Régnié Vieilles Vignes 2020, Château de Durette  
Tmavě rudá barva s fialovým odstínem, na nose ostružiny, fialky a neurčité lesní vůně. V chuti příjemně lehké a hladké, dobře zakomponovaná (=nevystupující) kyselina, zralé červené peckoviny, pepř, jen málo taninů. Působí lehce a dobře se pije, údaj o 14,5% alkoholu na etiketě s tím vůbec nekoresponduje (čekal jsem 13 a míň). Je to nejlevnější víno ze střední třídy z Durette (o dvacet procent), ve srovnání s ostatními má hrubší texturu a hodně jednoduchou strukturu. Všechny ostatní poznámky jsou v zásadě kladné (dobře zakomponovaná kyselina je OK, i když… v Beaujolais bych snesl ostřejší kyselinu, ovoce OK a taniny taky), ale bez struktury je to málo víno.

Beaujolais Villages Les Granits 2020, Château de Durette
Zrada, ročník není na etiketě vyznačený, ale podle faktury je to 2021. Je to dobře nebo špatně? Je to skoro jako nenáviděné Beaujolais Nouveau, ale na druhou stranu to celkem průkazně znamená, že Durette se dobře otáčí a ročník 2020 je už vyprodaný. Cena je ještě o jedno EURO nižší než u předchozího Régnié, tak pojďme na degustaci.

Tmavě rudá barva působí čistě, na nose jsou typická aromata Beaujolais jako Gamay po karbonické maceraci. Je to velmi kultivované s jistou hloubkou, ale vpodstatě učebnicové složení včetně vyšší kyseliny, lehčího těla a závěrečného pepřového tónu. Při závěrečném testu WSET3 by každý měl poznat Beaujolais :-) takže ideální. V chuti velmi lehké, s výraznou a pěknou kyselinou, málo zralým ovocem a tím, čemu říkám zeleninový projev (to není odsudek, přesně tohle se výborně hodí k hovězímu s pečenou zeleninou, jaké jsem obědval jednou mezi dvěma degustacemi v Romanèche-Thorins, viz fotka). Jemný pepř nakonec. Žádné výhrady proti mládí – víno je už ohlazené a bezvadně pitelné, kyselina svěží, struktura jednoduchá, ale odpovídající očekávání i zatřídění. S cenou 260 kaček včetně poštovného (-30 Kč) je to dostatek zábavy i poučení.

Snad nebudu nespravedlivý k prvnímu Régnié, nejlacinější Les Granits jen předčily očekávání a bodovaly tam, kde Régnié ztrácelo. Papírově je to nejnižší apelace z deseti bedýnkových vín, ale když zahrnu do hodnocení i cenu, tak (pro mě) obstálo výborně. Má výrazně lepší kyselinu než Régnié a s tím i lepší strukturu, výbornou čistotu, je to typické Beaujolais. 13% alkoholu. Dobrý!

(Moje degustační poznámky jsou taky do velké míry odrazem rovnováhy mezi očekáváním a výsledkem. Každý z účastníků bedýnek bude mít samozřejmě jiné hodnocení. Některé hodnocení se může projevit jako dodatečná poptávka po zbylých lahvích, jiné jako komentář tady na blogu. Oba způsoby jsou vítané. A připomínám nové burgundské bedýnky s pěti Montagny Premier Cru z Domaine Berthenet.)