Bydlím u Labe, kousek od soutoku s Vltavou a od pátku pohledem z kuchyně napjatě sleduju hladinu. V sobotu ráno jsem vyhodnotil mapu srážek a vynosil ze sklepa do prvního patra 500 lahví vína. Labe se zatím chová klidně, ale v roce 2002 to tady vytopila Vltava, která ucpala soutok a přišla zezadu přes pole. Do evakuačního zavazadla jsem přibalil toskánské červené.

Blaye Cotes de Bordeaux 2009, Chateau Haut-Millet  
Možná druhé nebo třetí Bordeaux za patnáct let blogu. Nemám k Bordeaux žádný despekt, ale spojuju si víno s cestováním a (skoro) všude cestuju autem. Do Bordeaux jsem nikdy nedojel, s malými dětmi to byla příliš velká dálka. Dnes bez dětí to je dálka zase, nechce se mi jet tak daleko. Mosela a Alsasko jsou 700 kilometrů, to se dá ujet. Burgundsko je tisíc, Toskánsko nebo Umbrie skoro 1200 a tím končím. Poměrně brzy jsem zavrhl představu, že bych mohl být expert na všechno, a když se blížila šedesátka, začal jsem si ze všech vín na světě neúprosně vybírat ta, která pochází z regionů, kde jsem byl a které mám rád.

Někdy zjistím, že se tím připravuju o spoustu zajímavých zážitků, ale asi nejhorším hříchem je nerozhodnost. To zná každý řidič, musí se rozhodovat na každé křižovatce a nemůže jet zároveň doprava, doleva i rovně za nosem. Stejné to je s tímhle vínem: je to zajímavé a dobré, ale dostal jsem se k němu náhodou (dárek) a nemá smysl litovat, že Bordeaux opomíjím. O vinařství jsem nevygůgloval nic, jen pár etiket naznačujících, že po roce 2009 změnili grafiku. Z absence gůglovatelných informací opatrně hádám, že to je málo známé vinařství a základní víno. Ovšem na takovou charakteristiku je to hodně dobré, skoro vynikající víno.

Zachovalý celokorek a jednoduchá etiketa. Ve skleničce je středně temná granátově červená barva, na nose příjemně ovocný projev s lehkým kořením, mořský vzduch, peckoviny. V chuti spíš lehké, středně plné, s jemným mediteránským kořením (skořice, hřebíček), zralým ovocným projevem (zpočátku dominovaly třešně, s časem se začaly prosazovat kabernetové tóny). Pěkně sladěné, ani kyselina nijak nevystupuje, ale jistou svěžest si víno přesto udrželo. Negůgloval jsem, kde přesně vinařstvé leží, protože bych stejně jen opisoval z webu info o pravém / levém břehu, odrůdách a viz výše, žádné zkušenosti s tím nemám. Ale jestli je můj prvotní odhad (málo známé vinařství) správný, tak je to po patnácti letech krásně vyzrálé, jemné víno, dobře pitelné, s relativně nízkým alkoholem (13%). Hodně rozpuštěné taniny (jen malá stopa v závěru), jen středně plné ovocné tělo a jemné koření, jemný až skoro elegantní projev. Pokud jde o hodnocení, tak málo bodů, ale hodně radosti. Vůbec jsem nečekal, že by patnáct let staré neznámé červené mohlo být v tak dobré formě.

Ještě jedno překvapení, Sauvignon Blanc z Loiry, 2019. Vytáhl jsem ho z chladničky (12 stupňů) a při téhle teplotě mělo sladký projev. Je to barik, malý vinař, znám ho a vsadil bych se, že víno je úplně suché. OK, už jsem se setkal s bílým vínem z bariku doslazeným moštem a byla to hrůza, takže vím, že technicky to lze provést, pokud chcete někoho ohromit. Tady to vylučuju, je to Francie. Prostě barik z vyzrálých koncentrovaných hroznů prokvasí dosucha a po pěti letech v lahvi chutná dosladka. Hned mě napadlo, že moderní posedlost suchými víny je obecně sdílený omyl :-)

Pouilly-Fumé 2019, Sebastian Treuillet
Malý vinař, podle info z webu místní zemědělec – zelinář, který si navíc z plezíru dělá víno. Byl jsem tam v roce 2013, měl to překvapivě dobré a dojem byl hodně dobrý. Dvakrát nebo třikrát jsem jeho vína přivezl. Pro mě to byly vynikající nákupy, ale ztroskotalo to na velikosti vinařství. Kromě krásného Sauvignonu měl ještě pěkný až vynikající Pinot Noir a Gamay, ale protože produkce červených byla malá, nikdy se mi nepodařilo objednat zároveň bílé i červené. Když měl bílé, bylo červené vyprodané a naopak.

A teď po letech otvírám úplně poslední lahev Pouilly-Fumé 2019, barikovaného Sauvignonu blanc, a trnu nad sladkým projevem. Mohla mě varovat už plná zlatožlutá barva, voskové tóny ve vůni (je tam i tráva a na dně lahve vlastně málo ovoce, žádná primární aromata). V chuti je to… podchlazené chutná svěže a pevně, ale jaksi jednoduše a málo zábavně. Při dvanácti stupních to je mnohem zábavnější, ovocné do medových tónů a naslepo bych asi plácnul, že tam je malý zbytek cukru. Sice není (s lehkou myslí vsadím botky, přece jsem tam byl…), je to jen soulad koncentrace a botritických tónů, ale je to tak zajímavější a zábavnější než podchlazené s úplně suchým projevem. 13,5% alkoholu, poslední láhev (fňuk). Samozřejmě že jsem víno kupoval kvůli svěžímu ovocnému projevu (ten dnes nemá) a po několika letech už je vyzrálé až do bylinkových a travnatých aromat, barik ztracený ve vzpomínkách, ale možná je to takhle lepší než mladé.