Pinot od Guillarda jsem otvíral na oslavu prvních přihlášek do nově vyhlášených burgundských bedýnek. Potěšilo mě, všechny přihlášky (dosud došlé) byly na čtvrtou možnost (bedýnka D), kterou bych si sám vybral a kterou všestranně upřednostňuju. Projevilo se, že jako první se přihlašují ti, kdo Bouthenetovy Pinoty už dvakrát nebo třikrát měli. Pokud by preference bedýnky D zůstala, budu spokojený, protože pro sebe chci právě ta tři vína v podobném poměru počtů lahví.
Vlastní poznámky mě usvědčují, že jsem Guillardův Chambertin otvíral před rokem, ale s úplně jinými dojmy než dnes. Na loňskou degustaci jsem úplně zapomněl, ale ne na několik návštěv u vinaře. A především na článek, který jsem o něm napsal v květnu 2015. Když už někdy se skřípěním zubů čtete ceníky burgundských vinařů, je dobré si připomenout, že vysoké ceny a všechny ty teréňáky BMW a Porsche parkující na dlážděných dvorcích burgundských vesniček tady nejsou odjakživa. Michel Guillard se svou sestrou Odette vlastní 5 hektarů vinic se zajímavou historií.
Vinařství založila jejich babička Jeanne Lyonnet, narozená roku 1882, která pracovala v Gevrey jako služka. Provdala se roku 1909, ale manžela Augusta hned na začátku války odvedli do armády. Tvrdě pracovala a šetřila peníze, aby mohla v roce 1913 koupit první vinice. Když se Auguste vrátil z války, pracoval pro několik velkých vinařství v Gevrey. V roce 1937 si koupili první kousek Premier Cru vinice, Les Corbeaux. V roce 1958 podnik převzala jejich dcera a její manžel André Guillard. Aby se uživili, oba museli mít vedle vinařství ještě druhé zaměstnání. Michel a jeho sestra Odette převzali podnik v roce 1979. I při zběžném povědomí o současných cenách burgundských vinic zní neuvěřitelně to, co teď napíšu: ještě před čtyřiceti nebo padesáti lety pět hektarů Pinotu v Gevrey-Chambertinu nedokázalo uživit dva lidi.
Kermit Lynch popisuje v knize Dobrodružství na vinné stezce sedmdesátoletní Burgundsko už nakročené ke slávě a bohatství (ale ještě zdaleka ne bohaté), v minulém textu jsem doporučoval těm, kdo chtějí vidět Burgundsko z doby před třiceti lety, ať se podívají do Maranges (včetně vín Marka Boutheneta). Ještě před třemi roky to podobně fungovalo i u Michela Guillarda v Gevrey: degustace ve stísněných prostorech v zádveří a klasické Pinoty v zásadě stejné jako před dvaceti lety (sám to můžu srovnávat od roku 2005, kdy jsem u něho byl poprvé).
Gevrey-Chambertin Vieilles Vignes Aux Corvées 2014, Michel Guillard
Klasická střídmá ambaláž, celokorek. Ve skleničce je tentokrát plná rubínová barva s cihlovým meniskem, poměrně výrazná. Na nose pinotová klasika, třešně – višně – zralé švestky, čistá a jen středně intenzivní. V chuti hodně koncentrované, švestkově ovocné, s ještě mladou kyselinou. Čistota a sevřenost, jako by se víno ještě neotvíralo. Časem (a okysličením) se v chuti víc prosazují višně a lehké koření, ale celkový dojem je jednoduchost a koncentrace, hebká sametová struktura. Nechci do degustačních poznámek zavádět ezoteriku, ale po několika hodinách s otevřenou lahví bych to stručně popsal jako starosvětský burgundský Pinot s vyšší koncentrací. Pamatuju ročníky s výraznějším sudem a ročníky s lehkými stájovými aromaty, letos je to hodně čisté, ale zase málo expresivní. Často mě ty odbočky (hlavně stáj) bavily a přitahovaly, letos víno boduje čistotou a koncentrací.
Stylově příbuzné a přece projevem úplně jiné jsou Pinoty Marka Boutheneta z burgundských Maranges, které aktuálně nabízím v aktuální burgundské bedýnce. Koukněte sem, přihlásit se můžete tady.