu potrénovat italštinu, ale sicilská vína doma nemám. Žádná. Ostatně i to byl důvod, proč jsem se na výlet tolik těšil. Přesto ve mně už dlouho zraje rozhodnutí zatočit s víny, která (možná až příliš) dlouho archivuju. Vhodné příležitosti pro otevření těch velkých vín jsou velké téma, kterému stále stereotypně čelím odkládáním. (Každý druhý český manažer vám potvrdí, že odklad řešení je nejlepší ze všech řešení.) S rostoucím věkem mi přibývá významných a dlouho archivovaných lahví, ale ubývá příležitostí k jejich vypití :-) takže zvolna dospívám k závěru, že vhodná příležitost je právě TEĎ, jaksi šmahem pro všechny. Jako první tuhle změnu pravidel vyzkouším na toskánské Caiarosse 2007.

Teoreticky je nejvyšší čas ji vyzkoušet: pochází z mladičkých vinic, vysazených v letech 1999 a 2000, a první ročník spatřil světlo až v roce 2004. O vinařství jsem tady psal už mnohokrát, například tady. Už v dobách, kdy jsem nic nevěděl o vodním stresu, jsem si všímal, že nejlepší vína pocházejí z kamenitých vinic s červenou barvou půdy (ta bývá způsobená vyšším obsahem kysličníků kovu). Takové vinice najdete v Burgundsku na Cortonu nebo Montrachetu (taky v Montagny), v Toskánsku se podle toho některé rovnou jmenují: TerraRossa napůl cesty mezi Montepulcianem a Cortonou nebo právě CaiaRossa u Riparbelly. Od samého počátku je Caiarossa pokus o víno, které bude hrát evropskou první ligu, ale může se to tak rychle podařit?

Velké víno se pozná především podle toho, jak se vypořádá s časem. Nestačí, aby ho přežilo, mělo by se v čase ještě zlepšovat. Narozdíl od (v Praze) zažité srandovní představy, že každému druhému vínu pomůže pár let ve sklepě si myslím, že takových vín je málo, procento nebo ještě spíš promile. Nechci brát malým dětem hračky ani vysvětlovat začínajícím milovníkům vína, že usilovnou archivací se nepodílí na kvalitě vína v lahvi, ale nabídnu jeden kontroverzně formulovaný názor: když vinař víno prodává, mělo by být hotové a konzumovatelné. Koupili byste si košili nebo boty s tím, že je napřed musíte pět roků archivovat? A nepište mi do komentářů nic o svébytné kultuře vína, cožpak móda a oblékání není součástí naší kultury? Pro většinu populace víc než literatura nebo výtvarné umění, s kterým ostatně móda souvisí. Kdepak, většina vín je určená k rychlému vypití, a to promile z celkové produkce, určené k archivaci, by potřebovalo boháče z žebříčku Forbesu se vzděláním docenta. Jestli jste to vy, tak vesele čtěte dál a napište mi, doporučím vám pár slušných vín :-) Omlouvám se za prudkou projekci vlastních názorů, to jen koukám, jak rychle plují oblaka, jak mi rostou smrky na zahradě, a že stále ještě není 30 stupňů, jako bude v pondělí v Palermu…

Velká Caiarossa je směs sedmi odrůd, až se to stydím vyjmenovávat: Cabernet Franc, Merlot, Sangiovese, Cabernet Sauvignon, Petit Verdot, Syrah a Alicante. Podstatné na tom jsou poměrně strmé svahy u Riparbelly, nedaleko ligurského pobřeží, a husté výsadby vinic, přes 9.000 keřů na hektar. Peníze holandského majitele vinařství a rozvaha mladého francouzského vinaře, který vystudoval enologii v Beaune a agronomii v Bordeaux. Díky majiteli, který zároveň vlastní dvě klasifikovaná chateaux v Bordeaux, má Caiarossa od začátku jasně nastavené prodejní cesty. Tak jaká je? Dostane se do evropské první ligy?

Napřed odpověď na poslední otázku: počáteční parametry má nastavené správně, ale k úspěchu je potřeba i hodně štěstí. Je to běh na dlouhou trať a rozhodnutí ještě nepadlo. Jediné mě může těšit, že až se budou v Caiarosse sestavovat alokační seznamy, budou tam mít záznamy o mých nákupech už od roku 2011 :-)

Caiarossa 2007 IGT Toscana

Robustní ramenatá lahev, samozřejmě celokorek a decentní designová etiketa. Však jsem napsal, že to mají na vinici i ve sklepě nastavené na první ligu, tak samozřejmě i v ambaláži. Ve skleničce červenočerná barva, hustá, velmi uspokojující… na nose jemné, chlupaté lesní vůně a la Sangiovese (přece jen je to Toskánsko) a Cabernet, navíc karamelové tóny a dobře si vzpomínám na úvodní aromata bakelitu a koňské stáje, které nejvíc připomínaly Syrah. Kokos a další bariková aromata jako bonus. Ještě příliš mohutné, já to mám radši subtilnější a měkčí. V chuti koncentrované, s pěknou a stále ještě ostrou kyselinou, karamelo-čokoládové, v ovoci do lesních plodů a třešní, sametově hladké, se zemitým až kořeněným tělem, no prostě trochu rozporné víno. 14,5 % alkoholu, pro mě hodně důrazné v alkoholu i v těle. Sedm let by pro víno z mladých výsadeb mělo být už dost na to, aby se vyhladilo k jemnosti, ale Caiarossa zůstává stále robustní a při vší rafinovanosti hrubá. Buď potřebuje dalších sedm let, nebo to nedokáže nikdy :o) Ale svěžest jí nechybí a její mladší sestra Pergolaia to zvládla. Při bodování podle OIV-stobodovky by určitě dostala Caiarossa 2007 víc než Pergolaia 2009 nebo 2010 ze stejného vinařství, ale většinu večerů bych dal přednost Pergolaii. Ovšem s tlustým biftekem z grilu… by mohutnost Caiarossy vyhrála.