2023 Ürziger Würzgarten Spätlese, Karl Erbes
Je to přesně napůl cesty mezi dvěma včera popisovanými ryzlinky, kabinetem z Würzgarten a pozdním sběrem z Kranklei. Weingut Karl Erbes má vína precizně diferencovaná. Dodnes si pamatuju na nejsilnější dojem z první degustace se Stefanem Erbesem na konci října 2012: ochutnal jsem dvacet ryzlinků vesměs aktuálního ročníku 2011 a byly mezi nimi přesně definované rozdíly. Měl jsem tehdy problém se zorientovat v označení (kabinety, Spätlese, Auslese, trocken, feinherb atd.), ale udělat v jednom ročníku dvacet vín z jedné odrůdy dávalo smysl.
Ve skleničce je klasická čirá SCŽB (světlá citronově žlutá barva), na nose středně intenzivní vůně zralých citrusů a květin. V chuti lehké, s pěknou kyselinou (v ročníku 2023 nijak přehnanou) a vyšším zbytkovým cukrem. Zralé citrusy od citronů po pomeranče, ananas a physalis. 9% alkoholu, ale díky vyššímu cukru působí koncentrovaně, důrazně. Bezvadně harmonické, celkové ladění kyseliny, cukru a ovoce má svěžest a čistotu. Po předchozí degustaci jsem se na to těšil, ve srovnání s extrémně plným Kranklei Spätlese je to lehké pití, ale přesto důraznější než kabinet z Würzgarten. Přesto 92 bodů / 100, stále bych dal přednost levnějšímu kabinetu.
Vernaccia di San Gimignano 2023, Panizzi
Úvodem o myšlence „Víno dělá příležitost,“ kterou jsem dlouho odmítal, ale… Vernaccii od Panizzi jsem dovezl na začátku března a vypil jsem ji už spousty. Pár lahví už v zimě v Itálii, teď v květnu v Čechách jsem si Vernaccií vynahrazoval zimu a špatné počasí, přivolával vzpomínky na Toskánsko, a občas jsem ji při slunečném počasí vytáhl na zahradu a potom nadával, že teplý květen v Čechách je studenější než únor v Toskánsku. Vernaccia to prosvětlovala nadějí, že bude líp. Když mám otevřenou Vernaccii, je San Gimignano blízko!
V březnu mi trochu vadila vyšší koncentrace, krémovitost, silná kyselina a projevy delšího ležení na kvasnicích, vínu chyběla lehkost a jiskra, ale po třech měsících se teď v červnu Vernaccia překlopila do ovocného projevu, který mám rád. Stále má bledě žlutou barvu, na nose rozkvetlou louku a trochu (čím dál víc!) citrusy, kvasnicové tóny se pomalu vytrácejí. V chuti úplně suché, začíná nástupem stále ostřejší kyseliny a pokračuje lehkým tělem a minerálním projevem s lehce travnatým závěrem. Už to není tak utahané jako v březnu, ale rozvíjí se to do lehkého letního vína (byť s třinácti procenty alkoholu). Ještě se toho v chuti odehrává hodně, ale celkový projev je pěkně čistý. Před třemi měsíci to pro mě byla hlavně vzpomínka na Toskánsko, dnes už Vernaccia 2023 obstojí sama o sobě.